Text: Luboš Hnát, Nikola Kandoussi
Foto: Archiv Jackie Chambers
Publikováno: 2. 3. 2022
Po několika letech se do Čech vrací britská ženská kapela GIRLSCHOOL, která zahraje společně s našimi partičkami The Agony a K2 6. května v pražském klubu Futurum. Kytaristka JACKIE CHAMBERS působí v legendární skupině od roku 2000. V následujícím rozhovoru jsme si povídali nejen o tom, co je v Girlschool nového.
Jackie, v našem prvním rozhovoru jsi zmínila, že máš moc ráda Prahu. Jak je to dlouho od tvé poslední návštěvy?
Páni, myslím, že naposledy jsem tam byla se svou druhou kapelou Syteria, kdy jsme hrály s The Agony. Určitě to bylo před lockdownem, takže nějaké tři roky. (úsměv)
Těšíš se na další návštěvu České republiky?
Určitě ano, vždycky si to tam užívám, dokonce jsem Prahu zvolila jako místo oslavy padesátin. Tehdy jsem konečně měla víc času porozhlédnout se a pořádně si město vychutnat, což je něco, co na turné ne vždycky jde: obvykle vidíme jen hotel a místo, kde hrajeme, a to je tak všechno.
Girlschool budou podruhé hrát s The Agony (poprvé tyto kapely sdílely pódium v roce 2015). Česká čtveřice je nyní zkušenější a na místní scéně známější, v květnu pak spolu s vámi představí novou sestavu. Jsi zvědavá, až je uvidíš v novém složení?
Měla jsem to potěšení slyšet nástřely nových písniček, které holky chystají, protože mi Niky vždycky posílá dema, navzájem si na svůj nový materiál poskytujeme zpětnou vazbu. Navíc jsem slyšela úryvky zkoušek nové sestavy. Niky je nadšená a ví, že má v nových členkách něco speciálního, takže vím, že rozhodně nezklamou – co víc, jsem si tím naprosto jistá!
I Girlschool před třemi lety změnily sestavu, když se do kapely vrátila staronová baskytaristka Tracey Lamb. Co vlastně změnu zapříčinilo, proč Girlschool opustila zakládající členka Enid Williams?
Je to tak, v kapele bylo pár problémů a cítily jsme, že rozloučit se s Enid a přivést zpět Tracey je správná věc. Tracey je skvělá volba a bezvadně k nám zapadá, fakt dobře si rozumíme. A úžasně hraje. (úsměv) Kapelu to nakoplo a znovu dodalo novou energii a entusiasmus!
Je v plánu vydat s touto obměněnou sestavou nový materiál? Pokud ano, můžeš říct nějaké podrobnosti?
Už máme zamluvené studio a nahrávat by se mělo v druhé polovině roku, protože máme kalendář dost zaplněný všemi koncerty, které se přesouvaly během posledních dvou covidových let. Ono celkově je to s bookingem teď dost šílené.
Formát CD je poslední dobou dost na ústupu, na jakém nosiči chystáte novou hudbu vydat? Přemýšlely jste nad vinyly, které jsou opět v módě?
Vinyly máme na prodej na většině koncertů, navíc máme kontrakt s kanadskou společností, která je distribuuje globálně. Takže ano, zcela nepochybně bude vinyl jedním z formátů, které zvolíme, spolu s cédéčky a digitálními platformami, na kterých je nahrávací společnost také vydá. (úsměv)
Než přišla pandemie, byly jste na turné v Japonsku a Austrálii. Kdybys měla srovnat evropské, japonské a australské fanoušky, byly by tam nějaké rozdíly?
Řekla bych, že většina rockového publika je po celém světě stejná, všichni milují muziku a na koncertech jsou velmi entusiastičtí! Zejména teď, když byl posledních pár let po živé hudbě hlad. Japonci jsou patrně ti nejvíc hyper fanoušci, co jsem kdy slyšela. Jakmile si stoupnete na pódium, freneticky křičí. Je to šílené, ale v tom nejskvělejším slova smyslu, miluji to tam!
Co udržuje Girlschool v tak úžasné koncertní kondici po všech těch letech? Energie vašich živých vystoupení je neskutečná ve srovnání s některými vašimi vrstevníky.
Pořád milujeme hrát naživo, to je celé! Vždycky jsme říkaly, že pokud nás to přestane bavit, skončíme. Nechceme být jednou z těch kapel, co jedou ze setrvačnosti, jsou šíleně nudné a na pódiu je to znát. Návrat Tracey do týmu Girlschool nás dostal do nové dimenze a koncerty získaly novou šťávu, neuvěřitelně nás to nabilo.
Girlschool jsou s námi téměř 44 let, a přestože si všichni přejeme, aby kapela nikdy neskončila, jednou přijde den, kdy se rozloučíte. Až se to stane, jaký si myslíš, že bude odkaz kapely nejen v rámci ženských kapel, ale celkově?
