Jednoznačný vrchol letošní festivalové scény v Česku
Obloha potemněla a líné tarantinovsky laděné blues, linoucí se z reproduktorů, dávalo tušit, že se v areálu v Dolních Vítkovicích schyluje k velkému očistnému rituálu uprostřed strašidelného industriálního pekla těžebních šachet, které tu před více než půlstoletím vydobyla z oceli dělnická pěst proletariátu. Znaky a symboly starých alchymistických mistrů na pódiu dávaly pak tušit, že se ocelový skanzen promění co nevidět v kotel naplněný masou desetitisíců těl, napojených v transu na nezaměnitelný hlas svého šamana Roberta Planta, od něhož budou všichni očekávat oživení ducha legendárních Led Zeppelin.
A skutečně. „Starý šaman“ ťal hned od začátku do živého. Uvařil lektvar z mnoha indrediencí – použil africký trance, přímíchal soudobé taneční rytmy a obnažil až na dřeň kořeny starého amerického blues z delty Mississippi, aby jako zkušený pastor svého kmene vždy ve správném okamžiku nechal vedle písní ze své poslední desky Mighty Rearranger a dalších sólovek vyplout z jejich psychedelického oparu na povrch některé klasické hity ze zeppelinovské pokladnice. Mezi prvními Black Dog a následovaly pochopitelně i další.
A nutno dodat, že měl Robert Plant víc než zdatné pomocníky. Jeho kapela Sensational Space Shifters je plná muzikantských osobností a jela na plný plyn. Kytarista Justin Adams na sebe co chvíli strhával pozornost nejen excelentní hrou na kytaru, ale i neustálým pohybem na pódiu, zatímco jeho kolega Skin Tyson tvořil muzikantský protipól živelnosti co by zemitý chlapík s hárem a plnovousem s výrazem hoblujícího dřevorubce. Rytmika tepala po celou dobu v neúnavném rytmu, což měli na svědomí baskytarista Billy Fuller a bubeník Dave Smith, a tohle vše pak podbarvil elektronikou klávesák John Baggott. Třešničkou na dortu současného Plantova ansámblu je bezesporu západoafrický mistrovský hráč na jednostrunné housle riti Juldeh Camara, jehož hudební cítění proměnilo koncert v opravdovou radost z hraní, jemuž vévodil jeden z největších hlasů rockové historie.
Robert Plant si tohle vše evidentně užíval a jeho hlas mířil místy neochvějně až k výšinám, jako by se zastavil čas. Hypnotizoval tančící dav pod pódiem, který podlehl omamnému rytmu bubnů a zpíval spolu se svým idolem osvědčené mantry. Koncert gradoval, aplaus neustával, leckomu tekly slzy dojetím, zejména když přišly na řadu koncertní výlety do zlaté éry Led Zeppelin, které znovu vyplouvaly na povrch z psychedelické spleti zvuků klasických i orientálních nástrojů. Vyčnívala především úžasně odehraná hardrocková klasika Whole Lotta Love, jejíž téma se vrátilo v závěru koncertu na pódium hned několikrát. No, a když zazněly první takty Rock and Rollu, byl rituál plný vášně a spontánního hudebního nadšení zdárně ukončen. Kapela i fanoušci splynuli v jedno a nebylo snadné se loučit.
Pro mnohé nezapomenutelný zážitek a jednoznačný vrchol letošní festivalové scény v Česku. Pro pořadatele akce Colours of Ostrava pak to nejlepší vysvědčení, že vsadili dramaturgicky na správného koně a především, že umí účinkujícím i návštěvníkům připravit opravdu skvělé zázemí v areálu, v němž kdysi tak tvrdě vládla rockové kultuře nepřejícná dělnická pěst.
Roman Zahrádka