Text: Lubomír Hnát, Mirek Valenta
Foto: Mirek Valenta, archiv Dymytry
Korektury: Eva Houšková www.irockshock.net
Kapela DYMYTRY je na české metalové scéně již delší dobu známým pojmem. Svým unikátním stylem, který sami označují jako psy-core, oslovují čím dál více posluchačů. V loňském roce odjeli veleúspěšné turné se spřáteleným Arakainem. Pro letošní rok si po vlastech českých dokonce naplánovali samostatné turné. Nejen o přípravách tohoto turné je následující rozhovor, kterého se zhostili JIRKA URBAN a MILOŠ MEIER.
Letos jste vůbec poprvé vyrazili na samostatné turné v roli hlavního interpreta. Jak velký je to rozdíl oproti tomu, kdy jste dělali support jiným kapelám?
Jirka: No, ono to není úplně tak, jak to zní, už nějaké roky jezdíme samostatné koncerty, ale nyní jsme tomu dali řád a jednotnej ksicht. Minulý rok jsme jeli společně s Arakainem, ale to už bylo pojaté jako tour dvou interpretů.
Nešlo si nevšimnout, že za poslední dva roky jste udělali obrovský skok kupředu a strašně na sobě zapracovali. Jaké jsou vaše další cíle?
Jirka: Vyprodat Wembley. (smích) Ne, dělám si samozřejmě legraci, i když by to bylo krásný, ale každopádně bez neustálého posouvání se kupředu to dnes nejde, doba je strašně rychlá a díky internetu je všechno druhý den staré, takže není možný ustrnout na místě. Chceme hudbou živit sebe i naše fanoušky, (smích) takže se musíme sakramentsky snažit, protože kapel je hodně na tu naši malou českou zemičku.
Jak zpětně hodnotíte loňské turné s Arakainem a vůbec společné koncertování?
Jirka: Byly to nádherný koncerty, skvělá atmosféra jak na jevišti, tak i v zákulisí. Myslím, že si obě kapely a celej organizační tým docela sedly, takže byla spousta veselejch večírků, plnejch sálů a rokenrolu. Ale taky nás to hodně naučilo, Arakaini jsou profíci a skvělí muzikanti a vše mají zmáklé do detailu. A hlavně, co se týká zvuku a vůbec zvučení kapely, tam nás to díky vymoženostem dnešní doby posunulo hodně.
Jirky Urbana st. jsem se nedávno ptal, jaké to je stát s vlastním synem na jednom pódiu. Jirko, zeptám se tedy i tebe, co pro tebe znamenalo stát na pódiu po boku vlastního otce?
Jirka: No splněnej sen! S tátou jsme díky muzice hodně srostlí a už 20 let ji v podstatě denně probíráme. Takže to byla taková třešnička na dortu a takový zadostiučinění, že to neděláme úplně blbě. (smích)
Jak jsem se již zmínil, letos jedete samostatné turné. Jak probíhaly přípravy na toto turné?
Jirka: No v podstatě už od podzimu. Měl jsem velký představy a nároky, takže to byl docela mazec. Chtěli jsme si to sobě a fanouškům udělat hezký. Pronajali jsme si na tejden kulturák a tam jsme se zavřeli a programovali a nastavovali. V podstatě vše, co na koncertě vidíš, je jen a jen naše práce, včetně animací a videí. Sice to byla docela velká investice, ale myslím, že to stálo za to. Bohužel dnes už není doba, že ti na desku, promo nebo stage dá vydavatelská firma, takže si všechno dotuje kapela z toho, co vydělá na koncertech a z prodeje triček, mikin, desek a dnes už i piva. (smích) Ale krom plánování technického pojetí se nám taky podařilo složit a natočit klipy ke dvěma pro mě docela silnejm věcem, máme novej web, mobilní aplikaci a hlavně svijanskýho Dymytráka, pivo v barvách Dymytry tour, a tohle všechno se udělalo během dvou měsíců. Taky se makalo na propagaci a sháněli se partneři, bez kterých to dnes opravdu nejde! Nevědoucí a většinou ti mladší naši fanoušci se občas ozvou, co to, že propagujeme značky a taháme do toho našeho metalu reklamu a marketing, ale právě v tom to je, dnes ti nikdo nic zadarmo nedá, a abychom si mohli dovolit takovou stage a koncerty, je to zapotřebí. Samozřejmě jde uspořádat sbírku v podobě Hit Hit apod., ale my jsme si říkali, že touhle cestou zatím jít nechceme.
Máte zbrusu novou stage, kde nechybí ledkové tabule na projekci, spousta světel a dalších vymožeností. Myslíte si, že lidé chtějí vidět také pořádnou vizuální show, že dnes už to není jen o hudbě, ale také o image kapely?
