24. 9. 2016 – Kulturní dům, Třemošnice
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
Legendární kapela OLYMPIC byla před mnoha lety jedna z prvních bigbítových kapel, kterou jsem slyšel. Jejich koncerty příliš často nenavštěvuji, ale když jsem se před časem dozvěděl, že naše nejstarší rocková kapela přijede do východočeské Třemošnice, kde trávím většinu svých víkendů, okamžitě jsem se rozhodl koncert navštívit.
Byl jsem zvědavý, kolik lidí na Olympic do Třemošnice dorazí. Koncerty se tam nepořádají moc často a tak na ně lidé nejsou moc zvyklí. Na druhou stranu, Olympic a jeho hity jsou tak velkým lákadlem, že bych se divil, kdyby místní kulturní dům zel prázdnotou. Poté co jsem s předstihem dorazil na místo koncertu, bylo jasné, že vyprodáno sice nebude, ale návštěvnost bude více než solidní. Krátce po 20. hodině přivítalo kapelu Olympic a jejich nestárnoucího leadera Petra Jandu odhadem 500 lidí . Jelikož současnou tvorbu Olympicu tolik nesleduji, při první novinkové písni jsem se ani trochu nechytal. Malinko víc jsem se začal chytat při další skladbě „Manekýny“. Při velehitu „Osmý den“ jsem se chytl nejen já, ale i celý sál. Hodně příjemným překvapením byl zvuk, který se na našich pódiích jen tak neslyší. Hutné basy, vyvážené nástroje a čistý zpěv, to byla opravdu lahůdka. Setlist byl chytře namíchán z nových písní, starších hitů i těch nejstarších ‚lidovek‘. Všem bylo jasné, že většina publika přišla právě na ty ‚lidovky‘. Mě však nejvíc potěšila píseň „Strom“ z desky „Prázdniny na zemi“ (1980) a píseň „Já“, která pochází z ještě o rok starší desky „Ulice“. Osobně tyhle dvě desky považuji za absolutní vrchol jejich tvorby, takže jsem si obě písničky náležitě užil.
Naopak trochu zklamaný jsem byl z „Bon soir mademoiselle Paris“, v jejímž úvodu mi chyběla krásná předehra na flétnu a refrén byl zahrán celkem zrychleně, což mi přišlo dost podivné. Další novinková věc „Pane můj“ naopak vyzněla velmi pěkně. Nesmrtelný velehit „Okno mé lásky“ si zazpíval téměř celý sál a došlo tak k mírně kuriózní situaci, kdy Petr Janda musel zpívajícímu publiku do jeho chorálu doslova ‚skočit‘, aby si část skladby mohl sám zazpívat, tato situace se pak ještě několikrát opakovala.
Trošku mi nesedělo Jandovo uvádění písniček, protože jeho suchý humor není úplně mým šálkem kávy, ale na tom konec konců zase až tolik nesejde. Důležité je, že Olympic i po 54 letech působení na naší scéně dokáže stále potěšit muzikou, ať zahrají staré písničky jako „Pták Rosomák“ či „Želva“ nebo z těch novějších „Jsem to já jak za mlada“, „Kanagon“ a mnohé jiné. Z těch úplně nejnovějších ještě křehká „Němá“ nebo vypalovačka „Já nejsem zlej“. Ze všech muzikantů je vždy cítit radost z hraní. Člověk by se ani nenadál, ale pohled na hodinky prozrazoval, že koncert už trvá téměř 90 minut a jeho konec se neúprosně přibližuje. Ke slovu se ještě nutně musely dostat další zlidovělé písně jako „Kufr“, „Otázky“ nebo „Dej mi víc své lásky“, při kterých se opět ozýval sborový zpěv třemošnického publika. Při přídavku, ve kterém zazněly hitovky „Jasná zpráva“ a „Slzy Tvý mámy“, dostalo publikum poslední příležitost si sborově zazpívat, a nutno podotknout, že jí využilo beze zbytku.
Byl to parádní koncert, při kterém Olympic potěšil své fanoušky a dokázal, že i po 54 letech má stále energie na rozdávání.