8. 3. 2017 – Lucerna music bar, Praha
Text: Petr Šimák
Foto: Kateřina Smid
Jedním z problémů, kterému lidstvo na prahu nového tisíciletí čelí, je energetika. Fosilní zdroje neúprosně vysychají a ty obnovitelné jsou zatím nákladné. Kdo ale minulou středu dorazil do pražského Lucerna music baru, přesvědčil se o tom, že na východ od našich hranic mohou být v tomto směru v klidu – slovenští punk rockeři Horkýže slíže předvedli pro ně typický, hodinu a půl trvající energetický přetlak.
Čtveřice muzikantů nastoupila na pódium krátce po jedenadvacáté hodině jako policejní sbor vyzbrojený masivními štíty, a to za doprovodu ‚skladby‘ „Adam Šangala“ z alba „Alibaba a 40 krátkych songov“. Po tomto krátkém intru šly ale štíty a helmy stranou a večer naplno odstartovala úderná „Maštaľ“. Otvírák nejen tohoto večera, ale zároveň první skladba z vůbec první desky V rámci oného. Následoval příběh o dělníkovi k pohledání, píseň „Emanuel Bacigala“, s jejímiž úvodními tóny se pod pódiem rozpoutalo solidní pogo. Z toho se ve vyprodaném klubu neslevilo prakticky po celý večer a já jsem měl už pří třetích Náboženských zvycích na zádech dobré čtyři deci cuba libre.
Zábava se nesla ve skvělém duchu – ano, asi bych se obešel bez kelímků od piva plachtících tu a tam vzduchem, ale i to k pořádným koncertům zkrátka patří. Horkýže slíže nevymýšlejí žádné složitosti, neboť v jednoduchosti je síla, a během svých vystoupení publiku servírují jeden osvědčený hit za druhým. A že jich je. První polovina koncertu patřila především úspěšnému albu „Ukáž tú svoju ZOO“. Postupně zazněly „Líza a Wendy“, píseň o dvojici krvelačných bleších kamarádek, čistě rocková a rytmicky klidnější „Motorkárska“, během které si publikum oddychlo, aby se při následujícím „Silném refrénu“ opět pořádně ‚urvalo ze řetězu‘. Atmosféra byla skvělá, Lucerna music bar se otřásal v základech a sborově se zpívaly nejen refrény, ale většinou celé skladby. Jako obvykle si do playlistu našli cestu zástupci téměř všech deseti studiových alb, která má kapela ‚na skladě‘. Výjimkou bylo jen „54 dole hlavou“, z něhož se nehrálo vůbec. V ‚bloku starých pesniček‘, který se logicky věnoval starší tvorbě, nemohly chybět léty prověřené klasiky „Dežo má lóve“ – ta netrestá bičom jako tlstá Jolana, ale nekompromisními kytarovými riffy –, „Kožky perie“ či „Telegram“. Píseň „Mačka bruchomluvec“ měla i tradiční vizuální doprovod, kdy se v jejím průběhu se na scéně objevil veliký černý kocour Fero. Hned co dozněly poslední akordy a kocour zmizel v zákulisí, sháněl se frontman Kuko po receptu na depilační vosk. Jestli ho sehnal a na kocourovi i aplikoval, se možná dozvíme příště. Kuko nás ostatně nejrůznějšími průpovídkami bavil celý večer a většina z nich – třeba když píseň „Vlak“ věnoval ‚Katríně, ktorá s penisom zahraje Jeana-Michela Jarreho‘ – by si zasloužila označení ‚s hvězdičkou‘.
Westernem načichlou baladu „Cigarety“ si v nekuřáckém suterénu Lucerna music baru zazpívali všichni od začátku do konce, stejně jako „Logickou hádanku“, během níž se nad hlavami nadšeného publika nechal unášet i jeden stage diver. A já můžu pouze zopakovat, že celý večer byl jeden veliký mejdan a s blížícím se koncem se jeho intenzita jen stupňovala. V závěru koncertu se totiž hrálo z dalšího notoricky známého alba „Kýže sliz“ a „Málá Žužu“, „Traja spití roboši“, „Brďokoky“ a „L.A.G. Song“ se dnes již neochvějně řadí mezi povinné ‚hymny‘. Prvním z přídavků byla Horkýže slíže, kdy se mikrofonu ujal bubeník Marek Viršík alias Vandel a předvedl nám, jak umí metalový growl, a tečku za skvělým koncertem obstarala píseň „Mám v p… na lehátku“. Tu Kuko věnoval všem, co přišli zapařit, a neváleli se doma – třeba na lehátku. ‚Chalani z Nitry‘ letos oslaví pětadvacet let své existence a pokud chuť hrát vydrží a játra dovolí, kdo ví, jakých dalších výročí se můžeme v budoucnu dočkat.
Celá fotogalerie: