7. 12. 2016 – Klub Vagon
Foto: Hanka Stará, archiv skupiny Loretta (ilustrační foto)
Putovní festival BABSKEJ ROCKFEST (BRF) dorazil do známého klubu pražského Vagon, kde měl svojí poslední zastávku. V Praze se v rámci BRF představily tři kapely – domácí THE AGONY, brněnská LORETTA a KISS MORAVIAN GIRLS z Přerova.
Celou pražskou akci odstartovala krátce po deváté hodině brněnská kapela Loretta, která se po svém návratu na česká a moravská pódia těší stále větší oblibě rockových fanoušků. Když kapela začala v loňském roce koncertovat, přehrávala od začátku až dokonce své eponymní album z roku 1990. Písničky z něho jsou stále v repertoáru Loretty, proto první dvě skladby „Stíny v ulicích I.“ a „Komedie láska“ pocházely právě z tohoto alba. Hned na začátku mě ‚praštil‘ do uší vydařený zvuk, což bylo rozhodně pozitivní zjištění. Méně pozitivní bylo, že když se člověk rozhlédl po klubu, nemohl si nevšimnout poměrně nízké návštěvnosti festivalu. Chvilku jsem přemýšlel, proč nedorazilo více lidí a pak mi došlo, že ve stejný den vystupoval v O2 Aréně Pražský výběr, takže konkurence byla velká. Ale zpět k dění na pódiu. Je dobře, že se Loretta neomezila jen na přehrávání svých starých hitů, ale skládá i nové písničky. A několik nových písní zaznělo i ve Vagonu. Rozdíl mezi starými a novými písněmi byl naprosto zřetelný. Původní tvorba Loretty je přecejen o poznání metalovější než nové skladby, které znějí více rockově. Ale obě tyto tváře Loretty jsou pro mě moc zajímavé a atraktivní. Asi nejvíce zapamatovatelnou novou věcí byla „Už žádný slzy“ a to i proto, že se jedná o jasnou poctu legendární skladbě „No More Tears“ od Ozzyho Osbournea, a Loretta na ní zcela jasně odkazuje, ale nakonec proč ne. Vyhrazená hodinka se pomalu ale jistě blížila ke svému konci, a tak zazněla jediná převzatá věc, kterou mají dámy z Loretty ve svém repertoáru, konkrétně jde o nesmrtelnou klasiku „I Love Rock n‘ Roll“ od stejně nesmrtelné Joan Jett. Je to také jediná pecka, kdy Daria Hrubá odkládá svou kytaru a zpívá pouze sólově. Závěrečná skladba pak byla opět vlastní, a co jiného by to mělo být než „Loretta“.
Když se ke svému setu připravovaly domácí The Agony, všiml jsem si, že si holky na pódium přinesly jakýsi stupínek, jehož funkce pro mě v tu chvíli byla velkou neznámou. The Agony sleduji od jejich začátků a jejich koncertů jsem viděl nepočítaně. Byl jsem tedy zvědavý, zda mě na jejich vystoupení dokáže ještě něco vůbec překvapit. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu, že dokáže. Zaprvé to jsou nové písničky jako třeba hned úvodní „Radio Silence“, které znějí o poznání moderněji než staré pecky z debutové desky „Dirty and Dangerous“. Nebudu ale zastírat, že třeba takovou „T. W. S.“ stále považuji za to nejlepší, co holky dosud složily a tuhle písničku si vždy dokonale užiju. Druhou věci, která mě ten večer neskutečně překvapila, bylo to, jak holky zapracovaly na své show. Jasně, bubenice Martina ‚Kajda‘ Balcarová vždycky zahrála skvělé sólo na bicí, a zahrála ho i tentokrát, takže před Kajdou nezbývá než smeknout. Ale to jak se tentokrát prezentovaly obě kytaristky, tedy Tereza ‚Terka‘ Pšenčíková a především frontwoman Nikola ‚Niki‘ Kandoussi, to jsem ještě neviděl. Obě zhusta využívaly onoho záhadného stupínku, o němž jsem se na začátku zmiňoval. Obě na něm předváděly svá úchvatná sóla. Nejen, že to vypadalo docela efektně, ale publikum to také dokázalo patřičně ocenit, pokaždé když se nahoře některá z holek objevila, ozval se nadšený jásot. Moc mě také potěšilo, že Niky začala komunikovat a různě hecovat publikum. Zkrátka, už to není jen přehrávání písniček, ale Niky už s publikem také mluví. Většinu písniček samozřejmě stále ještě tvoří osvědčené fláky jako „Give It To Me“, „Dirty And Dangerous“ či „Impossible“. Na druhou stranu, novinková „Secrets“ si ve Vagonu odbyla svou pražskou premiéru. Přítomné publikum prostě dokázalo skvělý set The Agony ocenit a téměř si ani nevšimlo, že Niky měla občasné hlasové výpadky. Z vystoupení The Agony jsem měl tentokrát pocit, že holky udělaly zatraceně velký kus práce na své prezentaci, a byl to pocit zatraceně příjemný.
Babskej rockfest ve Vagonu uzavírala přerovská kapela Kiss Moravian Girls a jak už sám název napovídá, jde o ženský revival slavných Kiss. To by samo o sobě nebylo nijak originální, zajímavé mi však přijde jednak to, že čistě ženská kapela dělá revival kapele mužské, a pak také to, že holky vystupují v replikách kostýmů svých slavných protějšků. No řekněte, kdy se vám stane, že si můžete poslechnout nesmrtelné hity jako „Detroit Rock City“, „Rock and Roll All Nite“, „Deuce“ a mnohé další v ženském podání. Vždyť je to výborná zábava, kterou nejeden pamětník v publiku ocení. A ocenil jí i celý pražský Vagon.
Zkrátka a dobře, pražská zastávka BRF se i přes nižší návštěvnost celkově vydařila a mě nezbývá než se těšit, jaká překvapení příští ročník BRF přinese.