16. 2. 2017 – Hospoda U Vystřelenýho oka, Praha
Foto: Jiří Šimák
V loňském roce se na českou klubovou scénu vrátila hardrocková kapela FREEWAY JAM (FWJ). Jejich první koncert se odehrál v prosinci v hudebním klubu Vagon. Pro své druhé pražské vystoupení si kapela zvolila lehce netradiční prostředí v žižkovské hospodě ‚U Vystřelenýho oka‘.
Musím se přiznat, že ačkoliv je hospoda ‚U Vystřelenýho oka‘ vyhlášenou muzikantskou hospodou, nešla mi muzika Freeway Jam s hospodským prostředím příliš dohromady. Zejména mě zarážel naprostý nedostatek prostoru pro jakýkoliv pohyb. V malé hospodě jsou v podstatě všechna místa na sezení, a ať si říká kdo chce co chce, hardrock přece není muzika na sezení. Navíc jsem se sám sebe ptal, jaké asi může do Voka přijít publikum. Jaká se může v hospodě vytvořit atmosféra? Další velkou neznámou byl zvuk. Na všechny tyto otázky měl odpovědět právě začínající večer. Jedinou jistotou, o které jsem od začátku nepochyboval, byla muzika FWJ. Ale nepředbíhejme, vezměme to pěkně popořadě. Když jsem dorazil na místo konání koncertu, byla hospoda opravdu narvaná k prasknutí, většinou však šlo o místní štamgasty. Fanoušků, kteří přišli vyloženě za muzikou, bylo u Voka pomálu. Kapela se tísnila na miniaturním pódiu, ale i přesto spustila krátce po 20. hodině svůj zemitý hardrock. Tak jako na předchozím koncertě ve Vagonu, zahráli FWJ v úvodu několik nových písní. V tu chvíli se začala naplňovat moje obava, totiž že hardrock do tohoto prostředí nepatří. Měl bych toto tvrzení uvést na pravou míru- z hudebního hlediska šlo samozřejmě o výtečné písně, ale přišlo mi, že v prostředí hospody tolik nevyznějí.
Tento pocit mě neopustil ani při starší „I am Ready“. Ačkoliv jsem měl jedno z mála míst na stání a uznale jsem pokyvoval hlavou, neustále jsem si říkal: ‚Není to ono, chybí tady atmosféra, není to ono…‘ Až najednou kapela spustila „House of Fire“ . Náhle se atmosféra změnila jako mávnutím kouzelného proutku a ve vzduchu byl cítit rock, pivo a nadšení všech zúčastněných. Když kapela navázala ještě skvělou „Highway of Love“ a v zápětí přímo bombastickou „(We are A) Hardrock Band“, začala celá hospoda doslova bouřit, to ‚šílenství‘ se nedalo zastavit. Náhle jako bychom se přenesli v čase a ocitli se někde v sedmdesátých letech, zkrátka to byla erupce nadšení, která už do konce večera nepolevila. Pokud se nemýlím, tak jedinou změnou oproti prosincovému koncertu bylo zařazení písně „Chicago Woman“, na kterou se minule z nějakého důvodu nedostalo. Nicméně tato píseň skvěle zapadla do oné ‚sedmdesátkové‘ atmosféry. Protože je hospoda ‚U Vystřelenýho oka‘ umístěná v městské zástavbě a je tedy nutné dodržet policejní hodinu, zahrála kapela ještě jediné dvě převzaté písně, které v současné době ve svém repertoáru má, tedy „All Right Now“ od Free a nesmrtelný evergreen „Smoke on the Water“ od Deep Purple, při kterém se už začalo tancovat na lavicích. Na hlasité volání ‚ještě jednu‘ Freeway Jam odpověděli písní „Chance“, kterou hráli i na začátku večera.
Ten den se v Praze konalo hodně skvělých koncertů a člověk musel pečlivě vybírat, na který jít. Já jsem od ‚Vystřelenýho oka‘ odcházel s pocitem, že jsem byl na tom nejlepším.
Celá fotogalerie: