31. 12. 2016 – Malostranská beseda, Praha
Foto: Ája Dvořáčková
Silvestr vybízí k návštěvě posledního koncertu v roce. A když už posledního, tak i zatraceně kvalitního. Právě takový byl koncert BLUES SESSION na Silvestra roku 2016 v kolébce českých bigbítových legend- Malostranské besedě.
Podle očekávání koncert hlásil dlouho dopředu vyprodáno, a to slibovalo bezvadnou silvestrovskou zábavu. Koncert byl na sezení, což sice poněkud omezilo kapacitu sálu, ale atmosféra tím v žádném případě neutrpěla. Koncert krátce po deváté hodině odstartovala již tradiční ‚kalandrovka‘ „Břímě“. V této skladbě je možné slyšet všechny čtyři zpěváky, kteří v Blues Session jsou, tedy Jaroslava ‚Olina‘ Nejezchlebu, Ondřeje Konráda, Jiřího ‚Zelí‘ Zelenku a Pavla Skálu. V jejich společném podání má písnička jedinečné kouzlo, které skvěle navodí atmosféru doby, kdy byl nedílnou součástí kapely Petr Kalandra. Oproti jiným koncertům Blues Session došlo na Silvestra k několika změnám, tou největší a nejviditelnější změnou bylo, že na basu tentokrát hrál hostující Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek, jehož precizní hra do kapely dokonale zapadla.
Další změnou bylo, že byl koncert tentokrát rozdělen na čtyři části, což Ondřej Konrád vtipně přirovnával k basketbalovému zápasu. Většinou zněly notoricky známé hity jako Skoumalův „Březen“ nebo Springsteenova „Řeka“. Tyhle písničky sice zaznějí na každém koncertě, ale jejich síla je tak velká, že nikdy neomrzí. Ve svých předchozích reportech z koncertů Blues Session jsem nikdy příliš nechválil zpěv Ondřeje Konráda. Nevím jestli je to tím, že jsem si na Ondřejův zpěv už zvykl nebo to má nějaký jiný důvod, ale tentokrát se mi jeho zpěv docela zamlouval a obě pecky, které Ondřej zpívá, tedy „Postavím si dům z obilí“ a „Máňa“, jsem si náležitě užil. Jsou ovšem písně, na které se při každém koncertě Blues Session obzvláště těším. K nim patří obě skladby, které původně pocházejí z repertoáru Neila Younga „Moje místo“ a nesmrtelné „Dětské šaty“. Zvuk v Malostranské besedě je většinou na velmi dobré úrovni a nejinak tomu bylo i na tomto koncertě, akorát mi přišlo, že je malinko stažená hlasitost, ale to tentokrát vůbec ničemu nevadilo. Ani nevím, v jakých intervalech byly pauzy mezi jednotlivými čtvrtinami, nevím ani, jak byla která pauza dlouhá, celý večer se mi prostě spojil do jednoho zábavného a velmi příjemného celku, přesně tak, jak to má na pořádném mejdanu být. Nálada v Malostranské besedě byla veselá a uvolněná, zkrátka odpovídající silvestrovskému večeru. Zcela podle očekávání se jedna z přestávek překlenula přes půlnoc. Skončil tak poslední koncert roku 2016, aby plynule přešel do prvního koncertu roku 2017.
Na úvod závěrečné čtvrtiny se sálem rozezněl skvělý „Lodník“ a o malou chvíli později zazněl neméně skvělý „Skladník“, který svým textem připomněl nedávno zesnulého Radima Hladíka. Pro mě osobně šlo o velmi emotivní chvíli, obzvláště tehdy, když Olin po Radimově vzoru zahrál krátké sólo za hlavou. Zkrátka byla to moc pěkná vzpomínka na skvělého kytaristu, kterým Radim bezesporu byl. Několik písniček si s kapelou přišel zabubnovat Šimon Kotek, který je známější coby manažer rockových kapel. Ve chvílích, kdy Šimon usedal za bicí, přecházel Zelí k mikrofonu, aby publikum pobavil nejen svým zpěvem, ale také tanečními kreacemi. Protože se pomalu začínal přibližovat závěr silvestrovského večírku, neodpustila si kapela zahrát svou malou hudební legrácku „Na Portě“, kterou Guma Kulhánek zahrál se shovívavým úsměvem. Poté už přišla na řadu první ze slavných ‚dylanovek‘ a sice „Solnej sloup“, kterou samotní hráči nemají příliš v oblibě, nicméně u publika je tahle písnička nesmírně populární. Závěrečnou písní večera se stala druhá ‚dylanovka‘ „Nebeská brána“, kterou opět odbubnoval Šimon. Tahle písnička se do repertoáru Blues Session vrátila po delší době a byla odzpívaná napůl anglicky a napůl česky.
Zbývá už jen dodat, že to byl prostě výborný silvestrovský mejdan se vším všudy.
Celá fotogalerie: