1. 8. 2017 – Malostranská beseda, Praha
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
Virtuózní kytarista a neúnavný propagátor hry na akustickou kytaru NORBI KOVÁCS odehrál svůj samostatný koncert v Malostranské Besedě.
Norbiho virtuozitu ukázala hned první krásná skladba „Akropolis“, po které se sálem poprvé – a rozhodně ne naposled – rozezněl mohutný aplaus. Další skladbou „Sáhy daleko“ si kytarista připomněl své rodné Slovensko. V poklidném začátku koncertu pokračovala i zhudebněná maďarská báseň „Aňám“ (česky „Pro maminku“), v níž se k Norbimu poprvé připojil stálý host většiny jeho koncertů, violoncellista Jaroslav ‚Olin‘ Nejezchleba. Tato píseň byla první, v níž poprvé zazněl Norbiho zpěv. Přesto se první polovina nesla převážně ve znamení instrumentálních skladeb. Většinu skladeb Norbi doprovodil osobním příběhem, jako tomu bylo třeba u skladby „15 minut“ nebo u neuvěřitelně našláplé „Čekání v Českých Budějovicích“ – mimochodem, tahle skladba by si zasloužila, aby měla také svou ‚elektrifikovanou‘ verzi. Norbiho umění se snad nikdy neomrzí a jeho hra by se dala poslouchat hodiny a hodiny, což bylo na pozorném publiku znát. Na Norbiho hru, při které používá techniku tzv. fingerpickingu (technika hry na kytaru, při níž hráč vybrnkává tóny všemi prsty) je i radost pohledět. Navíc zvuk byl v Malostranské Besedě čistý a jasný, takže celý koncert působil po horkém letním dnu jako příjemné osvěžení.
Druhá půle pohodového koncertu byla oproti jiným Norbiho vystoupením trochu netypická. Je pravda, že v ní zazněly známé písně jako „Cannonball rag“ (tu si Norbi vypůjčil z reprotoáru Merla Travise a ve které je technika fingerpickingu přivedena téměř k dokonalosti) nebo ‚dětská‘ píseň „Na velboudu“ (tu Norbi zpívá velmi osobitou češtinou). Neobvykle ale zaznělo několik písní z nové desky Olina Nejzchleby „Nečekaná návštěva“, na které se Norbi výrazně podílel. Jednou z nich byla píseň „Na Portě“, kterou Olin už nějakou dobu na koncertech hraje s kapelou Blues Session v ‚bigbítové‘ verzi. A stejně jako píseň „Březen“ z autorské dílny Petra Skoumala bylo zajímavé ji slyšet v ryze akustickém podání. Norbi s Olinem bavili publikum nejen svou hrou, ale i nejrůznějšími vtípky. A snad proto, že se ve druhé polovině koncertu více zpívalo, byla o něco více strhující než ta první. Koncert zakončila v rychlém rytmu předělávka maďarské lidové „Az a szép“, další z písní, které se na setlistu Norbiho koncertů objevují pravidelně.
Skončil tedy další z příjemných hudebních večerů, na které se jen tak nezapomíná. Koncert takových špičkových hráčů jakými jsou Norbi s Olinem určitě mohu s klidným svědomím každému vřele doporučit.