Praha, Nová Chmelnice – 20. 3. 2015
Foto: Jiří Rogl
Korektury: Tereza Kvášová
Klávesový mág Don Airey se téměř na den přesně po roce vrátil do Prahy a stejně jako při svém loňském zastavení využil pohostinství klubu Nová Chmelnice. Pódium mu zahřívala kapela či spíše projekt Drumphonic.
Kapela má pouhé dva členy – na kytaru hraje David Uher a vůdčí osobností celého projektu je bubeník Hanz Sedlář. Všechny skladby byly instrumentální a pocházely z jediného alba „Walk on Mars“. Muzika rozhodně nebyla špatná, ale v provedení ‚kytara a bicí‘ mě po chvilce začala lehce nudit. Myslím, že kdyby na pódiu stála ‚standardní‘ kapela, bylo by vystoupení Drumphonicu mnohem zajímavější. Moc tedy nechápu, proč má kapela jen dva členy a zbytek nástrojů je pouštěn ze samplů. Komunikace s publikem navíc nepatří k silným stránkám obou pánů, takže se občas stávalo, že si oba muzikanti skákali do řeči. A to rozhodně moc profesionálně nepůsobilo. Zkrátka netvrdím, že Drumphonic není zajímavý projekt, ale podle mého názoru se ve své současné podobě moc nehodí pro live vystupování.
Světoběžník Don Airey během své dlouhé kariéry spolupracoval snad s každým, kdo v klasickém rocku něco znamenal. Namátkou zmiňme taková jména, jako Ozzy Osbourne, Deep Purple, Rainbow či Gary Moore. A právě zejména skladby posledních Rainbow tvořily osu letošního pražského koncertu klávesového velmistra. Po celém setlistu jich bylo rozeseto hned šest včetně úvodní „Eyes of the World“. Loňskou Donovu sólovku připomněla báječná pecka „3 In the Morning“. Donovu spolupráci Whitesnake zastupovala pomalá věc „Is This Love“. Pro mě osobně přišel první vrchol koncertu s Hendrixovou „Fire“, do které zpěv Carla Sentence obzvláště ‚sednul ‘.
Nicméně celý Donův doprovodný band, z něhož asi nejvíce vyčníval baskytarista Lawrence Cottle, šlapal jako hodinky. Tomu se koneckonců nebylo co se divit, vždyť jde o samé zkušené muzikanty… Pro mě osobně bylo velkým překvapením, když zazněly první tóny Purplovské „Child in Time“. Za prvé bych čekal, že od Deep Purple zazní něco z pozdější éry, kdy už byl slovutný klávesák jejich členem. Za druhé bych nečekal, že si Carl Sentence troufne na Gillanovy vražedné výšky. Jenže troufl si a neznělo to vůbec špatně! Druhá půle koncertu patřila převážně hitům od Rainbow. Parádně vyzněla zejména pecka „All Night Long“, v níž si svoje sólo odpracoval bubeník Darrin Mooney. A skvěle byla odehrána také „Lost in Holywood“, která uzavírala základní část výborného vystoupení.
Přídavek ani snad nemohl být zahájen jinak než Aireyho přednesem úryvku ze Smetanovy „Vltavy“, což v sále vyvolalo bouři nadšení. Úplný závěr pak obstaraly jedny z největších hitů rockové historie: „Since You’ve Big On“ a purplovská klasika „Black Night“. Zkrátka to byl večer plný klasického rocku se vším všudy.
Celá fotogalerie: