Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Rozkovec
Publikováno: 30. 1. 2019
Kolem brněnských Progres 2 bylo loni na podzim pěkně rušno. Kapela nejenže oslavila půl století své existence, ale navíc stihla vydat zbrusu nové koncepční album Tulák po hvězdách. Recenzi na něj si můžete přečíst zde. V následujícím rozhovoru mi kapelník PAVEL VÁNĚ mimo jiné prozradil, proč deska vychází až po dlouhých třiceti letech.
Kapela Progres 2 za padesát let několikrát změnila název a prošlo jí spousta muzikantů. Proč jste se rozhodli pokračovat v sestavě Pavel Váně, Zdeněk Kluka, Roman Dragoun, Pavel Pelc a Miloš Morávek ?
Byl to naprosto přirozený vývoj. Po sametové revoluci jsme obnovili činnost pro příležitostné hraní, původně jen kvůli několika festivalům, kde si nás vysloveně vyžádali. Později jsme se párkrát sešli na jevišti i v dnešní sestavě a zjistili jsme, že nám to tak vyhovuje nejvíc. Samozřejmě má to taky výhodu, že jsme schopni takhle zahrát naši muziku prakticky ze všech zásadních alb.
V této sestavě hrajete, pokud se nepletu, již jedenáct let. Desku však vydáváte po rovných třiceti letech (nahrávka Otrava krve, vyšla pod hlavičkou Progres-Pokrok, proto nebývá považována za plnohodnotnou desku kapely – pozn. red.), nabízí se tedy otázka, proč si fanoušci museli na Tuláka po hvězdách počkat tak dlouho?
Párkrát jsem se pokusil přimět spoluhráče k přípravě novým skladbám. Ale většinou byl někdo právě vytížen prací na desce s někým jiným nebo na svém samostatném projektu. Dokonce i téma Tuláka jsem přinesl poprvé asi před deseti, možná patnácti lety. Mezitím jsme přemýšleli i nad jinými náměty. Věnovali jsme se tomu se Zdeňkem Klukou určitě několik let. Zkusili jsme oslovit i několik renomovaných textařů, ale nějak to nikdy nebylo ono, jejich verše neoslovily všechny muzikanty v kapele. Prostě jsme museli počkat, až se potká u všech ta správná nálada, celé to muselo dozrát.
Pojďme tedy k novince. Nejdřív mě zaujal samotný titul: vzhledem k tomu, že vaše první koncepční album se jmenuje Dialog s vesmírem, napadlo mě, že oba názvy tyhle desky nějak propojují. Je to tak, nebo je jejich „vesmírná tématika“ čistě náhodná?
Když jsem téma Tuláka po hvězdách podle knihy Jacka Londona přinesl poprvé, možná to tak i trochu bylo. I tenkrát jsem sledoval především samotný příběh. Ale mezitím jsem na tom ještě docela dost pracoval, některé epizody úplně vynechal a zdůraznil víc samotný motiv touhy po svobodě i některé filozofické myšlenky celé knihy. Taky jsem chtěl, aby se objevilo v textech i pár těch „ženských“ postav (Z Londonovy předlohy – poznámka redakce). A nakonec právě tohle moje trochu přepracované téma nejvíc oslovilo všechny.
S námětem jste tedy přišel vy. Musel jste o něm zbytek kapely nějak přesvědčovat, nebo zavládla všeobecná shoda?
Jak už jsem řekl, nějaký čas to trvalo, ale nakonec jsme se všichni shodli. Ale pravda, asi největší problém od začátku byl najít a shodnout se na osobě textaře.
Texty jste svěřili Martinu Kudličkovi z kapely Lidopop. Proč padla volba právě na něj?
Dlouho jsme hledali. Martin je nejen výborný muzikant, textař, moderátor, ale taky kamarád. Je sice o generaci mladší, ale má v sobě naštěstí tolik pokory a trpělivosti, že to s těmi „starým dědky“ v klidu vydržel. A samozřejmě vzhledem k věkovému rozdílu vidí některé věci trošku jinak. Ale ne zas tak, abychom si už nerozuměli. A to je dobře.
Předpokládám, že Martin byl se zvoleným tématem dobře obeznámen. Jak moc se trefil do vaší představy o zpracování Londonovy knihy?
Na začátku jsem připravil jakýsi scénář, syžet, prostě předvýběr témat, kterým bychom se měli věnovat. Tak, aby tam příběh zůstal zachován, byl srozumitelný a přitom bychom se mohli věnovat víc i těm filozofickým tématům. Když jsme se na výběru všichni shodli, nosil pak Martin jednotlivé texty: někdy je i několikrát předělal, než jsme byli všichni spokojeni. Myslím, že sázka na něj se vyplatila. V závěru se přidal ještě básník a překladatel Ivan Petlan, stihl aspoň tři texty. Podle mě – taky skvělé.
Jak jste si rozdělili autorství jednotlivých skladeb?
Měl jsem připravených i pár hudebních námětů na „nakopnutí a rozjezd“ celé budoucí desky. Jakmile jsme měli hotovou tematickou kostru, každý si už mohl vybírat, která epizoda mu je nejbližší. Co ho bude nejvíc inspirovat. Ono je to vždycky trošku sázka do loterie. Někdy je „plodnější“ ten, jindy zas onen. Každý začal skládat muziku na téma, které mu bylo nejbližší. A někdy jsme pak měli na jedno téma nápady různých autorů. Potom rozhodoval názor většiny.
Vy jste celé album také produkoval. Měl jste rozhodující slovo nad konečnou podobou písní?
Jako producent jsem už takhle pracoval mnohokrát. Ale v kapele, kde je tolik osobností s vlastní jasnou představou, je důležité, aby se na výsledné podobě shodli všichni zúčastnění. Takže je nutné najít vždycky nějaký kompromis. Jakousi supervizi nad definitivním výsledkem jsme si rozdělili se Zdeňkem Klukou.
Tulák po hvězdách je už nějakou dobu na trhu, jaké na něj zaznamenáváte ohlasy?
Pro mě osobně je překvapivé, že tolik posluchačů okamžitě pochopilo, o co nám šlo. Mnozí ale taky psali, že si hned přečetli knihu, a někteří ji samozřejmě znali. Zatím se ozvalo jen pár nespokojených, většinou jsou ohlasy skvělé.
Vím, že připravujete koncertní podobu Tuláka. Můžete už prozradit nebo alespoň naznačit, jak bude vypadat?
Zatím nad tím přemýšlíme, zvažujeme, hledáme možnosti. Samozřejmě ale není ještě ani jisté, jestli k realizaci celého projektu Tuláka „naživo“ vůbec dojde.
Fanoušci určitě budou chtít slyšet i starší skladby z Dialogu nebo Třetí knihy džunglí. Zařadíte tyto písně do programu také, nebo z nich plánujete udělat samostatný playlist pro jiný typ koncertu?
No právě – to si taky uvědomujeme. Takže o tom všem intenzivně přemýšlíme a zatím nechci raději nic předjímat ani slibovat.