27. 10. 2016 – Malostranská beseda, Praha
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
Kytarového virtuosa NORBIHO KOVÁCSE jsem zatím viděl vystupovat pouze v triu Ivana Hlase, kde jsem jeho hru vždy obdivoval, ale už dlouho jsem chtěl Norbiho vidět hrát i sólově, a to se mi podařilo v Malostranské besedě.
Po vstupu do sálu mě hned upoutalo piano, které zabíralo velkou část pódia. Chvilku jsem přemýšlel, jak bude piano využité u Norbiho vystoupení, ale na rozluštění této hádanky jsem si musel počkat do druhé poloviny koncertu. Ten byl ale teprve na svém začátku. Úvodní skladba se jmenovala „Akropolis“ a nahodila pohodovou atmosféru, která se nevytratila do konce koncertu. Při následující „Sáhy daleko“ jsem přemýšlel, podle čeho dostávají instrumentální skladby své názvy. Musím se přiznat, že tahle otázka mi zůstává stále záhadou. Ale zanechme filozofování a vraťme se k Norbiho hře. Obě úvodní skladby nesporně dokázaly Norbiho hráčskou genialitu, o které nemám pochyb. Jedinou zpívanou písničkou první poloviny byla v maďarštině zpívaná skladba „Pro maminku“ (maďarsky „Aňám“). Hodně mě pobavila i ‚tvrdá‘ „Čekání v Českých Budějovicích“, kterou doprovodil vtipnou historkou o jejím vzniku. Skladba vynikala úžasnou dynamikou, kdy Norbiho kytara přecházela z jemných, tichých pasáží, až do rychlých zvonivých tónů. Ve chvílích, kdy se Norbi dostával do varu, vstával ze své židle a rychlejší pasáže odehrál jako správný rocker vestoje. Vtipná historka provázela také skladbu „15 minut“, tu Norbi hraje i s Ivan Hlas Triem. Přišlo mi, že skladba je zahraná v delší verzi, než je ta, která zní na koncertech Ivan Hlas Tria, ale ono není divu, protože když Norbi vystupuje s Ivanem, nemá logicky tolik prostoru jako při sólovém vystoupení. V první polovině možná nezaznělo tolik skladeb, ale v každé z nich se Norbi prezentoval nejen jako geniální virtuos, ale také jako velký sympaťák.
Po přestávce pokračoval Norbi ve stejně virtuózním stylu své hry jako v první polovině. Moc hezky vyzněla skladba „Snad“, která je někdy uváděna jako „Tříakordová písnička“. Jeden z vrcholů večera nastal, když Norbi zahrál skladbu, která doslova přetéká množstvím tónů, to byla radost poslouchat. Poté Norbi zahrál jako poctu Petru Skoumalovi medley jeho melodií a vykouzlil tím úsměv na tvářích všech přítomných. Ale jen u medley nezůstalo a na další část koncertu si Norbi pozval dva velezajímavé hosty. Jako první přišel Norbiho parťák Olin Nejezchleba, aby si spolu s kytaristou zahrál další Skoumalovu věc „Na Velboudu“ s pěkným orientálním motivem, písničku si navíc netypicky česky zazpíval sám Norbi. Poté už přišel další host, kterým byla tentokrát žena, zpěvačka a pianistka Katka Svobodová. Příchodem Katky byla konečně rozluštěna hádanka, k čemu že je na pódiu piano. Katčiným příchodem bylo na pódiu utvořeno originální trio, které bylo radost poslouchat. Katka si nejprve zazpívala nádhernou písničku „Ukolébavka“, opět z dílny Petra Skoumala. Poté už zazněla neuvěřitelně povedená předělávka nestárnoucího hitu „Wild Horses“. A musím říct, že to byl opravdu silný zážitek. Koncert pomalu vrcholil, a tak se ke slovu musel nutně dostat Norbiho největší hit – čardáš „Az a szép“. Slyšel jsem tuhle písničku už tolikrát a v tolika různých verzích, ale Norbiho podání této maďarské lidovky je opravdu bezkonkurenční.
Byl to úžasný koncert, jeden z těch, u kterých si člověk přeje, aby nikdy neskončil. Ale protože všechno má svůj konec, nezbývá nic jiného, než se začít těšit na další Norbiho vystoupení.