2. 3. 2017 – Divadlo Archa, Praha
Foto: David Webr
Jedním z mála koncertů, které jsem doposud neměl možnost vidět, byl koncert legendy ‚bělošského‘ blues JOHNA MAYALLA, a to k nám tento bluesman i přes svůj úctyhodný věk přijíždí poměrně často. Jeho letošní vystoupení v divadle Archa jsem si už ujít nenechal.
V divadle se dala očekávat bouřlivá atmosféra, protože koncert byl už dlouho dopředu vyprodaný. Hned v úvodu musím napsat, že tato prognóza se beze zbytku naplnila. Bylo krátce po 20. hodině, když trio muzikantů s Johnem Mayallem v čele přišlo bez velké pompy na pódium. Úvod koncertu obstaral starý bluesový standard „Mother in Law Blues“. V současné době doprovázejí Johna Mayalla pouze dva muzikanti, a to Jay Davenport na bicí a Greg Rzab na basu. Na ostatní nástroje, tedy kytaru, klávesy a foukací harmoniku, hraje mistr sám. Původně jsem se obával, že zejména absence kytary bude na pódiu hodně znát. Mohu však říct, že tahle moje obava byla lichá a Johnovy klávesy v mnoha písních skvěle suplovaly chybějící kytaru. Na pódiu měl Mayall připravené dvoje klávesy. Kromě klasického piana stál o malý kousek vedle jeden z novějších modelů legendárních Hammondek, k těm se John přesunul hned ve druhé písni „Looking Back“. Byla to jediná skladba, ve které Hammondky zazněly.
Jako milovník jejich zvuku jsem litoval, že je John nepoužil ve více písních. Nicméně na žádné velké stesky nebyl čas a bylo třeba se věnovat dalšímu průběhu koncertu. Ten přinesl další z bluesových standardů „Mama Talk To Your Daughter“. Pokud jde o zvuk, ten byl v Arše na výborné úrovni, byl čistý a vyvážený, osobně bych však snesl vyšší hlasitost, ale to je věc názoru. Je obdivuhodné, jak je John Mayall na svůj věk stále vitální, obzvláště jsem obdivoval jeho hlas, který je stále stejný jako v dobách jeho největší slávy. K vydařeným momentům patřily také chvíle, kdy John hrál současně na klávesy a foukací harmoniku, to byla prostě paráda, která lahodila uchu i oku. Protože před nedávnem vyšlo Johnu Mayallovi nové album, je logické, že zaznělo také několik nových písní, například titulní „Talk About That“. Publikum odměňovalo bouřlivým potleskem každou písničku a skoro jsem si nevšiml, že koncert trvá už bezmála dvě hodiny. Na programu zbývaly poslední dvě písničky, cover od Charlese Browna „Drifting Blues“, a pak starší „Chicago Line“ ze stejnojmenné desky, která celý bluesový večer završila. Hned co Mayallovo trio opustilo pódium, začalo se publikum dožadovat přídavku, kterého se po několika minutách dočkalo v podobě velkého hitu „Room to Move“.
Mayallův pražský koncert byl velkou bluesovou oslavou, a mně nezbývá než doufat, že se podobný koncert bude brzy opakovat. Velmi rád se ho zase zúčastním.