Divadlo Hybernia Praha – 28. 4. 2014
Když jsem před časem dělal Rozhovor s Kamilem Střihavkou zaujalo mě jeho vyprávění o probíhajícím akustickém turné natolik, že jsem se v podstatě okamžitě rozhodl zajít na pražský akustický koncert do divadla Hybernia.
Na koncert jsem dorazil lehce před 19. hodinou, sotva jsem dosedl rozsvítila se světla a na pódium přišli muzikanti aby zahájili koncert nějakou instrumentální skladbou po, které se na své židli uvelebil i hlavní protagonista. První peckou, kterou Kamil zazpíval byla „Woo-Doo“, která vyzněla docela zajímavě a křehce. Kamil si pohrával s hlasem a střídal různé polohy, od normálního zpěvu až téměř po šepot. Ještě křehčeji vyzněla balada „Srdcerváč“. Velmi zajímavě na mě působila celá kapela, které prozatím dominovali dechové nástroje, ale i tak musím potvrdit Kamilovu informaci z našeho rozhovoru, tedy, že se jednalo o velmi pestrou směsici zvuků a emocí. Mezi písničkami měl Kamil místy až příliš dlouhé proslovy, které ovšem nebyly nijak trapné a tak mi ani nevadili, naopak jsem se u nich leckdy dobře pobavil. Pecka „Kpt. Flint“ vyzněla skoro až bigbítově. Moc pěkně byla zahraná i klipovka „Ztracenej“. Asi po hodině koncertu zpěvák ohlásil hosta, kterým nebyl nikdo jiný než legendární Michal Pavlíček, který si s kapelou zahrál jednu instrumentální skladbu v níž ukázal ukázal, že stejně virtuózně jako na elektrickou hraje i na akustickou kytaru. Ve druhé půli koncertu se hráli známější věci, asi největší ohlas sklidila hitovka „Když se snáší déšť“. Mně osobně se však nejvíc líbila pecka „Jak ze sna procitám“ z rockové opery Jesus Christ Superstar ve, které si na druhou kytaru zahrál bubeník Lukáš Pavlík. Od Michala Pavlíčka si kamil vypůjčil překrásnou baladu „Démant zářící“, je mi trošku záhadou proč si jí kytarista nepřišel zahrát osobně, nicméně i tak šlo o jeden z vrcholů koncertu. Naopak mi moc neseděla coutryová „Kovboj z Teplic“. Závěr koncertu už byl věnován převážně rockovým klasikům z nichž mě hodně příjemně překvapila výborně zahraná klasika z největších „Starway to Heaven“. Úplný závěr pak obstarali dvě pecky od B.S.P. konkrétně „Holka čapni draka“ respektive „I Don’t Know“ během které muzikanti postupně odcházeli z pódia.
Publikum se potleskem ve stoje dožadovalo přídavku, kterého se po chvilce skutečně dočkalo, a nebyl to přídavek ledajaký. Na Zeppelinovskou „Whole Lotta Love“ opět přišel na pódium mistr Pavlíček, a byla to jízda neskutečná. Po ní přišla na řadu „Země vzdálená“, a celý koncert byl završen „Is This Love“ z repertoáru Whitesnake.
Vzato kolem a kolem, koncert to byl určitě zajímavý s několika strhujícími momenty, ale hlavně se ukázalo, že Kamilova „klidná síla“ opravdu funguje.