5. 7. 2016 – Stadion Eden, Praha
Foto: Mirek Valenta
Koncerty legendárních kapel jsou vždy velkým lákadlem a nejinak tomu bylo i v případě heavy metalové kapely IRON MAIDEN, která do Prahy přivezla představit své aktuální album „The Book of Souls“ (2015). Britskou legendu si podle některých zdrojů nenechalo ujít přibližně 28 tisíc fanoušků, ani to však nestačilo na to, aby byl koncert vyprodán.
Krátce před 19 hodinou se pražským Edenem začala rozléhat hudba skupiny The Raven Age. V té chvíli jsem ovšem ještě stál v dlouhé frontě fanoušků před stadionem. Dovnitř jsem se dostal až v momentě, kdy už TheRaven Age končili svou produkci, a proto by nebylo úplně fér jejich vystoupení jakkoliv hodnotit. První, co mě na stadionu zaujalo, bylo nezvyklé umístění zvukařova stanoviště (FOH), které bylo příliš blízko pódia. Navíc bylo hodně vysoké, takže diváci ze zadních řad měli velké problémy s výhledem. Asi 10 minut před 20 hodinou se Edenem začalo rozléhat již tradiční intro: „Doctor, Doctor“ od hardrockové legendy UFO. Intro vystřídala projekce ztroskotaného letadla s logem Iron Maiden a poté už se začaly ozývat první tóny písně „If Eternity Should Fail“z loňské desky britských velikánů.
Bohužel hned od začátku bylo slyšet, že zvuk v Edenu rozhodně není v pořádku, ale v té chvíli jsem jsem doufal, že dojde k jeho zlepšení. Iron Maiden jsou pověstní svou propracovanou show a velkolepou scénou, která každé turné provází. Letos scéna vycházela z aztécké kultury a působila skutečně famózně. Na Aztéky odkazovaly i takové detaily jako stojany mikrofonů, které byly pomalovány aztéckými symboly. Nejen mě určitě zaujala i obrovská bicí souprava Nica McBraiana. Osobně mi současná éra Iron Maiden není příliš blízká, neboť na epických skladbách až na některé výjimky ‚neujíždím‘, a to byl také důvod, proč mi písně z nové desky příliš neříkají. Ožíval jsem až při klasikách jako „The Trooper“, ve které Bruce Dickinson již tradičně oblečen do uniformy anglického vojáka mával britskou vlajkou.Ve světle nedávného brexitu to mělo i trochu symbolický význam. Další takovou klasikou, kterou mám moc rád, byla „Powerslave“ ze stejnojmenného alba vydaného v roce 1984. Výkony jednotlivých hráčů byly jako vždy perfektní, stejně jako celá show postavená zejména na různých převlecích zpěváka Bruce Dickinsona.
Celé to divadlo však neuvěřitelně srážel špatný zvuk, který se na stadiónu podivně odrážel od všech možných zdí a občas z něj dokonce vypadávaly jednotlivé nástroje. Zpěv zněl jako z obecního rozhlasu a totéž platilo už při pouhém Bruceově proslovu. Občas se sice zdálo, že se zvuk vylepšil, ale bylo to vždy jen na malou chvilku, po které se opět vrátilo vše do starých kolejí. To, že Iron Maiden materiálu z „The Book of Souls“ věří, dokládalo, že z desky zaznělo 6 písní včetně titulní „The Book of Souls“. Jelikož jde o dlouhé skladby, jejichž délka leckdy přesahuje 10 minut, byla jimi vyplněna převážná část koncertu. Na scéně samozřejmě nemohl chybět maskot Edie, který coby zombie proháněl po pódiu zpěváka BruceDickinsona. Působivým vrcholem této scény bylo, když Bruce vytrhl ve stylu aztéckých rituálůEdiemu ze hrudi tlukoucí srdce. Na osvědčené klasiky došlo až v poslední třetině večera, kterou obstaraly takové pecky jako „Fear of th eDark“, „Hallowed by The Name“ či závěrečné „Iron Maiden“.
Přídavek byl v tomto případě více než žádoucí a Iron Maiden v něm své fanoušky v žádném případě nešetřili a naservírovali jim „The Number of the Beast“, „Blood Brothers“ a „Wasted Years“, po kterých se už všichni museli smířit s definitivním koncem koncertu.
Co dodat na závěr? Iron Maiden jsou bezpochyby skvělou koncertní kapelou se vším všudy. Ale každá kapela, aby mohla vyniknout, potřebuje dobrý zvuk. A ten v Praze bohužel nebyl.