Jirka: Stoprocentně, nebo alespoň v našem žánru, a navíc, když máme image, jakou máme, myslím tím masky, kostýmy atd., celej koncert řídí počítač, jak LED stěny, tak světla a samply, přepínání aparátů, takže s tím měl Gorgy docela práci uvést to celé do chodu, aby to fungovalo a bylo to spolehlivý. Nebejt jeho, tak to asi nedáme dohromady, je to šikula. (smích)
Už je to přece jen nějaký ten pátek, kdy jste vydali poslední CD, neplánujete tedy letos nadělit Dymytry rodině nějaký ten dárek v podobě CD?
Jirka: No zas tak dlouho to není, Homodlaka jsme vydali přesně před rokem. A navíc jsme k letošnímu tour vydali singl se dvěma zbrusu novejma věcma a jako bonus jsme k tomu přidali tři live písničky, takže dlouhohrající CD plánujeme nejdřív až příští rok.
Miloši, žádnému rockerovi nemohlo uniknout tvoje jméno, jsi vzorem mnoha mladých bubeníků. Vyhrál jsi řadu velice prestižních bubenických soutěží, kde ses mohl měřit s bubeníky kapel, jako jsou KoRn, Slipknot, Dream Theater a další. Dostal jsi už nějakou nabídku od zahraniční kapely?
Miloš: Předně musím říct, že se nejednalo o soutěže, ale bubenické festivaly, na kterých jsem hrál. Dostal jsem vždy pozvání, a bubnoval tak na opravdu velkých bubenických festivalech, třeba ve Španělsku, Německu nebo Itálii. Skvělý zážitek být na jednom pódiu s veličinami bubenické světové ligy a sklidit tam i úspěch. Samozřejmě jsem tam získal vždy spousty kontaktů a pozitivních ohlasů, ale žádná konkrétní nabídka od zahraniční kapely nepřišla. Asi je to tím, že se jedná o bubenické festivaly, takže tam jsou samí bubeníci, kteří tedy bubeníka do kapely nepotřebují. (smích)
Od které kapely by musela přijít nabídka, abys ji bez zaváhání přijal?
Miloš: Já se netajím tím, že mým snem a cílem je hrát s kapelou, se kterou budu moct hrát po celém světě. Proto jsem cvičil x hodin denně a stále na sobě pracuju. Jsem rád a vážím si toho, že jsem dosáhl nějaké mety tady u nás, že se daří jak Dymytry, tak i mně osobně, ale stále samozřejmě přemýšlím dál a chci dosáhnout postupně dalších cílů – a tím nejdůležitějším je pro mě zahraničí. Nemyslím ani na to, s jakou kapelou by to mělo být, začátky nemusejí být úplně ideální a přesně s kapelou, kterou si představujete. Kdyby se ale ozvala třeba Metallica, možná bych to vzal. (smích)
Blíží se sezona festivalů a vám se určitě nabídky jen hrnou. Máte nějaký oblíbený festival, kde rádi hrajete, vystupujete, kde jsou fanoušci opravdu nejlepší, případně, vystupovali jste na nějakém velkém festivalu v zahraničí?Jirka: No ze zahraničí jsme okusili krásu německého Wackenu a v tuhle chvíli je před námi asi 90 koncertů, takže masakr. Na všechny se těšíme asi stejně, protože milujeme to, co děláme, a taky fanoušky, pro který to děláme. Takže je nám dobře tam, kde máme svoji Dymytry rodinu a kde se o nás dobře staraj.
Lehce jsem tu nakousl zahraničí. Nenapadlo vás expandovat i do zahraničí přezpíváním textů do angličtiny a vyrazit na průzkumnou tour? Máte ambice prorazit v zahraničí, nebo vás tohle moc neláká?
Jirka: Mě osobně to docela láká, i když je mi jasný, že kapel jako my je ve světě milion. Uvidíme, třeba našetříme nějakou korunu a uděláme si vejlet někam ven. Bohužel, je to ale opravdu hlavně o penězích, protože taková tour stojí v řádu stovek tisíc a to nám samozřejmě nikdo nedá. Pokud to teda má mít nějakou úroveň a nevezme se dodávka stylem: „Hurá, jedeme do světa zahrát si kdekoli pro nic za nic.“
Když se řekne Dymytry, každého jako první napadne parta mániček v maskách. Jak jste vůbec přišli na masky? Má to nějaký hlubší význam?
Jirka: No, hlubší význam, jak se to vezme. Prostě jsme se chtěli odlišit od ostatních kapel, nevím, jestli je to dost hluboký, (smích) každopádně to zabralo. (smích)
Například Lordi si na svých maskách a kostýmech velmi zakládají a nechtějí být viděni bez masek a třeba i na tiskové konference chodí v maskách. Máte to podobně, nebo své masky berete jen jako součást pódiové prezentace?
Jirka: Přesně tak, je to součást kapely v případě koncertu, focení a všeho okolo, co k tomu patří, ale když jdu po koncertě na bar, masku si neberu. (smích)
A jaké jsou vaše plány do vzdálenější budoucnosti?
Jirka: To se brzo dozvíte! (smích) Ne, prostě koncertovat a šířit psy-core mezi co nejvíc lidí.