3. 1. 2017 – Klub Vagon, Praha
Foto: Kačka Smidová (ilustrační foto)
V letošním roce jsem porušil tradici posledních let, kdy prvním koncertem roku vždy byla bluesrocková parta Krausberry. Tentokrát můj koncertní rok zahájila kapela AFTERGLOW, která dovedně mixuje blues, hardrock a jižanský rock. Hostem, kterého si tentokrát Afterglow do klubu Vagon pozvali, se stala kapela YESTERTONES.
Na vystoupení Afterglow se vždy hodně těším, tentokrát jsem se ale těšil ještě o něco víc. A to byl důvod, proč jsem vystoupení rock´n´rollových Yestertones ani moc nevnímal. Kapela sice hrála vesměs předělávky slavných světových hitů jako „Proud Mary“, „Brown Sugar“ nebo „Honky Tonk Woman“, ale větší pozornost jsem Yestertones nevěnoval.
Na Afterglow sice nikdy nechodilo hodně lidí, ale v poslední době jsem zaznamenal, že se návštěvnost jejich koncertů začala trošku zlepšovat. Bohužel na prvním koncertě letošního roku byla návštěvnost opět tristní. Nicméně to muzikanty z Afterglow neodradilo a bez okolků spustili svou kombinaci hardrocku a jižanského rocku, která jejich věrné fanoušky vždy nadchne. Koncert zahájil již tradiční otvírák- píseň „Afterglow“, ta publikum vždy naladí na správnou vlnu. Já mám ale ještě o něco radši skvělou ‚retro‘ skladbu „30 miles“, která evokuje čtyřicátá léta minulého století. Mám moc rád zpěv Honzy Holečka, který svým specifickým stylem trošku připomíná Ivana Khunta z legendárního Flamenga. Konec konců, Honza se svým obdivem k Flamengu nikdy netajil. Kromě zpěvu se mi vždycky líbila Honzova hra na klávesy, i když mě trošku mrzí, že poslední dobou nejsou na koncertech Afterglow slyšet Hammondy, jejichž zvuk se do hudby, kterou Afterglow hrají, velmi hodí. Ale i bez Hammondek je co poslouchat, třeba kytaru Jindry Musila, která posluchače nadchne svým charakteristickým zvukem. Za zmínku stojí i excelentní rytmika v podání velezkušeného Jírky ‚Zelí‘ Zelenky na bicí a Pavla Nováka na basu. Ačkoliv mají Afterglow několik nových skladeb, tentokrát se přehrával starší materiál, ale to nevadilo, protože písničky jako „I Wanna Touch You“ nebo „Why Did I Fall for You“ a další rozhodně stojí za poslech. Oživením koncertu bylo také krátké Zelího sólo na bicí. Zvuk ve Vagonu byl tradičně na velmi solidní úrovni.
Je dobře, že hned z kraje roku zněla Vagonem kvalitní muzika. Jen by bylo lepší, kdyby na tak kvalitní muziku přišlo víc lidí, kapela by si to rozhodně zasloužila.