19. 7. 2016 – Střelecký ostrov, Praha
Foto: Ája Dvořáčková
Každý koncert kytarového mága MICHALA PAVLÍČKA je sám o sobě příslibem kvalitní muziky a mimořádného zážitku. Proto když jsem se dozvěděl, že v rámci pražského ‚Letňáku‘ na Střeleckém ostrově bude vystupovat Michal Pavlíček & Band, okamžitě jsem si ono datum zatrhl v kalendáři s tím, že promeškat tenhle koncert by se nemuselo vyplatit.
Už když jsem se kolem 19:45 blížil ke Střeleckému ostrovu, doléhaly ke mně první tóny Pavlíčkovy muziky. Nezbývalo tedy než přidat do kroku, aby mi z dalších minut uniklo co nejméně. Když jsem konečně dorazil na místo dění,praštila mě do nosu příjemná letní atmosféra, která Střeleckém ostrově vládla. Zaposlouchal jsem se tedy do znějící muziky a první, co mě zaujalo, byl výborný zvuk, ve kterém byl dobře rozpoznatelný každý tón. Hodně mě bavily krásné klávesové plochy, o něž se postaral Michal Nejtek, které skvěle podkreslovaly Pavlíčkovu kytaru. Že si Michal Pavlíček si vždy vybíral excelentní spoluhráče, dokazovalo skvěle sehrané rytmické duo Martin Ivan (basa) a Miloš Meier (bicí). Mezi jednotlivými písničkami se Mistr nepouštěl do žádných velkých proslovů a plně se koncentroval na muziku, která ve mně, možná trošku podvědomě, evokovala muziku JoeaSatrianiho. Je škoda, že Michal Pavlíček nevydává desky tak často jako jeho americký kolega… Pavlíčkova kytarová hudba mi ve srovnání s tou Satrianiho není tolik známá, ale přesto jsem si moc užíval nádherných melodií a dynamiky jednotlivých skladeb, které daly vyniknout Pavlíčkovu kytarovému mistrovství.
Jednou z mála písní, u níž kytarista ‚prozradil‘ název, byla „Jeden den v parku u zlaté brány“.Ačkoliv písnička to byla hezká, nedokázal jsem při jejím poslechu nalézt jediný důvod, proč by se měla jmenovat zrovna takhle.Popravdě o to ani nešlo, důležité bylo, že se písnička poslouchala hodně dobře. Asi po hodině koncertu byl dán prostor Miloši Meierovi, aby ukázal své bubenické mistrovství. A Miloš se nabídnuté příležitosti chopil opravdu s vervou a během svého sóla předvedl opravdu pestrou paletu nejrůznějších zvuků. Po Milošovi dostal menší prostor pro své vyjádření také baskytarista Martin Ivan. Obě sóla předělila koncert a posloužila jako entrée pro příchod exkluzivního hosta, kterým se stala zpěvačka Bára Basiková. Málokoho asi překvapilo, že po Bářině příchodu začaly znít skladby z repertoáru slavných Stromboli. Tvorba Stromboli mi už je známá velice dobře, a tak jsem si mohl naplno užívat písničky jako „Abacus“, „Scanners“ nebo jedinou česky zpívanou věc „Košilela“. Na pódiu jsem sice viděl dva nejdůležitější členy Stromboli, poslouchal jsem písně od Stromboli, ale jako Stromboli to rozhodně neznělo. A ono to tak vlastně bylo správně, protože kapela mohla do legendárních skladeb vložit svou vlastní interpretaci.
Bára Basiková opět dokazovala, že i po mnoha letech má v hrdle hotový poklad, a to, s jakým přehledem zvládala výšky, mě prostě fascinovalo. Jednoznačný vrchol koncertu jsem prožíval, když zazněla nesmrtelná pecka „Veliké lalulá“ s textem Christiana Morgernsterna. Tuhle skladbu miluju pro její nekonečnou obrazotvornost, kterou ve mně každý její poslech vyvolává. Pohled na hodinky prozrazoval, že tahle pestrá hudební podívaná trvala již téměř dvě hodiny.Konec přišel s posledními tóny kultovní „Košilely“. Po krátkém vytleskávání došlo ještě na očekáváný přídavek, po němž už nezbývalo nic jiného než Střelecký ostrov opustit.
Opouštěl jsem ho s dojmem krásného zážitku ze skvělé muziky, která vždy potěší srdce rockových fanoušků.
Celá fotogalerie: