Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Aleše Brichty a Evy Houškové
Publikováno: 6. 1. 2022
ALEŠ BRICHTA vydal před Vánoci svou autobiografii s názvem Ztráty a nálezy. K našemu rozhovoru jsme se sešli v Alešově oblíbené restauraci U Králů. U stolu s námi seděla EVA HOUŠKOVÁ, která je spoluautorkou Brichtových vzpomínek.
Kdo přišel s nápadem napsat tvou biografii?
Aleš: Hodně lidí mi říkalo, že bych měl nějakým způsobem zpracovat celou svoji hudební kariéru. Já jsem si říkal, že když už něco takového budu dělat, tak proč to nepojmout jako životopis. Proto jsem se rozhodl, že to vezmu hezky z gruntu včetně dětství a vyrůstání, ať je to úplná autobiografie. Potom jsem se domluvil s Evou, která vymyslela otázky. Protože jsme spolu strávili jako kolegové hodně času, tak mě dobře zná. Věděla, jak probíhaly některý věci okolo Arakainu, proto byla v obraze a věděla, na co se ptát.
Jakým stylem kniha vznikala?
Aleš: Eva zpracovala a upravila mé odpovědi, potom jsem danou pasáž dostal k revizi a s Michalem Vondrákem jsme ještě některé věci doplnili do finální verze. Michal je člověk, který jakožto náš technik znal zase jiný věci, ptal se zase z jiného pohledu, také zpracoval závěrečnou diskografii. Výsledek je tedy takovým kompilátem dvou lidí, kdy každého zajímalo něco jiného. Takže vznikl především hudební životopis, ale jsou v něm také osobní věci. Každý ať sám posoudí, jestli výsledek je nějak smysluplný.
Jak dlouho jste na knize pracovali?
Aleš: Celý život. (smích)
Eva: Já si přesně nejsem jistá, kdy jsme začali psát. Ale pořád jsme bojovali s nedostatkem času, pak do toho vlezl covid, takže to trvalo snad dva roky.
Aleš: Jo, přes dva roky určitě.
Když už v ruce držíš výsledek, jsi s ním spokojený, nebo si říkáš, že bys něco teď udělal jinak? Je třeba něco, na co jsi při psaní zapomněl?
Aleš: Aby můj životopis byl kompletní, tak by musel vyjít ještě jeden díl. Tahle knížka se jmenuje Ztráty a nálezy a její pokračování by se muselo jmenovat Jak to bylo doopravdy. (smích). Jsou samozřejmě momenty, kdy člověk nemůže říct, jak to přesně bylo, protože by se to dotklo spousty lidí, což by bylo nefér. Bral jsem to ze svého hlediska, jak jsem to viděl já, ale některý věci se prostě nezveřejňují. Ostatně i Eva věděla, že na něco se ptát nelze.
Bylo nějaké téma absolutně tabu?
Aleš: Já bych řekl, že ano.
Zaujalo mě, jak otevřeně popisuješ vztahy v Arakainu. Píšeš také, že jste si s Jirkou Urbanem vše vyříkali, neobáváš se, že by vaše vztahy mohly opět ochladnout?
Aleš: My si s Jirkou ve spoustě věcí nerozumíme, to je pravda, ale řekli jsme si, že není potřeba je hrotit. To, že se na něčem dodneška na něčem neshodnem, je fakt, stejně jako, že jsou věci, který já pořád nejsem schopen Jirkovi odpustit. A on to má se mnou obráceně, ale takový už je život, nikdo není svatý ani dokonalý, a tak je to potřeba brát. Každý máme svoje mouchy, a když na sebe narazí dva kohouti na jednom smetišti, tak dochází k problémům, což se u nás samozřejmě stávalo.
Jaké máš na knihu zatím reakce?
Aleš: K mému příjemnému překvapení zatím vesměs pozitivní. Lidi říkali, že se jim knížka líbí a je i zábavná a není nudná. To je hlavní: důležité je, aby se čtenáři pobavili. Proto vlastně knihy vznikají, byť v tomhle případě bylo hlavním záměrem napsat moji zpověď. Ale jestliže i ta pobaví, tak je to důvod ke spokojenosti.
Evo, měla jsi nějakou představu, jakým směrem knihu vést, nebo jsi to nechávala na Alešovi?
Eva: Dá se říct, že rámcovou představu jsem měla, ale výsledná podoba stejně vyplynula z našich setkání, která to posouvala do jiných dimenzí.
Mám pocit, že původním záměrem bylo napsat rozhovorovou knihu, je to tak?
Eva: Ano, původně jsem si to tak představovala. Ale po dohodě s vydavatelem, který říkal, že by to nebyla úplně dobrá forma, jsme to překopali a otázky vyhodili.
V závěru knížky píšeš, že máš napsanou hudbu pro novou desku, ale chybí ještě texty, změnilo se něco v tomto ohledu?
Aleš: Ne! Dnešní doba není úplně nakloněná nějaké pozitivní inspiraci. Když se člověk podívá kolem sebe, ať už to jsou problémy s inflací, s covidem, nebo obecně situace ve společnosti, tak není o čem psát a depresivních a pesimistických textů tady už bylo dost. Občas dostanu nějaký nápad, tak ho nadiktuju Johance (Alešova manželka – pozn. red.), abych ho nezapomněl úplně, ale to jsou zatím jen takový útržky.
Tím se dostávám k Aleš Brichta Projektu, jsou v kapele nějaké novinky?
Aleš: To jsou věcí, který spolu souvisí – Nový písničky, který teď vznikají, jsou určený jak pro Projekt, tak i pro Trio. Od kluků mám nějaký základy muziky a dema nahraný, takže teď je na mně, abych se dokopal napsat texty a pak vletěl do studia a nazpíval to. Úplně stejná situace je v Aleš Brichta Triu.
Na závěr mám jednu aktuální otázku: Už druhý rok po sobě nebyly Rockové Vánoce na Barče, jsou zrušené úplně, nebo se za rok chystáte tuhle tradici obnovit?
Aleš: To je spíš otázka na pořadatele, tím já už několik let nejsem. Ale co vím, tak jako náhrada mají být příští rok Rockové Velikonoce.