15. 4. 2017 – Zahradní restaurace Klamovka, Praha
Foto: Ája Dvořáčková
S velkým potěším jsem přijal pozvánku výborného zpěváka, klávesisty, ale také zručného basáka HONZY HOLEČKA, abych se zúčastnil koncertu na oslavu jeho narozenin, kde měla vystoupit spousta skvělých muzikantů včetně takových legend jako Luboš Andršt, Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek nebo Zdeněk ‚Krysa‘ Fišer.
Úvod koncertu patřil netradiční sestavě, ve které se na jednom pódiu sešli kytaristé Luboš Andršt a Jindra Musil, basák Pavel ‚Houba‘ Novák, bubeník Dan Hubáček a samozřejmě Honza Holeček, který pro tenhle koncert kromě zpěvu vytáhl i své klávesy Hammond B3. Hned od první pecky „Crossroads“ bylo jasné, že tohle bude pořádná jízda. A taky že byla. Kapela hned od samého počátku strhla svým výkonem publikum tak, že se v sále vytvořila atmosféra, která leckdy chybí ‚velkým‘ koncertům. Pro mě osobně bylo velkým zážitkem, když kapela spustila nesmrtelný rock’n’roll „Johny B. Goode“. To byla opravdu síla. Ze skladby sálala neuvěřitelná energie a muzikantská radost, která se ihned přenesla i do publika. Ačkoliv Luboš Andršt běžně rock’n’rolly nehraje, svými sóly směle konkuroval samotnému Chucku Berrymu. Protože Luboš a Houba pospíchali ještě na jedno vystoupení do klubu Ungelt, zahrála tahle jedinečná parta muzikantů pouze čtyři písničky. I když bych je vydržel poslouchat ještě hodně dlouho, těšil jsem se na další skvělé formace, které byly na programu a jejichž spojovacím článkem a ústřední postavou byl samozřejmě Honza Holeček.
Dlouhodobě tvrdím, že na co Honza v muzice sáhne, to je prostě dobrý. A proto jsem ani na okamžik nepochyboval, že dobré bude i trio, které vystupuje pod názvem Blues Amplified a v němž kromě Honzy (zpěv, basa) hrají ještě Jindra Musil (kytara) a Dan Hubáček (bicí). Ačkoliv kapela vznikla s tím, že si jen tak pro radost občas zahraje nějaké staré bluesové standardy, vešlo se do jejího repertoáru několik vlastích písniček z pera Jindry Musila. Tady ale největší ohlas sklidily osvědčené hitovky jako „You Shock Me“ z dílny Willieho Dixona, kterou ale proslavili Led Zeppelin, nebo stařičký bluesový standard „Going Down“ z repertoáru Freddieho Kinga. Tuhle pecku občas zahraje jiná Honzova kapela, Afterglow, a právě v jejich podání, tedy s klávesami, se mi „Going Down“ líbí přeci jen o něco více. To ale rozhodně neznamená, že by vystoupení Blues Amplified nebylo dobré, ba právě naopak, bylo vynikající, a pokud tahle parta bude hrát častěji, což mi ostatně později Honza potvrdil, budu na jejich koncerty s gustem chodit. K vrcholům této části koncertu rozhodně patřila rocková klasika „All Right Now“ od legendárních Free. Tečku za výborným představením Blues Amplified udělal s neskutečnou energií zahraný evergreen „Smoke on the Water“. Protože se na pódium chystala další, tentokrát bezejmenná sestava, předělila výborný koncert krátká přestávka.
V oné sestavě se tentokrát objevil legendární jazzrockový kytarista Zdeněk ‚Krysa‘ Fišer, kterého opět doplnilo trio Honza-Jindra-Dan. Basy se nakonec ujal Standa Hörner, který skvěle zastoupil původně avizovaného Gumu Kulhánka, jenž se ze zdravotních důvodů nemohl oslavy zúčastnit. Honza se přesunul zpět ke svým hammondkám a poslední část skvělého koncertu mohla začít. Také tahle parta si s velkou chutí zahrála staré pecky ze 60. a 70. let. Moc se mi líbila dvojice písní z repertoáru Carlose Santany „Oye Co Mova“, resp. „Black Magic Women“. Obě vyzněly opravdu skvěle. Většinu písní tentokrát zpíval Krysa, jehož zastřený hlas byl zajímavým protipólem Honzova zpěvu. Ve chvílích, kdy oba zpívali současně a k jejich zpěvu se přidal jedinečný zvuk hammondek, mi běhal mráz po zádech. Byl to mimořádný hudební zážitek. Absolutní vrchol celého koncertu přišel se ‚stounovskou‘ „Sympathy for the Devil“ – to se v sále strhlo opravdové peklo. Na takovém koncertu si člověk přeje, aby nikdy neskončil. Nicméně skončit bohužel musel, a tak poslední skladbou večera nemohlo být nic jiného než rocková hymna „Born to be Wild“.
Honzovi jsem sice přál osobně, ale mám pocit, že se tento report sluší zakončit také přáním. Takže Honzo, ještě jednou: všechno nejlepší a hodně dobré hudby nadšenému publiku do uší.
Celá fotogalerie: