24. 11. 2016 – Kulturní dům, Třemošnice
Foto: Kamil Handlíř
Pamatuji doby, kdy se do východočeské Třemošnice sjížděly tuzemské rockové špičky. Člověk tu v devadesátých letech mohl vidět od Žlutého psa přes Olympic až třeba po Arakain. Po roce 2000 se tu náhle přestaly koncerty pořádat. Je jen dobře, že se v poslední době místní kulturní dům začíná probouzet k životu a rockové kapely opět začaly Třemošnici objevovat. V rámci turné nazvaného KULT TOUR 2016 objevily Třemošnici i kapely VYPSANÁ FIXA a VISACÍ ZÁMEK.
Ačkoliv nejsem ortodoxní pankáč, nemohl jsem si nechat ‚Fixu’ a ‚Visáče‘ v místním KD ujít. Jako první přišla na pódium lehce po půl deváté Fixa. Pocházím z generace, která se s touhle partou minula, takže z jejich repertoáru znám dvě nebo tři písničky. Na druhou stranu jsem si říkal, že mám alespoň příležitost se s jejich tvorbou trochu více seznámit. Zaposlouchal jsem se tedy do jejich svižného punku, který na mladší generaci evidentně zabírá, neboť pod pódiem se hned od první noty vytvořil početný kotel pogujících pankáčů. Mě však ‚kolovrátková‘ hudba Vypsané fixy poměrně rychle omrzela. Muzika mi přišla bez výraznějšího nápadu, jednotvárný Márdiho zpěv mi taky příliš neseděl, mám přece jen raději, když zpěvák se svým hlasem trochu více pracuje. A tentokrát se mi ve Třemošnici nelíbil ani zvuk, který nebyl tak čistý jako vždycky, ani zpěv, který se ztrácel za hradbou kytar. Jednou z mála písní, kterou jsem znal, byl „Domácí motokrosař“, jenže ani ten výraznou změnu nepřinesl. A ani v téhle písničce jsem příliš nerozuměl zpěvu. Musím však přiznat, že většina publika se bavila opravdu dobře a na Mardího hlášky a vtípky reagovala s nadšením, mě se to však moc netýkalo. Ve svém podivném rozpoložení jsem poslouchal zbytek koncertu. Až když kapela v přídavku zahrála písničku „1982“ uvědomil jsem si, že tuhle melodii vlastně také znám, a tak jsem si s kapelou začal nesměle pobrukovat její text.
Jestliže Vypsanou fixu neznám, tak naopak legendu českého punku Visací zámek mám zmapovánu hodně dobře, a tak nebylo divu, že jsem na jejich vystoupení byl pořádně nažhavený. Ještě než Visáči mohli začít hrát, bylo nezbytné přestavět pódium a znovu nastavit zvuk. Jsem zvyklý, že tahle operace nějakou dobu trvá, ale tentokrát jsem měl pocit, že je výměna kapel na pódiu až příliš dlouhá, a proto jsem tak nějak očekával, že výsledkem předlouhé pauzy bude perfektní zvuk. Bohužel koncert ukázal, že tomu tak být nemělo. Ale to jsem v tuto chvíli ještě nevěděl, takže jsem s prvními tóny písně „Chtěl bych mít kapelu ze samých pankáčů“ propukl v nadšený jásot. Jenže záhy jsem s překvapením zjistil, že mnou očekávaný příval punkové energie, na kterou jsem zvyklý z pražských koncertů Visáčů, se ve Třemošnici nedostavil. Určité zlepšení přinesla následující „Punkový království“, při které začal mohutný kotel pod pódiem pogovat.
Na setlistu byly nejen notoricky známé písně, ale také novější skladby z loňské desky „Punkový království“. A právě tady bylo jasně vidět, že poslední desku třemošnické publikum ještě tolik naposlouchanou nemá. A tak zatímco takový „Stánek“ vyvolal v sále vlnu nadšení, tak třeba „Klíště“ se setkalo s o poznání vlažnějším přijetím. Na začátku jsem naznačil, že velkým zklamáním pro mě byl zvuk. Vím, že ve Třemošnici se dá vykouzlit zvuk opravdu excelentní, tentokrát mi ale přišel poněkud ‚zahuhlaný‘ a občas se v něm ozvalo i houkání mikrofonu. Přitom nedokážu říct, kde byla chyba. Za mixpultem stál letitý dvorní zvukař Visacího zámku Libor Šťovíček alias Hluchavka smrtihlav, kterému pomáhal místní zvukař Jirka Nazarov. Už mnohokrát jsem se přesvědčil, že oba jsou to zvukaři s velkým ‚Z‘. Takže opravdu netuším, co bylo ten večer špatně. Ale vraťme se na pódium, tam sice hrála mně důvěrně známá kapela, ale z nějakého důvodu jsem ani z muzikantů necítil přílišný entuziasmus, a tak jsem si takové skvělé pecky jako „Padesát“ a „Prezident“ neužil tak jako jindy. Naštěstí mají Visáči v zásobě trumfy typu „Známka punku“ a „Traktor“, při kterých jsem začal ožívat. Ve vyložené nadšení jsem propukl, až když zazněly kultovní „Cigára“. Jenže to už byl zase konec koncertu, takže s jejich koncem se kapela odebrala z pódia, aby se na něj po chvíli vrátili s přídavkem, ve kterém zazněla stará píseň „Dopravní značky“.
Co tedy dodat. Vypsaná fixa mě vyložené zklamala a u Visacího zámku jsem zvyklý na lepší koncerty. Přesto jsem rád, že se ve Třemošnici tenhle koncert konal, protože je to důkazem toho, že místní kulturní dům začíná opět ožívat.