29. 5. 2017 – Lucerna, Praha
Foto: David Webr / iReport.cz
Originální kapela The Dire Straits přestala existovat v roce 1995, kdy z ní odešel její zakladatel a ústřední postava kytarista Mark Knopfler. Ještě koncem devadesátých let se zformovala kapela DIRE STRAITS EXPERIENCE (DSE), v níž z původních The Dire Straits zůstali pouze saxofonista a hráč na perkuse Chris White s bubeníkem Chrisem Whittenem. Přesto v pražské Lucerně zněla muzika The Dire Straits v originálním balení.
Protože DSE jsou logickým pokračováním slavné kapely, nemohli pánové opomenout fakt, že v letošním roce uplynulo 40 let od založen The Dire Straits. Aktuální turné DSE je proto věnováno tomuto výročí a znějí na něm největší hity The Dire Straits. Pražská zastávka DSE byla naplánována do slavné Lucerny, kde se již uskutečnilo bezpočet rockových koncertů. Samotné prostředí secesního sálu paláce Lucerna se k poklidné muzice Dire Straits báječně hodí, takže z tohoto hlediska nelze proti výběru místa nic namítat. Chvíle, kdy se kapela poprvé ukázala před zaplněnou Lucernou, nastala krátce po 20. hodině. Úvod koncertu obstarala báječná hitovka „Telegraph Road“, která naznačila, že celý koncert se bude nést v pohodovém duchu. Následovala mega hitovka „Walk of Life“, kterou publikum náležitě ocenilo. Hodně se mi v Lucerně líbil zvuk – DSE jsou dost početnou kapelou a nazvučit tak velký ansábl jistě nebyla hračka. Jedinou, avšak o to významnější výtku mám vůči nazvučení zpěvu, ten mohl být o něco více nahlas a navíc byl zvuk mikrofonů jakoby ‚zahuhlaný‘.
Ona zahuhlanost se bohužel projevila i ve chvílích, kdy některý z protagonistů kapely do mikrofonu pouze mluvil. Možná že tohle byl důvod, proč byla komunikace s publikem omezena na minimum. Charismatický zpěvák a kytarista Terence Ries má podobný projev jako Mark Knopfler, takže osvědčené hity jako „Romeo and Juliet“, „Tunnel of Love“ či kultovní „Private Investigations“ vyznívaly velmi autenticky. Zvuk Riesovy kytary byl spíše jemnější a klidnější, zatímco kytara druhého kytaristy Tima Walterse zněla o poznání ostřeji a rockověji. A poslech tohoto kontrastu mezi oběma kytarami patřil k mimořádným zážitkům. Koncert byl z převážné části na sezení, což byla škoda. Dlouhodobě si totiž myslím, že místa na sezení ubírají na atmosféře koncertu, což se do jisté míry potvrdilo i tentokrát. Kdyby lidé od začátku tancovali, byla by atmosféra v Lucerně ještě uvolněnější. Co jsem naopak velmi ocenil, byla délka vystoupení. Čekal jsem, že, tak jak je dnes obvyklé, kapela zahraje plus mínus 90 minut, přidá krátký přídavek a bude po koncertě. Jenže kapela hrála už téměř hodinu a tři čtvrtě a končit se rozhodně nechystala, a tak musel jsem v duchu smeknout onen pověstný klobouk. Na setlistu toho ještě zbývalo dost – například „Two Yound Lovers“ nebo slavná „Brothers in Arms“, která konečně zdvihla první odvážlivce ze sedaček. Ta už ale předznamenala konec pohodového koncertu a na řadu přišla závěrečná „Sultans of Swing“. Jen co píseň dozněla, strhl se v sále bouřlivý potlesk, který nenechal nikoho na pochybách, že se muzikanti na pódium za malý okamžik vrátí.
Ta chvíle netrvala ani moc dlouho a DSE k radosti nyní již zcela roztančené Lucerny přidali dvě písničky. Tou první byla „Money for Nonthing“ a poslední se stylově stala „Going Home: Theme from Local Hero“, která sice pochází ze sólové tvorby Marka Knopflera, nicméně The Dire Straits jí na svých koncertech také hrávali.
Co dodat na závěr. Byl to večer plný pohodové muziky, večer, který trval dvě a půl hodiny(!) a který i tvrdému bigbíťákovi připomněl, že i jemnější muzika má své kouzlo a stojí za to si jí vychutnat. Osobně si Dire Straits Experience půjdu na stejné místo vychutnávat opět v únoru a už se na to moc těším.