Foto: Arichív Luboše Rosenzkranze
Kapela KRANZ – JIŘÍ SCHELINGER REVIVAL vznikla před necelými třemi lety jako revivalová kapela jednoho z nejlepších zpěváků tehdejší československé rockové scény Jiřího Schelingera. Před nedávnem jsem se sešel se zpěvákem kapely Kranz LUBOŠEM ROSENKRANZEM, abychom probrali nejen jeho vztah k samotnému Jirkovi, ale také aktuální dění v kapele.
Jak ses dostal ke zpívání?
Já jsem si zpíval už od malička, a pak někdy v pubertě jsem se začal učit hrát na kytaru a k tomu jsem zpíval. První moje kapela přišla ale až mnohem později. Tehdy mi kolegové z práce říkali: „…hele, ty hraješ na španělku, kup si elektrickou kytaru a založíme bigbeatovou kapelu…“ a tím to vlastně všechno začalo. Ta kapela funguje do dneška, ale já jsem z ní asi po čtyřech letech ze známých důvodů odešel.
Souvisel Tvůj odchod se založením kapely Kranz?
Asi takhle, já jsem asi rok působil v obou kapelách současně. Takže je možné, že si kluci mysleli, že jsem kvůli tomu odešel, ale není to pravda, ty důvody byly jinde. Tehdy kapela přibrala druhého kytaristu, který začal přetvářet námi dříve nahrané písně, z těch písní se pak stal zmatek, kdy nikdo nevěděl, co má hrát, a to mě vůbec nebavilo. Společné zkoušení se pro mě stalo doslova noční můrou. Po dlouhém rozhodování jsem jim řekl, že pokud to takhle půjde dál, tak odejdu, k čemuž nakonec bohužel došlo. Ale s klukama jsme nadále zůstali kamarádi a když někde hrajou a já mám čas se přijít podívat, tak si s nimi rád zazpívám jako host. Bez nároku na honorář, pochopitelně! (smích)
Zpíváš v revivalové kapele Jirky Schelingera, vzpomeneš si tedy ještě kdy případně, jak jsi Jirku objevil a co pro Tebe tehdy znamenal?
Já jsem Jirku Schelingera miloval od svých 13 let, byl to můj idol. Jeho Šípková Růženka se objevila v tehdejší komunistické hitparádě v rádiu a zanechala ve mně nepopsatelný pocit. Byla to první věc, kterou jsem od Jirky slyšel a která nastavila směr mého dalšího hudebního vkusu. Od té doby jsem Jirku sledoval a kupoval všechny jeho vinyly. Ty, který chtěl udělat, i ty, který musel natočit kvůli komančům. A občas jsem si zpíval jeho písničky jen tak s kytarou. O mnoho let později jsem asi půl roku pracoval v Košicích, kde jsem se seznámil s kapelou, která se jmenuje No Frost. Jejich zpěvačka Andrea Blažová spolupracovala se Zoli Sallaiem ze známé slovenské kapely No Name. No, a jednou jsem čistě náhodou v Košicích navštívil koncert kapely No Frost. A pak na nějakém večírku po koncertě jsem navrhl, že pro nás dva napíšu duet. Ten skutečně vznikl a dostal se do regionálních rádií na Slovensku. Já jsem potom ten duet nabízel tady v Čechách různým lidem a jedním z nich byl i Jirkův bratr Milan Schelinger. Takže tímto způsobem jsem se dostal k jeho kapele.
Kdy jsi zjistil, že Tvůj způsob zpěvu je Jirkovy podobný, a jak vznikl nápad udělat revival Jirky Schelingera?
Když jsem se s Milanovou kapelou seznámil, tak se z nás stali kamarádi, kteří spolu chodili na pivo a tam probírali nejrůznější záležitosti, tak jak to u piva bývá. No, a jednou večer mi volal bubeník Jarda Ruml s nabídkou, jestli bych s nimi nechtěl zpívat místo Milana. A protože jak jsem říkal, tak Jirku miluju od svých 13 let, a tak jsem to vzal všema deseti, protože pro mě to bylo splnění velkého snu.
No, dobře, ale Jarda musel vědět, že zpíváš podobným způsobem jako Jirka, přeci ho to nenapadlo jen tak…
Jednou jsem si doma nahrál a nazpíval s kytarou Jirkovu věc „Silvie“ a pustil to Jardovi Rumlovi při setkání u piva. „To zpívá Jirka nebo Milan?“ ptal se. Vysvětlil jsem mu, že to zpívám já… Pak jsme kdysi hráli s mojí kapelou ALLrock v klubu Kain, kde s námi hrála kapela TAM a na tom koncertě se byl podívat také kytarista Tomáš Pavelka, který v té době hrál s Milanem Schelingerem a nyní hraje v Kranzu. A Tomáš si asi taky všiml, že mám podobnou barvu hlasu jako Jirka. Kluci z Milanovy kapely pak měli schůzku někde v hospodě a tam Tomáš navrhl, že bych mohl nahradit Milana. Legenda praví, že ještě před Tomášovým příchodem to navrhl Jarda Ruml. No, a když to Tomáš navrhl tak se na něj všichni obrátili s tím, že už se o tom hodinu baví. (úsměv) Takže se dohodli, že mě osloví s nabídkou abych zpíval místo Milana. Ale je pravda, že už když jsme hrávali s tou naší původní kapelou tak mi sem tam někdo řekl: „…já když jsem Tě slyšel tak jsem si myslel, že tady hraje Jirka Schelinger“. To mě samozřejmě vždycky moc potěšilo a zahřálo u srdce. Takže se mi občas scházeli takovéto střípky, ale vždycky jsem to bral s rezervou.
Jakou jinou muziku kromě té Jirkovy vlastně ještě posloucháš?
Líbí se mi melodický rock, takže mezi mé oblíbené interprety patří určitě Pink Floyd, Deep Purple, Black Sabbath, maďarská Omega, z českých bych jmenoval Blue Effect, Olympic, ale třeba i skvělou Mariku Gombitovou… Pokud někam cestuji sám a neřídím, rád si poslechnu muzikál Johanka z Arku…
Na jaké období Jirkovy tvorby se s kapelou zaměřujete?
Je známé, že Jirka měl poměrně širokej záběr. A jeho muzika vznikala za nějakým účelem. Z toho plyne, že když ty kluci chtěli hrát rockový věci, museli na druhou stranu udělat nějaký ústupky tomu režimu. Z toho plyne, že když přišel někdo z televize nebo rozhlasu, že potřebuje nahrát nějakou věc do jakési estrády, tak oni šli a nahráli to. Je jasný, že to nebyl jejich šálek kávy. Takže lidi, kteří měli a mají Jirku rádi, znají jak ty rockový pecky, tak i ty bubble-gumový věci. Všechny ty písničky se dodneška hrajou a je pochopitelné, že se hrajou ty věci, který jsou notoricky známý. Takže my jako revival hrajeme skladby, který lidi chtějí slyšet. Na druhou stranu existují lidi, kteří mají toho Jirku, jak se říká, ‚zmáklýho‘ a ti chtějí slyšet ty tvrdší věci a nemusejí poslouchat ty bubble-gumy typu „René, já a Rudolf“ a podobě. Já ale říkám, že k tomu Jirkovi to patří stejně jako ty rockový fláky. Takže my děláme takovej průřez jeho tvorbou. Taky přizpůsobujme playlist konkrétním koncertům, takže když třeba hrajeme jako předkapela Aleše Brichty, tak logicky zařazujeme více tvrdších písniček, před akustickým koncertem Petra Koláře od nás zazní skladby v akustické podobě.
Druhá část předchozí otázky zní: jaké období jeho tvorby je Tobě osobně nejbližší?
No, já bych to ještě rozdělil takhle: jedná část je to, co se mi líbí a je mi nějakým způsobem blízký. A druhá část je to, co rád zpívám, protože mi to jde do pusy a sedí mi to hlasově. Já jsem založením takovej ‚romantickej‘ rocker. Takže mně se líbí spíš takový pomalejší věci, ve kterých je třeba i symfoňák a vokalistky. Ale když zpívám, tak si myslím, že mi spíš sedí ty hardrockovější věci typu „Kartágo“ nebo „Lucrezia Borgia“ z desky „Hrrr na ně“. Spíš se slyším a vidím v písničkách typu „Jahody mražený“ nebo „Lupič Willy“. Ty pomalý věci jsou na zpívání hrozně těžký. Mimochodem nejtěžší písnička je pro mě „Holubí dům“, která se paradoxně hraje a zpívá u kdejakého táboráku. (smích)
Je nějaká Jirkova písnička, kterou si ‚netroufáš‘ nebo z nějakého důvodu nechceš zazpívat?
Jasně, takový věci jsou. Konkrétně třeba z těch bubble-gumů nemusím takový písničky jako „Což takhle dát si špenát“ nebo „Hop a je tu lidoop“. Jirka za svou kariéru vydal cca 150 písniček a já, ač si myslím, že Jirku znám dobře, tak do dneška objevuju věci, který jsem vůbec neznal. To je třeba případ nádherné skladby „Jabloňový list“.
