12. 3. 2018 – Palác Akropolis, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jana Česáková Hyklová
HONZA KŘÍŽEK vydal na sklonku loňského roku svou první sólovou eponymní desku. Tu pokřtil energickým koncertem v pražském paláci Akropolis.
Hned po příchodu do sálu nejednoho fanouška upoutal pohled na pódium, na kterém stály hned dvě bicí soupravy. Že jedna patří bubeníkovi Křížkovy doprovodné kapely, bylo každému jasné. Komu patří druhá souprava, mělo zůstat ještě nějakou dobu záhadou. Honza Křížek se svou kapelou složenou z mladých špičkových muzikantů – Ondřej Hauser (basa), Michal ‚Kolouch‘ Daněk (bicí) a David Pavlík (kytara) – přišel kolem půl deváté a v podstatě hned při prvních taktech písničky Na první záběr začal běhat a skákat po pódiu a bylo ho všude plno. Je neuvěřitelné, že mu to vydrželo celý koncert. Většina písní pocházela z Křížkova alba, které ten večer zaznělo prakticky celé. Bylo znát, že ho fanoušci nemají ještě tolik naposlouchané, proto se ke Křížkově zpěvu přidal málokdo. To se změnilo v okamžiku, kdy kapela spustila pecku Rejdit od Walk Choc Ice, kterou si naopak zanotovala většina z nás. Koncertní křídlo na rockových koncertech moc často k vidění nebývá. V Akropoli však bylo a sporadicky k němu zpěvák usedal. Je škoda, že s výjimkou pomalé písničky Rozsvítíme spolu hvězdy, která byla věnovaná Radimovi Hladíkovi, nebylo křído téměř slyšet. Zvuk byl ostatně celkem nevyvážený – místa, kdy bylo perfektně rozumět zpěvu i všem nástrojům, se nepravidelně střídala s těmi, kdy už to se srozumitelností tak slavné nebylo. Prvním z hostí, kteří měli ten večer přijít, byla Lenka Dusilová, která si s kapelou pohostinsky zazpívala svou písničku Vlčí oči. Po tomto okénku kapela opět pokračovala v přehrávání písniček z Křížkovy desky. Dostalo se tak například na Padám vzhůru, Nahý kormorán či Protiklad. Těsně před koncem koncertu se publiku představili zbývající hosté – David Koller a Michal Pavlíček – a spolu s Lenkou Dusilovou a moderátorem křtu Pavlem Andělem pokřtili Křížkovu desku. A pak se už hvězdní muzikanti připojili ke kapele, aby společně zahráli nesmrtelný Slunečný hrob, který především díky Pavlíčkově famózní kytaře a zdvojeným bicím (ta druhá souprava totiž čekala právě na Davida Kollera) vyzněl fantasticky. Zpěvák písničku zařadil také na své album, čímž zároveň připomněl své dlouholeté působení v Hladíkově Blue Effectu.
Honza Křížek se svou kapelou tak důstojným způsobem pokřtili desku, která má velkou šanci oslovit zejména publikum mladší rockové generace.