Vagon klub – 23. 1. 2014
První letošní koncert punkových inženýrů jsem vnímal jako reparát za prosinocvý výroční koncert, který se mi moc nezamlouval, konec konců ani autor prosincového reportu moc moc spokojen nebyl. Ve Vagonu jsou však Visáči doma, nebyl tedy důvod aby se reparát nepovedl.
Koncert začal s klasickým půlhodinovým zpožděním. Jako otvírák zazněla opět píseň „Visací zámek“ takže i náhodný návštěvník hned věděl s kým má tu čest. Hned po té Hony vyjevil své přání a zapěl „Chtěl bych mít kapelu ze samejch pankáčů“. Za jednoho z pankáčů Visáči určitě považují i Vlastu, jinak by ho (nebo snad jí??) totiž každý koncert tak usilovně nevolali, jenže „Vlasta“ si pořád meje nohy v kopřivách a nic s ní(m) nehne. Sotva skončilo volání Vlasty tak „Hrál kdosi na hoboj“ a všem v sále bylo jasné, že to tentokrát není „Prezident“. Ve Vagonu mezitím vygradovala parádní atmosféra, která mě minule tolik chyběla. Na báječné atmosféře měl bezpochyby zásluhu i správný syrový zvuk. Setlist se tentokrát skládal víceméně z osvědčených klasických fláků. I tentokrát se slavný „Stánek“ dočkal netradičního provedení: na první pokus byl zahrán pomalu a prý i pozpátku, druhý pokus byl zrychlený a až na třetí pokus jsme se dočkaly klasického provedení. A po Stánku musel nutně následovat „Peprmintový Burbon“. Mezi osvědčené pecky se vloudila i jedna novinka, no vida, tak to vypadá, že se brzy dočkáme nové desky. Koncert pomalu ubíhal, zazněly ještě povinné hity jako „Čekání“, „Známka punku“, „Traktor“ a další. Koncert se tentokrát obešel bez pauzy, což jsem docela kvitoval. Vtipná mi přišla také simulace přídavku, kdy aniž by Visáči opustili pódium tak za pomoci nástrojů pomohli publiku s vyvoláváním kapely ze šatny :). Úplně poslední písničkou tentokrát byly legendární „Cigára“, zatím ještě značky… značky…
Tak jsem zažil další výborný mejdan s Českou punkovou legendu. Bylo zkrátka vidět, že Visáči jsou ve Vagonu prostě doma a přišlo tam na ně domácí publikum.