V úvodu rozhovoru jsi říkal, že hrajete průřez Jirkovou tvorbou. Mě by tedy zajímalo, jestli chystáte nějakou obměnu dosavadního repertoáru?
V tuhle chvíli máme nacvičených 24 písniček a chystáme se nazkoušet další dvě. Jedna z nich je „Držte se módy“ a druhá je na přání Helenky Maršálkové, která s námi bude vystupovat na koncertě v Retro Music Hall 13. března. Helenka si přála, jestli bychom mohli zahrát „Sloní boogie“ což je písnička, kterou ona svého času s Jirkou natočila. Takže teď do toho koncertu budou určitě dvě nový věci a pochopitelně, že repertoár budeme rozšiřovat dál.
Vím, že jako kapela často spolupracujete s muzikanty, kteří s Jirkou kdysi hrávali, jak k takové spolupráci dochází, je těžké tyto lidi ke spolupráci získat?
Konkrétně třeba Zbyňka Šemnického, který s Jirkou hrál na bicí ještě v kapele Faraon, jsem poznal náhodou v Malostranské besedě na nějakým koncertě, kdy jsme se domluvili, že on s Jirkou hrával a já že zpívám v Jirkově revivalové kapele. A od té doby jsme výborní kamarádi. Kdykoliv je to možné, tak si Zbyněk s námi rád zahraje, protože ho to obrovsky baví a nás baví hrát s ním. S dalším bubeníkem Pepou Havlíčkem, který s Jirkou hrával, se zase seznámil náš bubeník Jarda Ruml. Takže když jsme na Pepu dostali kontakt, oslovili jsme ho s nabídkou, aby s námi vystoupil jako host. A Pepa tu nabídku přijal. Pokud jde o basáka Pavla Hradila, tak s tím jsem se seznámil teď někdy kolem Vánoc přes jednoho zvukaře. Takže jsem nelenil a jel jsem na koncert Pavlovy kapely, kde jsme podebatovali o muzice, já si s nima zazpíval „Šípkovou Růženku“ a domluvili jsme se, že Pavel s námi vystoupí na již zmíněném koncertě v Retro Music Hall. A Pavla jsem požádal, jestli by neoslovil i další bývalé Jirkovy spoluhráče. Pavel to sice zkusil, ale jestli někdo z nich přijde, je stále otevřené.
Jirkův bratr Milan Schelinger se svým bandem také hraje Jirkův repertoár, nabízí se otázka, jste spolu v nějakém kontaktu nebo jestli mezi Vámi probíhá nějaká forma komunikace nebo spolupráce. Nebo to je tak, že si hrajete co chcete a na nikoho se nekoukáte?
Opravdu to je tak, že si každá kapela na koncertech může hrát co chce. Nikde neexistuje žádné nařízení, že by nějaká kapela směla hrát tu nebo tuhle písničku. Takže v této věci jsou na tom obě kapely úplně stejně. Pokud jde o můj osobní vztah s Milanem, tak ten je trošku poznamenán tím, že kapela od Milana odešla a našla si jiného zpěváka, kterým jsem teď já. Situace kolem této události se už snad trochu zklidnila, bylo to možné vyčíst i z toho, že mě Milan pozval v pražském Vagonu na podium jako hosta, abych s jeho novou kapelou zazpíval jednu věc…
Myslíš, že by třeba nebyla možná dohoda na nějakém ‚rozdělení‘ repertoáru, aby se posluchačům představila Jirkova tvorba v komplexnější podobě?
Takovou spolupráci respektive dohodu bych si dokázal představit pouze v případě, kdyby vznikl nějaký velký projekt, kterého by se zúčastnily obě kapely. A jeli bychom společnou šňůru a rozdělili bychom si role, tak to by asi bylo možné. Ale pokud jsme dvě nezávislé kapely, který představují Jirkovu tvorbu, tak taková dohoda možná není. To takhle nefunguje. Nicméně já bych se téhle myšlence nebránil, otázkou je, co na to druhá strana.
A jak se díváš na jiné ‚Schelinger‘ revivaly, kterých je po republice celá řada?
