Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Moudrý
Publikováno: 1. 12. 2023
Tomáš Frolík
Slánská partička THE BLADDERSTONES nedávno vydala výborné album, které se jmenuje Toilet Fame. Kytarista TOMÁŠ FROLÍK mi vysvětlil nejen, co ho vedlo k tomuto netradičnímu názvu, ale i to proč je výhradním autorem hudby i textů.
Tomáši, The BladderStones v letošním roce slaví deset let své existence. Jak bys uplynulou dekádu zhodnotil?
Řekl bych na to – krev, pot, slzy, ale stojí to za to! Všechno. Lidi, dělejte svoji hudbu a dělejte to s lidmi, které milujete a kterých si vážíte!
Kdy bylo kapele nejlépe a kdy naopak nejhůře?
Myslím, že je to relativní. Nad tímto nemám dostatečný nadhled a dostatečný odstup. Právě si myslím, že kapele je nejlépe teď, ale jestli je to pravda?
Studoval jsi na London Centre Of Contemporary Music. Kde jsi absolvoval řadu masterclass lekcí, zejména pod vedením Robbena Forda či Marcuse Millera. Jak moc to ovlivnilo tvoje skládání?
Přímo na této škole. Ohledně autorské hudby mě ovlivnil především Robben Ford. Pamatuji si, že jsem odjížděl z toho masterclassu a hned v autobuse na cestě domů jsem napsal svůj první text ke skladbě You Better Hide Your Love Away.
Tomáš Frolík
Hudbu sám vyučuješ, myslíš, že máš na své žáky takový vliv, jako na tebe měl Robben Ford?
Po pravdě – s málokým se dostanu tak daleko, abychom spolu mohli řešit vlastní autorskou hudbu. Vyžaduje to určité předpoklady, které ne úplně každý má.
Jmenujete se The BladderStones (v překladu močové kameny), vaše nová deska se jmenuje Toilet Fame, na obalu jsou vaše fotky na záchodových mísách. Je v tom nějaká souvislost, nebo jde o náhodu?
Jde o náhodu. Nicméně deska Toilet Fame má kompletní koncept. Začlo to prostě tak, že jsem veškerou hudbu udělal doma na záchodě – a tak mě napadlo, že bychom mohli celý tento svět, tak pojmenovat.
Autorem hudby i textů jsi ty, proč se na skládání nepodíleli ostatní?
V minulosti jsme to dělali vždy napůl, ale mám teď hodně velký autorský přetlak a žízeň. Zkrátka to ze mě všechno padá hrozně moc. Kluci se na mé hudbě podílejí potom, co to přinesu ze záchodu na zkušebnu. Mají připomínky k hudbě, aranži i samotným textům. Vnímám to celé jako týmovou spolupráci. Např. Michael Nosek (náš bubeník) má výborný cit pro formu skladby a aranžmá.
Producentem byl Miroslav Chýška, proč padla volba právě na něj?
Michael Nosek byl ten, který s tímto nápadem přišel. Znají se a říkal, že toho jako kytaristé máme hodně společného a že bychom si mohli dobře rozumět. Měl pravdu.
Na desce jsou v písních jako Heroin či Death, ale i Confused Rennie hodně temná až depresivní témata. Proč?
Bude to znít jako klišé, ale covidová a postcovidová doba byla pro nás muzikanty strastiplná. Například potom, co se začalo hrát – nemohl jsem se do toho dostat zpět. Chtěl jsem být doma a přestal jsem zkrátka rozumět tomu, proč dělám to, co dělám.
Na vaší první desce Without Cover je jedna písnička zpívaná česky. Proč chybí tentokrát?
Já píšu texty jen v angličtině a hodlám v tom pokračovat. (úsměv) Nápady na texty slyším v tomto jazyce už od začátku.
Na druhou stranu stejně jako minule nechybí instrumentální skladba a opět je jako poslední. Stává se tradicí, že každé vaše album bude uzavírat instrumentálka?
No vidíš, máš pravdu. Proč ne? Přijde mi to jako dobrá tradice.
