25. 4. 2017 – Balbínova poetická hospůdka, Praha
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
I když je OSKAR PETR jednou z velkých osobností českého bigbítu, nepatří mezi muzikanty, jejichž koncerty navštěvuji nějak často. Jeho trio jsem dokonce ještě neměl možnost vidět. Proto když jsem se dozvěděl, že Oskar se svým triem vystoupí v Balbínově poetické hospůdce, rozhodl jsem se tentokrát dát mu přednost před koncertem Romana Dragouna v Malostranské besedě.
Balbínka, jak se Balbínově poetické hospůdce zkráceně říká, má specifickou atmosféru, do níž akustické koncerty skvěle zapadají. Krátce po 20. hodině se na pódiu objevilo trio muzikantů, v němž kromě ústřední postavy Oskara Petra hrají ještě Petr Samek (kytara) a Jiří Vopava (housle, mandolína, doprovodný zpěv). Po úvodním, trochu delším Oskarově povídání byla okamžitě vyhlášena přestávka. Začátek koncertu byl tedy velmi neobvyklý, nicméně za malou chvíli se už Balbínkou rozezněl velký hit „Medvídek“, který Oskar Petr svého času složil pro skupinu Lucie. Písnička v akustickém podání navíc zpívaná anglicky vyzněla dost netradičně. Je zajímavé, že absence elektrických nástrojů písni nijak neuškodila, ba právě naopak. Akustické nástroje dodaly písni nový rozměr. Jedinečnost tohoto podání známého hitu podtrhoval i Oskarův podmanivý zpěv. Hned na začátku koncertu jsem si ale všiml nepříliš vydařeného zvuku, který byl dost nevyvážený. Housle zněly bohužel až příliš nahlas, zatímco Oskarův zpěv byl dost utopený. Osobně bych uvítal, kdyby tomu bylo naopak. Ve chvílích, kdy Jirka Vopava odložil housle a vzal do ruky mandolínu, se zvuk mírně zlepšil, ale při další výměně nástrojů se vše vracelo do starých kolejí. Protože sólovou tvorbu Oskara Petra zas tak dobře neznám, poznával jsem z celého koncertního repertoáru jen několik písniček. Mezi ně patřila Krylova „Morituri te salutant“ – z mého pohledu se jednalo o vrchol koncertu. Těsně před přestávkou pozval Oskar na pódium hosta, kterým nebyl nikdo jiný než Ondřej Hejma. Ten si s triem zazpíval dvě písničky, a sice Donovanovu „Yellow is the Colour“ a velký hit z repertoáru slavných Marsyas „Zmrzinář“.
Ocenil jsem, že ani další přestávka nebyla nijak protahována a po malé chvíli se začalo opět hrát. Druhá polovina se nesla víceméně ve stejném duchu jako ta první, bohužel ani teď nedošlo ke zvukovému zlepšení. Tady jsem nejprve poznal skladbu „Fabrica Atomica“. V komorním prostředí Balbínky měl koncert dobrý spád a publikum po zásluze odměňovalo muzikanty uznalým potleskem. Trio jako celek bylo sehráno víc než dobře, muzikantsky z něho nikdo nevyčníval, ale všichni se výborně doplňovali. Další písní, kterou jsem znal a podle refrénu také poznal, byla příjemná „Napiš“. Po zbytek koncertu se z mého pohledu na pódiu už nic příliš zajímavého nedělo, koncert příjemně ubíhal, publikum bylo spokojené. Protože koncert trval již téměř dvě hodiny, přišel čas na poslední písníčku, kterou se stala krásná „Námořníček“.
I přes drobné zvukové nedostatky šlo o moc příjemný akustický koncert, který rozhodně stojí za to, abych si ho v budoucnu zopakoval.