Palác Akropolis – 9. 10. 2014
Pokud nějaká kapela slaví 40 let své existence je to nejen důkaz že taková kapela dělá kvalitní muziku, ale i důvod k pořádné oslavě. Vladimír Mišík se svými Etc… slaví právě 40 let od založení a oslavil to parádním mejdanem v pražské Akropoli.
Úderem půl osmé se na pódium přišourali muzikanti ze současné sestavy Etc…, uprostřed na židli se pohodlně uvelebil samotný Vladimír Mišík a koncert byl bez velkých proslovů zahájen písničkou „Šmajdák a ploužáky“. Zvuk v té chvíli ještě nebyl úplně ideální, a píseň se nesla v pomalejším tempu, ale i tak šlo o příjemný začátek. Koncert tedy začínal velmi pozvolně a mírně línější tempo pokračovalo i v následujících písních. Celkem překvapivé bylo, že hned v úvodu zazněl jeden z největších hitů, tedy „Variace na renesanční téma“, nicméně píseň byla zahraná i odzpívaná velmi pěkně. Překvapením bylo i to, že většina doprovodných vokálů byla svěřena bubeníku Jiřímu Zelenkovi. V tomto pomalejším, ale ne nudném tempu bylo odehráno asi pět písniček a po té byl na pódium pozván první host: zpěvák Pája Bohatý.
Ten si střihl převážně starší pecky z repertoáru Etc… V úvodní písni jeho setu, kterou byla pecka „Bazarem proměn“ zněl jeho hlas ještě jakoby nepřesvědčivě, což pokračovalo i v „Cestě do dětství“. Naopak Zkoumalova písnička „Doteky“ byla v Pájově podání perfektní a parádně odzpíval i závěrečnou vypalovačku svého vystoupení „Životní režim“. V tu dobu už byl zvuk dávno naprosto perfektní takže jsme se mohli těšit na dalšího hosta, kterým byl „Olin“ Nejezchleba.
S „Olinem“ kapela zahrála především písničky, které Nejezchleba nazpíval na desky Etc.. do přestávky stihli tři pecky z nichž nejvíc potěšila vypalovačka „Bohové“ s vtipným textem. S „Olinovým“ nástupem kapela jakoby ožila a zejména on zatím strnulé pódium rozpohyboval. Poté co dozněl „Hodnuras“ byla ohlášena pauza. Která tentokrát naštěstí nebyla moc dlouhá.
Do druhé půli přišla kapela s dalšími dvěma hosty, a sice se Standou Kubešem a Gumou Kulhánkem. Pro mě osobně je právě tohle jedna z nejklasičtějších sestav Etc… u mikrofonu zatím stále zůstal „Olin“ Nejezchleba a tahle sestava vystřihla parádní pecku „Konec básníka“. Ještě než se na scénu vrátil samotný mistr Mišík zazpíval si dvě písničky Standa Kubeš a zejména jeho hitovka „Za vodou“ byla obzvláště vypečená. Na poslední část se kapela opět transformovala do současného obsazení aby dala k dobru několik novějších, ale i starších pecek. Za zmínku ještě stojí jakási Velšská instrumentálka, která dostala publikum pořádně do varu ze kterého obecenstvo nevychladlo ani při parádní bluesovce „Sladké je žít“, která uzavřela základní část koncertu. Přídavky byly tentokrát dva, ten první jakousi skočnou píseň jsem neznal, stejně jako další dva hosty, kteří se na pódiu objevili. Úplný závěr pak obstarala křehká balada „Obelisk“.
Co říct na závěr? Vladimír Mišík se svými Etc… víc než důstojně oslavil své výročí, že se jednalo o výjimečný večírek ozdobený excelentními muzikantskými výkony snad ani nemusím dodávat.
Prezentace: Vladimír Mišík & Etc…