V osmdesátých letech spatřila světlo světa zábava zvaná stage diving. Jedná se o „disciplínu“, kdy fanoušek na koncertě své oblíbené kapely vyleze na pódium a za doprovodu muziky skočí zpět do publika. Leckdy jsou fanoušci k této činnosti přímo vybízení členy kapely. Není třeba dodávat, že tato zábava je dost nebezpečná nejen pro samotného skokana, ale i pro další účastníky koncertu. V poslední době se o stage divingu začalo opět mluvit v souvislosti s kauzou Randyho Blythea z metalových Lamb of God.
Můj pohled na stage diving
Osobně stage diving nemám vůbec rád a to vzhledem k jeho nebezpečnosti pro ostatní publikum. Vůbec nechápu, proč bych jako fanoušek, který si jde poslechnout svojí kapelu, měl snášet to, že mi někdo jiný přistane na hlavě a bude mě jakkoliv ohrožovat. Vzpomínám, jak mi před lety při koncertě Kreator ve Vizovicích na Masters of Rock, přistál na hlavě týpek v kanadách. Okamžitě jsem z koncertu odešel, a to ani nešlo o stage diving, ale „jen“ o plavání na rukou. Prostě mě tato zábava obtěžuje a znepříjemňuje mi zážitek z koncertu. Na druhou stranu chápu, že zakazovat plošně stage diving nelze a ani to není žádoucí. Stage diving je, jak správě napsal Vláďa Třískala ve Sparku, vždy o dohodě mezi kapelou a fanoušky. Já bych ještě dodal, že i o dohodě fanoušků mezi sebou. Znamená to, že jde-li na koncert parta, která se chce stage divingu věnovat, měla by své skákací pokusy cílit do vlastních řad, ideální by bylo, kdyby o svých úmyslech informovali i okolní fanoušky, aby se tito v případě, že jim to vadí, přesunuli do bezpečnějšího místa. V případě, že kapela dá nějak najevo svůj nesouhlas s praktikováním stage divingu, mělo by toto přání kapely být bez výhrady respektováno. Ochranka by pak měla v tomto případě zajišťovat, aby byl jakýkoliv pokus o stage diving likvidován už v zárodku. Srážet lidi z pódia těsně před skokem je už pozdě. A tvrdit, že jsem někoho srazil z pódia, protože jsem si nepřál stage diving, je nepřípustné! To, že si stage diving nepřeji, musím vědět a deklarovat předem, nejlépe před začátkem koncertu (prostřednictvím pořadatele) nebo na jeho počátku.
Stage diving vs. pogo
Někdo by mohl namítat, že punkové pogo je zábavaou ze stejné kategorie. No, ne tak docela, Zatímco do stage divingu je člověk vtažen jako pasivní aktér, v převážné většině případů totiž neví, jakým směrem bude kdo skákat (teď mluvím o návštěvnících, kteří se skokanem nemají nic společného). Poga se účastníte dobrovolně, aktivně a rány přijímáte i rozdáváte bez ohledu na to, zda ostatní tanečníky znáte či nikoliv. Aby bylo jasno, nemiluju ani pogo, mám však pro něj o něco více pochopení než pro stage diving.
Co závěrem?
Z výše napsaných řádků plyne, abychom se i přes všechnu divokost a enerigii, která z rocku a metalu tryská, chovali k sobě jako lidi. Respektujme přání kapel i ostatních návštěvníků koncertu. Nebudeme pak muset řešit kauzy podobné té Randyho Blythea, nepůjde nám o zdraví ani o život a bulvární tisk nás přestane považovat za bandu tupců a zvířat. Zkrátka, udělejme si hezčí ROCKOVÝ SVĚT.