9. 2 2017 – Malostranská beseda, Praha
Foto: Kateřina Smid (ilustrační foto)
Rozhodně není od věci, zajít si čas od času na muziku, kterou člověk až tak často neposlouchá. Proto jsem se rozhodl vyrazit do Malostranské besedy na koncert nestora českého blues JANA SPÁLENÉHO a jeho ASPM. Když nepočítám jedno vystoupení na vzpomínkovém koncertě, tak jsem Honzu Spáleného naživo ještě neviděl. Nyní byl tedy nejvyšší čas to napravit.
Je známo, že kapelu ASPM zakládal Jan Spálený s Petrem Kalandrou, proto se nebylo čemu divit, že první skladbou koncertu se stala „Krůtí píseň“ z autorské dílny Spálený/Kalandra. Tu ASPM zahráli jen v triu. Kromě samotného Honzy Spáleného se na pódiu v té chvíli ještě představili jeho syn Filip na basovou kytaru a Michal Gera na trubku. V dalším průběhu koncertu se kapela rozšířila o Radka Krampla na vibrafon a Filipa Jeníčka na bicí. V této sestavě pak kapela bavila publikum v Malostranské besedě svým neortodoxním podáním blues. Protože, jak už jsem napsal v úvodu, muziku ASPM zase tak často neposlouchám, byla pro mě dobrá polovina písní neznámá. Ale ani to moc nevadilo, protože jsem se mohl nechat unášet specifickým zvukem celé kapely. A v čem že je kapela a její zvuk vlastně specifický? Především je to v absenci sólové kytary, kterou výborně nahrazuje trubka Michala Gery a částečně také vibrafon Radka Krampla. Když už jsem u tohoto muzikanta, musím říct, že jsem od jeho vibrafonu nemohl odtrhnout oči. Nejen že je Radek ve hře na svůj nástroj opravdovým mistrem, ale také je radost se na jeho hru dívat. Další podstatný rozdíl oproti jiným kapelám je ten, že Filip Spálený hraje většinu basových partů na kontrabasovou tubu, což jen podtrhuje onu specifičnost zvuku kapely. Zapomenout samozřejmě nelze ani na krásně zastřený hlas a hru na křídlo samotného Jana Spáleného, čímž byla celková atmosféra kapely skvěle umocněna.
Několik písní z repertoáru ASPM mi bylo důvěrně známých. Především šlo o tradicionál „Špitál u sv. Jakuba“, v němž byl mírně pozměněný text, ale to nevadí, trocha improvizace není na škodu. Důvěrně známá je mi také „Got My Mojo Working“ od Raye Charlese. Zařazení téhle ikonické skladby pro mě bylo docela překvapením, ale v žádném případě nešlo o překvapení nepříjemné, skladbu jsem si v podání ASPM moc užil. Úplně stejně jsem užil další Spáleného hit „Myslím teď na tebe, moje milovaná“, po kterém byl koncert předělen krátkou přestávkou.
Také ve druhé polovině si kapela zavzpomínala na Petra Kalandru, tentokrát to bylo méně známou písní „Tonda B II.“. Někdo by možná mohl namítat, že měl Jan Spálený mezi písničkami až příliš dlouhé proslovy, ale tyto proslovy byly téměř vždy spojené s nějakou osobní vzpomínkou. Navíc byly často doprovázené laskavým humorem hlavního protagonisty. V několika písních vyměnil Jan Spálený křídlo za trubku a dokázal tím svůj všestranný talent. Krásně vyzněla i skladba „Posedlej Alois“, ve které si doprovodné vokály zazpíval Michal Gera. Téměř zaplněná Malostranská beseda si užívala příjemnou atmosféru koncertu. Ale všechno jednou končí, a tak skončil i tenhle báječný koncert. Poslední písní celého koncertu se stala slavná „Asi v tom bude nějakej háček“, která celý příjemný večer zakončila.
Řečeno slovy klasika: „Na každém konci je hezké, že něco nového začíná“. Já jsem se tentokrát začal těšit na další koncert Jana Spáleného a jeho ASPM.