24. 1. 2018 – Rock Café, Praha
Foto: Kateřina Smid
Není mnoho českých rockových kapel, které se na hudební scéně pohybují padesát a více let. Jednou z takových je brněnská legenda PROGRES 2, která v letošním roce právě ono půlstoletí slaví. A přestože koncert v pražském Rock Café nebyl součástí oslav, jednalo se o výborný hudební zážitek.
Skupina Progres 2 prošla za léta své existence spoustou různých sestav. Ta současná je jakýmsi mixem muzikantů, kteří s kapelou nahráli její nejslavnější alba – „Dialog s vesmírem“ (1980) a „Třetí kniha džunglí“ (1982). Přestože jednotlivé muzikanty není třeba rockovým fajnšmekrům příliš představovat, stojí za připomenutí, že za bicími sedí Zdeněk Kluka, který tvoří rytmickou dvojici s basákem Pavel Pelc. Na klávesy hraje Roman Dragoun a sestavu doplňují kytaristé Miloš Moravek a Pavel Váně. Kromě Morávka pak všichni jmenovaní zpívají.
Kapela přišla na pódium krátce po půl deváté a svoje přibližně hodinu a půl trvající vystoupení zahájila blokem písní z desky „Mozek“ (1984). Ta sice není tak známá jako výše zmiňované nahrávky, to ovšem neznamená, že není dobrá. Naopak, písně jako „Čistý štít u firmy mít“ nebo „Nech je být“ jsou mimořádně kvalitní. Pěvecká zodpovědnost této části koncertu ležela především na Zdeňku Klukovi, který svým charakteristickým hlasem dodával písním neuvěřitelný náboj. Ve zpěvu Kluku svými vokály podporoval Pavel Pelc. Jeho mikrofon mohl být trochu více nahlas, ale kapele samotné nebylo co vytknout. Ve zvuku vynikala Morávkova kytara, naopak ta Váněho byla mírně upozaděna. Ale protože Pavel Váně na albu „Mozek“ nehraje, šlo spíše o úmysl než o chybu zvuku.
Pavel Váně si poprvé sólově zazpíval v ‚dětské‘ baladě „Mauglí“. Ta stejně jako následující „Štěstí“ pochází z desky „Mauglí“ (1978), která vyšla ještě pod hlavičkou kapely Barnodaj. Ta byla přímou předchůdkyní Progres 2.
Není to tak dlouho, co zemřel Oldřich Veselý, velká osobnost brněnské, potažmo české bigbítové scény. Jemu byly věnovány následující písně. Nejprve Roman Dragoun sám s pianem zahrál a zazpíval nesmrtelný „Zdroj“, poté se k němu připojil se svou poctou i Pavel Váně.
Pak už se kapela opět vrátila ke svému repertoáru a na řadu přišly písničky z desky „Třetí kniha džunglí“. Na té se jako hlavní zpěvák představil Roman Dragoun a zde z tohoto alba předvedl tři skladby. Nejprve to byla výborná „Svět džungle“. Překvapivě si tuhle hitovku v poměrně početném publiku vybavil asi málokdo, protože se k Dragounovu zpěvu přidalo jen pár odvážlivců. Situace se opakovala i u výborné „To já se vracím“. Nakonec si publikum si začalo zpívat až následující neodmyslitelnou hitovku „Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“.
Blokem písniček ze slavného alba „Dialog s vesmírem“ koncert podle očekávání gradoval. Publikum jakoby náhle procitlo a s Váněm zpívalo všechny texty. Kapela z tohoto alba vybrala téměř všechny zásadní hity. A proč ‚téměř‘? Vedle bezesporu skvělých skladeb, jako jsou „Píseň o jablku“ s parádní hrou Zdeňka Kluky na příčnou flétnu a „Planeta Hieornyma Bosche I.“, chyběla výborná pecka „Muzeum planety Země“. Tento malý nedostatek kapela ale bohatě vynahradila, když zahrála svůj největší hit „Planeta Hieornyma Bosche II.“, jehož text byl svého času zakázán. Po té kapela za hlasitého potlesku opustila pódium. Přídavek obstaraly písně „Dvě stě malých cigaretek“ a „Že Tvých vlasů v ní se dotýkám“, kterou si kapela vzpomněla na svého někdejšího textaře Vladimíra Čorta.
Progres 2 odehrál v Rock Café výborný koncert a není tedy divu, že fanoušci ještě dlouho nechtěli pustit kapelu ze sálu a neustále si chodili pro podpisy či společné fotografie.
Celá fotogalerie: