13. 4. 2016 – Malostranská Beseda, Praha
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
Ačkoliv jsem v loňském roce viděl několik vystoupení IVAN HLAS TRIA, vždy to bylo na nějakém festivalu, kde byl čas na jejich produkci notně omezen a pánové nemohli naplno předvést své mistrovství. Až teprve před nedávnem jsem se zašel podívat na jejich plnohodnotný koncert, který se konal v rekonstruované Malostranské besedě, která se mezi pražskými kluby těší čím dál větší oblibě.
Obecně nemám koncerty, které jsou určeny pouze k sezení, v příliš velké oblibě. Jsou však akce, kde mně židle ani moc nevadí, a tohle byla jedna z nich. Když se pár minut po půl deváté objevili muzikanti na pódiu, přivítala je téměř zaplněná Malostranská beseda bouřlivým potleskem. Bez velkých průtahů trio spustilo svou již tradiční zahajovací písničku „Slunečnice“. Hned se v sále rozhostila obrovská pohoda a už v tu chvíli mi bylo jasné, že tenhle koncert bude moc příjemným zážitkem. Jako pravý frontman se průvodního slova ujal Ivan Hlas, který sršel vtipem, takže byť bylo jeho povídání mezi písničkami někdy trochu delší, bavil jsem se při něm královsky. V repertoáru Hlasova tria nemohou chybět velké hity jeho kariéry, a tak jeden z nich „Dej mi jen pár minut“ zazněl hned zkraje večera. Jestliže Ivan Hlas se většinou staral o vtipné průvodní slovo, tak jeho spoluhráči Norbi Kovács a Jaroslav ‚Olin‘ Nejezchleba se zase starali o vtipnou show. Neustále po sobě dělali všelijaké grimasy a svými nástroji se ‚trumfovali‘ ve svém hráčském umění. K jedněm z nejzdařilejších fórků patřilo hraní na nástroje skleněnými nádobami – Norbi hrál jakousi karafou a Olin svým půllitrem s nedopitým pivem. První půlka se nesla ve znamení hitů, a tak zazněly třeba „Aranka umí hula hop“ nebo skvělá bluesovka „Hanspaul City“. Fascinuje mě, že ač trio hraje pouze na akustické nástroje, znějí všechny písničky v jejich podání neuvěřitelně bigbítově, tomu se říká opravdové mistrovství. Unesen jsem byl také virtuózní hrou Norbiho Kovácse – co ten chlap na svou akustickou kytaru předvádí, je prostě neuvěřitelné a moc mě baví, kolik zvuků dokáže z kytary vyloudit. To je prostě radost poslouchat. Člověk se ani nenadál a už byla ohlášena poslední písnička první poloviny báječného koncertu, takže opět zazněl jeden z velkých hitů Ivanovy kariéry, a sice legendární „Malagelo“.
Přestávka naštěstí nebyla nikterak dlouhá, právě tak akorát aby během ní člověk stihl vstřebat všechny pocity z první půle a připravit se na tu druhou. Druhá část večera byla charakterizována tím, že v ní zněly méně známé skladby Ivanova repertoáru. Ale zmýlil by se ten, kdo by si myslel, že tyhle písničky jsou horší než profláklé hitovky, které kapela hrála v první polovině. Naopak, třeba taková „Pro Elišku“ je přímo skvostná. Perfektní bylo také Norbiho sólo, ve kterém ten večer už po několikáté prokázal svou virtuozitu. Navíc se Norbi prezentoval jako osobitý zpěvák v písni, kterou odzpíval v maďarštině, což koncert dost oživilo. A když byl dán prostor Norbimu, nemohl přece Olin zůstat pozadu. Ten si pro své ‚číslo‘ nachystal meddley známých melodií, v němž zazněl i motiv ze slavného Vinetoua, za což sklidil Olin od publika mohutný aplaus. Poté už se k oběma opět připojil Ivan Hlas, aby publikum bavil nejen svým zpěvem, ale také veselými historkami nejen z koncertů, ale i z muzikantského života. Pohoda na pódiu se zákonitě musela přenést i do publika, a tak mě napadlo, že by nemuselo být od věci natočit živou desku, aby si každý mohl kousek té báječné atmosféry odnést domů. Já bych si jí odnesl moc rád. Muzika je to parádní. Jenže každý, i ten nejkrásnější večer má svůj konec, a tak bylo jasné, že musí skončit i tenhle koncert. Závěr večera tedy obstarala další báječná skladba „Neděle“, po které se už v Malostranské besedě rozsvítila světa a nezbývalo tedy než se vydat na nedaleké metro.
Skončil tedy příjemný folk-rockový večer, jehož ozvěny ve mně ještě nějakou dobu budou rezonovat a který si přímo říká o opakování. No, přemlouvat se rozhodně nenechám.