Takhle to zní jako fakt dlouhá doba, (smích) ale ano, letos máme 44 let, takže nová deska by měla vyjít příští rok jako oslava pětačtyřicátého výročí. Takový je alespoň plán, ale samozřejmě se v dnešní době může stát cokoliv. Myslíme si, že to album bude pravděpodobně posledním, jelikož jsme vždycky vydávaly nový materiál po několika letech, ale fakt si nedokážeme představit, že budeme hrát i po sedmdesátce… Na druhou stranu, to jsme říkaly i kolem padesátky a šedesátky… a kdo by to byl řekl, že tu stále budeme. (úsměv) Věřím, že kapela bude zapsaná v hudební historii pro svou výdrž a koncerty v párty stylu!
Myslíš si, že je tu dostatek ženských kapel, které budou pokračovat v tom, co Girlschool započaly?
Je jich tu teď určitě o hodně víc, ještě v osmdesátých letech byly ženy v kapelách velkou raritou. Pamatuji si, že já sama byla kolikrát jediná žena v sestavách různých kapel, ale teď je jich tolik, buď komplet ženské, anebo aspoň s ženou – zpěvačkou. Jen si přeji, aby se víc ženských kapel dostávalo na festivaly, protože se obvykle stává, že festival zařadí jednu jedinou, má v uvozovkách splněno a tím to pro ně končí.
Jak bys povzbudila mladé ženy, aby začaly hrát na nějaký hudební nástroj a zformovaly kapelu nebo se k nějaké přidaly? Myslíš, že je zde nyní obecný konsenzus o tom, že rock už není v módě a jeho místo zaujal rap?
Prostě to udělejte! Je to přesně tak jednoduché. Pokud o tom budete přemýšlet a prokrastinovat, nikdy se to nestane a prošvihnete správnou chvíli. Nepřemýšlejte o tom, jak jste dobré, nechte se tím zkrátka pohltit. Moje první kapela byla punková a na první koncert jsem uměla jen jeden akord, konkrétně akord F. Naštěstí jsem ten akord mohla posouvat nahoru a dolů po krku kytary, podotýkám, že velmi pomalu. (smích) Jde hlavně o to, že lidi chtějí slyšet dobré písničky a zazpívat si s námi, pobavit se, a ne poslouchat nekonečné předvádění se. Na to může přijít čas později, pokud to budete chtít. (úsměv)
Jsi už nějakou dobu součástí dvou kapel – ostřílených a známých Girlschool a své vlastní již zmíněné čtveřice Syteria, která bude slavit sedm let existence. Jaké to je mít to nejlepší z obou světů? Co můžeš dělat v Syterii a neprošlo by ti v Girlschool, a naopak? Využíváš svých zkušeností v jedné kapele ve prospěch té druhé?
Správně, se Syterií jsme se představily na konci roku 2015 vánočním singlem, ale koncertovat jsme začaly až na konci května 2016, jelikož jsem měla napilno s Girlschool. Miluji být součástí dvou kapel, protože zbožňuji psaní písniček, chtěla jsem vždycky být spíš skladatelka než kytaristka, nevím, co se zvrtlo. (smích) Koncerty Syteria skládám kolem koncertů Girlschool, zatím nám to funguje dobře a občas jsou obě kapely na soupiskách stejných festivalů. Navíc tím pádem hraju víc živých vystoupení, osobně bych mohla koncertovat každý večer, ale někteří další to tak nemají. (úsměv)
Věděla jsem, když jsem dávala Syterii dohromady, že nechci, aby to byla stejná kapela jako Girlschool, to by ani nedávalo smysl. Ráda dávám do svých písniček vokální harmonie, takže jsem si našla muzikanty, kteří v harmoniích umí zpívat a udělali jsme si z toho v Syterii přednost. S Girlschool bych to takhle dělat nemohla, tam je to spíš o nabroušených vokálech než harmoniích. (smích) V Syterii jsou navíc všichni o dost mladší, nejprve jsem jim předávala veškeré zkušenosti o hudebním průmyslu já, ale chytli se velice rychle a všichni jsou velmi obratní, co se týče sociálních médií, o kterých toho já oproti nim moc nevím a ani nemám chuť se to učit.
Poslední otázka se týká květnového koncertu Girlschool v Praze. Na jaké písničky se můžeme těšit vzhledem k tomu, že chystáte nový materiál a Tracey je nyní součástí kapely?
Nejsem si zatím jistá, zda budeme hrát nové věci, protože ne všechny jsou dokončené, vždycky to děláme na poslední chvíli a zdá se, že nám to tak funguje. Tracey navíc žije ve Španělsku a my ostatní jsme rozeseté po různých koutech Británie, takže je těžké zkoušet. Určitě se můžete těšit na staré známé favority. A nikdy nevíte, třeba vás nějakou novinkou přece jen překvapíme. (úsměv)