Já osobně jsem, aspoň si myslím, tolerantní člověk, tak ty kapely neberu jako konkurenci. Oni hrajou muziku, která je baví a která je do dneška skvělá. Mně nepřísluší ty kapely jakkoliv hodnotit. Já jsem na jednu stranu rád, že existujou a že tu muziku lidem zprostředkovávají. Úroveň jednotlivých revivalů ať posoudí každý posluchač sám. Nemůžu tady přece veřejně říkat, že jsme nejlepší a zároveň taky nejskromnější… (smích)
Několikrát už tady padlo, že za nedlouho budete mít v Retro Music Hall koncert k Jirkovým 65. narozeninám, můžeš prozradit, co zajímavého pro fanoušky chystáte? Je nějaký host, kterého zatím nechcete prozradit?
Takže koncert bude 13. 3. v Retro Music Hall a jak jsi říkal, koná se u příležitosti Jirkových nedožitých 65. narozenin. My jsme oslovili spoustu lidí. Něco se povedlo a něco naopak ne. Platí ale to, co uvádíme na plakátech. Co se týče dalších hostů, které jsme oslovili, tak tam není účast jistá. U nich bude překvapení i pro mě, jestli vůbec přijdou. (smích)
Pojďme ještě jinam, co Tvoje ostatní hudební aktivity, chystáš něco jako autorskou tvorbu?
Pokud jde o vlastní tvorbu, já jsem skládal písničky s tou svojí původní kapelou a skládání mě dost bavilo. Ale přiznám se, že jsem skládal hodně na motivy Jirky Schelingera a pod jeho vlivem, což asi z té tvorby bylo znát. Takže možná i proto, když mě pak po letech slyšel Tomáš Pavelka zpívat, tak jsem mu Jirku připomínal. Pokud jde o současnou kapelu Kranz, tak i tam se zaobíráme myšlenkou udělat několik vlastních věcí v Jirkově duchu. Protože si myslíme, že Jirkův hudební vývoj směřoval k hardrocku. Podívej se na nevydané elpíčko „Zemětřesení“, kde je ten hardrockový vývoj jasně znát. Tak bychom se možná mohli pokusit udělat něco v tomhle stylu. Nás k tomu vede zaprvé to, že nás ta muzika baví a myslíme si, že by měla mít nějaký vývoj. A pak také to, že pokud bychom chtěli nahrávat nějaké CD, tak by asi nemělo cenu nahrávat Jirkovy věci, které byly nahrány geniálně, hlavně co se týče jeho zpěvu.
No, a nenapadlo Vás třeba nahrát „Zemětřesení“ v jeho původní podobě?Tákováhle myšlenka se sice před lety zrodila, ale já si myslím, že by to nebylo ‚to pravý ořechový‘. Na druhou stranu je to pochopitelně velká výzva… Další otázkou je jestli by to mělo nějaký smysl a význam, když to nazpíval a vydal Aleš Brichta.
Pokud já vím tak to Aleš Brichta nevydal v té podobě, jak to mělo vypadat a smysl by to mělo v tom, že by se ta deska představila fanouškům tak, jak měla vypadat.
No, jak říkám je to výzva a možná jsi mi nasadil brouka do hlavy, uvidíme co na to kapela. Na druhou stranu je jasný, že dnes je všechno o penězích, takže uvidíme, ale myšlenka je to zajímavá.
Někde jsem si přečetl, že se chceš naučit hrát na klávesy, jak jsi tedy s učením daleko?
No, to byl spíš takový výkřik do tmy. (smích) Je ale pravda, že hraju na kytaru a koupil jsem si kytarový syntezátor, ale na koncertech na to nehraju. Pravda je, že nám v kapele chybějí klávesy, takže jsem si říkal, že bych se k tý kytaře se syntezátorem vrátil a zkusil kapele k tomu zvuku dopomoct. Ale fakt je, že ty klávesy nenahradíš, tam je to zase o něčem jiným. Jenže klávesáci se blbě shánějí. Protože pokud je klávesák dobrej, tak hraje v několika kapelách a nemá čas. A pokud je klávesák blbej, tak nikde nehraje, protože ho nikdo nechce. (smích) Tak vznikla taková myšlenka, že já bych u těch kláves stál a zpíval. Jenže pokud se máš věnovat dobře zpěvu, tak je těžký na něco hrát, protože pak děláš obojí jen na půl.
Hraješ aktivně na nějaký nástroj?
Jak říkám, hraju na kytaru, která teď šla do pozadí, protože teď jak zpívám, tak na to není čas. Shodou okolností jsem si vytáhl kytaru teď v neděli, abych si zahrál „Hotel California“, a v pondělí na to umřel Glenn Frey. Snad zase nečaruju, ale je to jen smutný osud.
