13. 2. 2017 – Meet Factory, Praha
Foto: Kateřina Smid
Moc jsem se těšil už na podzimní koncert slavného baskytaristy a zpěváka GLENNA HUGHESE, tehdy bylo ale Glennovo turné zrušeno a já byl velmi zklamán, že neuvidím jednoho ze svých hrdinů. Zanedlouho jsem se dozvěděl o náhradním termínu, a tak jsem se mohl na Hughesovo vystoupení začít těšit znovu.
Jako host vystoupila mladá kapela STONE BROKEN. Té bych se ale v tomto reportu nechtěl příliš věnovat, protože jsem jejich vystoupení nevěnoval příliš velkou pozornost. Stone Broken jsou pro mě dost podobné kapele Nickelback, což stylově není zrovna můj šálek kávy.
Ve 21:15 se začalo po Meet Factory rozléhat krátké intro, po kterém celá Glennova kapela přišla na pódium. Jako poslední se na scéně objevil samotný Glenn Hughes. Protože toto turné jede Glenn na podporu své loňské, mimochodem výborné desky „Resonate“, pocházela úvodní píseň „Flow“ právě z této novinky. Už první píseň napověděla, že tentokrát bude v Meet Factory naprosto skvostný zvuk. Všechny nástroje byly konkrétní, krásně vyvážené, čitelné a Glennovu zpěvu bylo rozumět téměř každé slovo. Setlist byl dobře poskládaný, takže poskytl průřez celou kariérou Glenna Hughese. Připomenuty tak byly všechny jeho zásadní kapely a projekty. Ke slyšení tak byla například „Medusa“ od Trapeze. Projekt Hughes/Thrall zase připomněla skvělá jízda „Muscle and Blood“. Je až neuvěřitelné, jakou v sobě má ve svém věku Glenn Hughes energii. Obzvláště mě fascinoval jeho hlas, který zpěvák dokázal vyšponovat až do neuvěřitelných výšek. I když se mi koncert zatím hodně líbil, stále jako by chyběla ona jiskřička, která by zažehla velký hardrockový plamen.
Tou jiskřičkou se pro mě stala energická píseň „Can’t Stop the Flood“, i když tohle nebyla jiskřička, ale opravdová rozbuška. Od téhle chvíle jsem si začal přát, aby koncert nikdy neskončil. Baskytarista nemohl opomenout ani své současné působení v superskupině Black Country Communion, z jejichž repertoáru zazněly na koncertě dvě skladby. Konkrétně šlo o „One Last Soul“ a „Black Country“. Bylo by nespravedlivé a také neuctivé zapomenout na ostatní muzikanty z Hughesovy kapely. Na kytaru skvěle zahrál Søren Andersen, na hammondky Jay Boe a bicí zase spolehlivě obsluhoval Pontus Engborg. Pokud se někdo při čtení tohoto reportu diví, proč jsem zatím opomněl Hughesovo působení v Deep Purple, tak věřte, že v tom je záměr- schovat si to nejlepší na konec. Písně téhle slavné kapely byly šikovně rozesety po celém setlistu, ale ať už zazněla „Gettin’ Tighter“, „You Keep on Moving“, která byla prodloužená o Glennovu hlasovou exhibici, či skvostnou „Might Just Take Your Life“, vždy šlo o neskutečný zážitek, při kterém mi doslova naskakovala husí kůže. Když k tomu připočítám úžasnou „Soul Mover“, byl jsem doslova uhranut děním na pódiu. Moje přání, aby koncert nikdy neskončil, zůstalo nevyplněné, a tak se „Soul Mover“ stal poslední písní na základním setlistu.
Po krátké pauze, kterou vyplnila bouře nadšení přítomného publika, se kapela vrátila na pódium, aby v přídavku zahrála ještě dvě písně- „Heavy“ z aktuální desky Glenna Hughese a celý neskutečný koncert pak zakončila hardrocková hymna „Burn“.
Co napsat na závěr? Snad jedině, že kdo tam nebyl, udělal velkou chybu, kdo tam byl, bude na tenhle večer ještě dlouho vzpomínat.
Celá fotogalerie: