Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Made On Earth, Markéta Kolínská
Publikováno: 2. 12. 2021
Kytaristka TEREZA „TERKA“ PŠENČÍKOVÁ se po osmi letech rozhodla opustit heavyrockové The Agony a založila kapelu MADE ON EARTH. Nejen o nich jsme si povídali v jedné pražské restauraci, kde s námi byla i jejich zpěvačka ELIŠKA DUŠKOVÁ.
Terko, nedávno jsi ohlásila odchod z The Agony, co tě k takovému kroku vedlo?
Tereza: Mě už ta hudba nebavila a nenaplňovala. Zkrátka jsem chtěla hrát něco jiného.
Jak dlouho v tobě rozhodnutí zrálo?
Tereza: Delší dobu jsem o tom přemýšlela. Dokonce jsem si na papírek psala pro a proti.
Když říkáš, že jsi o odchodu přemýšlela delší dobu, jak jsi v té kapele mohla fungovat?
Tereza: Super bylo, že v The Agony se sešli lidi, kteří hráli dobře, vždycky jsme se domluvili, na všechny byl spoleh. Byly jsme kamarádky, a to je hodně důležitý, ono všechno fungovalo dobře. Jen ta muzika už mě nenaplňovala, já jsem vždycky byla hudebně někde jinde.
Tohle o tobě vím, ale na druhou stranu jsi v The Agony byla od samého počátku. Proto mě překvapuje, žes tam vydržela tak dlouho.
Tereza: Ono zpočátku ta kapela měla dost velký drajv, který mě dost bavil. Ale je fakt, že už na začátku jsem věděla, že chci hrát něco jiného. Ale vždycky jsem se snažila, aby můj výkon byl, co nejlepší.
Zaznamenala jsi na své oznámení nějaké reakce? A pokud ano, jaké?
Tereza: Lidi mi psali, že je to sice škoda, ale nedá se nic dělat. Přáli mi stejně jako holkám vše nejlepší. Žádné negativní reakce jsem díkybohu nezaznamenala.
Když jsem v červnu viděl The Agony přišlo mi, že se mezi vámi vytratila chemie a chybí energie, kterou vaše dřívější koncerty doslova sršely. Má to s tvým rozhodnutím nějakou souvislost?
Tereza: Mě to ani nepřipadalo, rozhodně v tom nebyla žádná souvislost. Spíš bych řekla, že to bylo tím, jak jsme dlouho neměly žádný koncert, tak jsme nebyly moc rozehrané. Tehdy jsem ještě o odchodu ani neuvažovala.
Z The Agony odchází také baskytaristka Kejtý Skejtý, která svoje rozhodnutí oznámila ve stejný den jak ty. Navíc i ona řekla, že už ji hudba The Agony nenaplňuje. Je to náhoda, nebo jste byly nějak domluvené?
Tereza: My jsme jednou seděly u kafe a já jsem Kejtý, řekla, že už mě ta muzika nebaví a chci odejít. Ona mi tehdy řekla, že to cítí stejně. Takže jsme to o sobě věděly. Ale nechtěly jsme, aby náš odchod byl pro kapelu moc bolestivý, proto jsme s oznámením čekaly, až se odehrají domluvené koncerty.
Poznamenal váš odchod nějak vzájemné vztahy mezi zbývajícími členkami The Agony Niky (zpěvačka a kytaristka) a Kajdou (bubenice)?
Tereza: Já doufám, že ne. Myslím, že to obě strany berou sportovně a jsme v pohodě.
Měla jsi v The Agony prostor uplatnit své hudební nápady?
Tereza: Já sice píšu muziku, ale moje nápady se ubírají jiným směrem, než je vize The Agony. Já jsem třeba přinesla písničku, ze které se postupně začal stávat metal, a to jsem nechtěla, takže jsem raději řekla, že tu věc nebudeme dělat.
Neuvažovala jsi o tom, že bys fungovala v obou kapelách paralelně?
Tereza: Ano, to byl dokonce můj úplně první nápad. Ale pak jsem zjistila, že mi příprava na koncerty The Agony zabírá hodně času, který bych mohla věnovat Made On Earth.
Pojďme k tedy tvé nové partě Made On Earth. Můžeš ji čtenářům představit?
Tereza: Hrajeme v sestavě: já na kytaru, Eliška Dušková (zpěv), Max Cherepanov (kytara), Jakub Malčánek (basová kytara) a Jaroslav Riegel (bicí). Já jsem si podala inzerát, na který všichni začali postupně reagovat. Nejdéle hraju s Jardou, to už budou dva roky. My jsme měli basáka, který odešel, a protože Jarda s Kubou spolu dřív hrávali v různých kapelách, tak se k nám Kuba vloni v létě přidal. Poslední přišla před Vánoci přišla Eliška.
Eliška: Takže v téhle sestavě hrajeme skoro rok. Měli bychom si koupit nějaký dárek. (smích)
Prozraďte mi, co znamená Made On Earth?
Název je inspirován začátkem filmu Kontakt. Film začíná záběrem na planetu Zemi z vesmíru a slyšíme současné vysílání rádia a televize. Kamera se od Země vzdaluje dál a dál, slyšíme vysílání z minulosti, čím dál starší, až je nakonec ticho. Všechno elektromagnetické vlnění uniká do vesmíru: no a naše hudba už je označená, odkud je, kdyby ji někdo našel.
Jak bys charakterizovala vaši muziku?
Tereza: Když jsem sháněla členy, tak jsem psala, že budeme hrát progressive-stoner rock.
Eliška: Mohla bys mi to vysvětlit? Já to dodneška nevím, takže když se mě někdo ptá, co hrajeme, tak kulantně odpovídám, že hard rock. (smích)
Tereza: Takže – progressive je to proto, že jde o složitější muziku, a stoner proto, že ty moje původní riffy jsou takový těžký a valivý.
Eliška: Tomu já teda říkám psychadelic.
Tereza: No, ale ono je to ještě složitější: náš bubeník a basák hodně jedou ve funky, rapu a hiphopu, prostě v těch houpavých rytmech, takže se v písničkách začínají projevovat i tyhle vlivy. Teď jsem psala, že hrajeme stoner-funk.
Eliška: Takže budeme hrát asi stoner-funk-rap-metal-hiphop. (smích)
Kdo skládá písničky?
Tereza: Já jsem měla nějaké věci v šuplíku, a jak postupně přicházeli do kapely noví členi, tak jsme ty písničky dodělávali. Poslední přišla Eliška, která si do nich vymyslela zpěv. Momentálně pracujeme stylem, že někdo přinese riff a všichni dohromady píšeme a tvoříme novou skladbu.
Eliška: Je to taková skupinová destrukce. (smích)
Tereza: Zatím ale je playlist složen z mých šuplíkovek.
Zpíváte anglicky, chystáte se tvořit i v češtině?
Tereza: Já jsem prosazovala angličtinu, protože mě to k tomu stylu, který děláme, přijde zvukomalebnější. A taky budeme moct vyrazit do světa. (smích)
O tom, kdo skládá muziku jsme se už bavili, kdo píše texty?
Tereza: Jeden je Eliščin, zbytek jsem napsala já.
Eliška: Ona mi moje texty zatrhla.
Máte nějaké vzory, jinými slovy, z jakých kapel vycházíte?
Tereza: Ani bych neřekla, že máme vzory, prostě každý si do naší muziky přinese to svoje, co má rád.
Tak buďme konkrétní: Eliško, máš ty nějaký hudební idol? Co doma posloucháš?
Eliška: Žádný vzor nemám. Takže když mi něco hraje, je to rádio. Aby mě něco zaujalo, tak to musí být rytmický a zpěv musí být nějakým způsobem zajímavej. Není to tedy o tom, že bych chtěla zpívat jako někdo, ale když se mi líbí nějaká část, tak ji chci do svého projevu zakomponovat. Pokud chceš slyšet nějaký jméno: mám ráda Slashe. V poslední době nejradši poslouchám ticho.
Jak ses dostala ke zpěvu a kde všude jsi před Made On Earth působila?
Eliška: Asi ve třetí třídě mě babička přihlásila do hudební školy, protože už nemohla poslouchat, jak doma vřískám. Chodila jsem tam zhruba do svých dvaceti, takže jsem pak byla už skoro inventář. První skupina přišla asi v patnácti letech, hrála jsem v ní ještě na klávesy. Potom jsem prošla ještě několik kapel, ale žádná nebyla nijak známá. V té poslední jsem byla asi čtyři roky, ale protože se začaly rodit děti, tak jsme spíš nehráli, než hráli.
Jaké máte ambice, kam to chcete dotáhnout?
Tereza: Až do vesmíru. (smích) Prostě kam až to půjde.
Eliška: Jak se říká sex, drogy a rokenrol. Zkrátka jezdit po světě a užívat si. (smích)
Tereza: Ale vážně. Teď by bylo skvělé co nejvíc hrát, v létě bychom rádi vystoupili na několika festivalech. Pak natočit EP a desku, no a třeba také předskakovat větším kapelám. Teď máme strategii, že se chceme soustředit na koncerty a až potom nahrávat cédéčko.