Krausberry

2. 12. 2016 – Malostranská beseda, Praha
Foto: Kačka Smidová

Krausberry – Martin Kraus

Po delší době jsem usoudil, že bych se mohl jít zase jednou podívat do Malostranské besedy na bluesrockové KRAUSBERRY. Jejich koncerty jsou vždy doslova nabité energií a byl jsem zvědavý, jestli to bude platit i tentokrát.

Koncert byl dlouho dopředu beznadějně vyprodaný, takže první předpoklad úspěšného koncertu byl splněný ještě před jeho začátkem. Dostat se pod pódium dalo chvilku práce, ale nakonec se mi to podařilo právě včas, když zpěvák Martin Kraus přivedl celou kapelu na scénu. Hned s úvodní peckou „Na větvi (Je to chlupatý)“ se dostalo publikum do varu, který ho už po celý koncert neopustil. Následující „Horoskop“ rozdováděl i Martina natolik, že slezl z pódia a část odzpíval přítomným slečnám přímo do ucha. Přišlo mi, že oproti jiným koncertům Krausberry, které jsem v Besedě zažil, bylo tentokrát trochu hůře slyšet zpěv, ale ani mi to moc nevadilo, protože nálada byla tak skvělá, že mě horší zvuk nemohl vyvést z míry. Setlist se u Krausberry už nějaký pátek nemění, což ale vůbec nevadí, protože ačkoliv posloucháte stejné písničky, na každém koncertě znějí jinak. A tak si pokaždé moc užívám například „Náladu“, „Táhne mi na čtyřicet“ nebo „Za starejch časů“, tyhle písně mě snad nikdy neomrzí. Stejně jako mě nikdy neomrzí projev Martina Krause, který každému koncertu dodá punc originality a jedinečnosti. Od začátku letošního roku mají Krausberry nového kytaristu Vítka Havlíčka, který nahradil Václava Svojtku. Mám pocit, že se Vítek koncert od koncertu zlepšuje a v Besedě byla radost jeho kytaru poslouchat. Ve svém repertoáru mají Krausberry dvě novější písně „Struny“ a „Psí život“ a zdá se, že obě se u publika těší stejné oblibě jako starší hity. Již nějaký čas mají Krausberry ve svém repertoáru předělávku křehké balady „Krásnej dar“ od Ivana Hlase. Nemůžu si pomoct, ale tahle písnička se mi ve verzi od Krausberry prostě líbí víc než její originál. Nedílnou součástí všech koncertů Krausberry je přestávka, která na malou chvíli předělila i tento večer.

Krausberry

Nedokážu říct, jak byla tentokrát přestávka dlouhá, ale dokážu říct, že druhá polovina začala ve stejně vřelé atmosféře jako ta první. Do ní má kapela již tradičně nachystáných více starších a méně novějších písní. Dočkat se tedy můžete třeba hitu „Kořenová zelenina“, která přítomné publikum vždy pobaví. Z těch novějších písní zazněla pomalá „Poslední nádražák“ s krásně smutným textem. Na podobné téma jako „Poslední nádražák“ je naopak ta úplně nejstarší „Slunečýí hrob”. Když jsem si tuhle skvělou skladbu užíval, netušil jsem, že na prahu slunečního hrobu v tu dobu už stojí Radim Hladík, který jí s Blue Effectem proslavil. Člověku z toho zpětně docela mrazí. Ale v Malostranské besedě se ještě o žádném mrazení nedalo mluvit, tam naopak bylo pěkně veselo. A písnička „Na hrad“ ke všeobecnému veselí rozhodně přispěla. Protože k veselí patří i tanec, vstal Štěpán Smetáček od své bicí soupravy, aby si zatančil, zazpíval, a na malý bubínek zabubnoval u publika velmi oblíbenou písničku „Nastydla“. Tak jako vždy nemohla nezaznít báječná „Do nebe“, která pomaličku předznamenala konec velmi vydařeného večírku. Ještě před odchodem do šatny zazněla našláplá „Šiksa a Gadžo“. V šatně ale kapela nepobyla moc dlouho a po krátké chvíli ještě přišla publikum potěšit tradičními přídavky, tedy „Můstek“ a „Vlakem na Kolín“.