Text: Luboš Hnát
Foto: Soňa Šerá, Karel Zakar, Jáchym Špalek
Publikováno: 30. 9. 2019
I když kytarista JIŘÍ ŠPALEK aktuálně nepůsobí v žádné kapele, rozhodně se nenudí. Kromě toho, že je aktivní coby hudební pedagog, nahrává album českých a moravských lidovek, které posluchačům představí v metalovém hávu. Navíc ve spolupráci s jedním Rockovým portálem připravuje seriál pro kytarové začátečníky. O tom všem jsme si povídali v následujícím rozhovoru.
Je to už nějaká doba co jsme spolu mluvili naposledy.Co teď děláš, připravuješ něco nového?
Samozřejmě, protože nicnedělání dlouho nevydržím. I když jsem si po maratonu s D.N.A. chvíli pauzu dal, to přiznávám. (úsměv) Mám roztočené nové CD lidových písní přearanžovaných do heavymetalové podoby. Lákalo mě to jako výzva už delší dobu a navíc to ještě tady nikdo neudělal. Do bigbítu lidovky předělala spousta rockerů, ale o celém albu v hevíku nevím. (úsměv) Momentálně je album ve stádiu, kdy je hotová veškerá hudba a budou se točit zpěvy.
Udělat metalovou formu českých lidovek je určitě zajímavé. Jak ten nápad vůbec vznikl?
Vlastně úplně náhodou. Protože mimo hraní v kapelách pracuji jako učitel kytary, je součástí výuky mých žáků i nácvik doprovodů k písním, a lidovky jsou pro začátek ideální. A mám jednu žačku, mimochodem velmi nadanou, která přišla s tím, že by chtěla cvičit s reprodukovanou písničkou. Tak jsme vzali mobil, natočili při hodině Dobrú noc, má milá, já ji prohnal přes studiový program, abych trochu vylepšil zvuk, přidal místo metronomu bicí a poslal jí to. A když jsem tu písničku poslouchal, uvědomil jsem si, že si přímo říká o „zmetalování“ a že by stálo za to zkusit ji nahrát pořádně. Tak vznikla její instrumentální verze i s videoklipem a ohlas byl takový, že jsem se rozhodl natočit celé album a tentokrát zpívané a se vším všudy. A tu instrumentálku přidám jako bonus. (úsměv)
Můžeš mi prozradit, jaké písničky sis vybral?
To už mohu. Kromě krátkého Intra a bonusu bude album obsahovat jedenáct písní: Čí že sú to koně, Kdybych byla tak, jak nejsu bohatá, Vyletěla holubička, Týnom, tánom, Dobrú noc, má milá, Ó, řebíčku zahradnický, Išiel Macek do Malacek, Kebych byla jahodú, Černé oči, jděte spát, Co ten ptáček na tem vršku sedá a Anička dušička. Hodně jsem přemýšlel o zařazení Ej padá rosenka, protože to je nádherná věc. Ale nakonec jsem usoudil, že verze od Blue Effectu je tak dokonalá záležitost, že ji nelze překonat a další verze může být už jenom horší. Takže jsem od ní nakonec s velkou lítostí upustil. (úsměv)
Proč padla volba právě na tyhle skladby?
Písně jsem vybíral podle několika kritérií a bylo to poměrně těžké. Za prvé mne jsem musel už při poslechu slyšet alespoň zhruba, jak by to znělo v metalové podobě, takže prostě podle citu. U dvou věcí se stalo, že ač jsem je vybral, v průběhu aranží jsem zjistil, že nejsou ty pravé, a nakonec se na albu neobjeví. Za druhé jsem potřeboval, aby album bylo co nejpestřejší harmonicky, protože hodně písní si je podobných, to se týká zejména těch rychlejších moravských. On výběr rychlejších kousků byl vůbec celkově těžší než pomalých. Za třetí, na albu převládá ženský hlas, a to bys nevěřil, jak málo lidových písniček je dívčích. A ač se to v interpretacích lidovek poměrně často dělá, chtěl jsem se vyhnout tomu, aby ženský hlas například přál dobrú noc své milé nebo oplakával svou lásku k Marjánce – myslím dívku ze sousední vesnice, ne rostlinu. (úsměv)) Z velké části to budou řešit duety ženského a mužského hlasu.
Jak moc velké úpravy jsi musel udělat?
Samozřejmě musely být poměrně značné, ale na druhou stranu jsem se snažil zachovat harmonie a celkový ráz písní, aby z toho nevznikla nějaká nešťastná parodie. Byla to hodně jemná záležitost a bylo s tím výrazně víc práce, než jsem původně předpokládal. V průběhu tvorby jsem totiž zjistil, že lidovky, ač jsou to „jen“ lidovky, a především ty moravské, jsou harmonicky hodně složité. Už jen výběr těch vhodných byl docela dlouhý a náročný proces. A právě zachování, jak to říct… lidovosti, bylo asi úplně nejtěžší ze všeho. Za prvé šlo o věc celých aranží a za druhé jsem použil v některých skladbách pro metal ne úplně typické hudební nástroje, především dechové a smyčcové, takže na albu zní kromě nadupané rytmiky a ostrých kytar, různé flétny, hoboje, klarinety, ale i housle, viola, cello nebo kontrabas. Samozřejmě jsem si neodpustil ani klasickou kytaru „španělku“, která se na albu objevuje také docela často. A hodně mne to bavilo, protože šlo o něco trochu jiného, než na co jsem byl zvyklý. (úsměv)
Jak dlouho jsi na úpravách pracoval?
Celkově mi to zabralo zhruba tři měsíce, ale většina času padla na výběr vhodných skladeb. Záměrně jsem se vyhýbal poslechu již upravených písní, ale vyhledával jsem jejich podání pouze přímo folklórními soubory, abych byl při další práci co nejméně ovlivněn jejich modernizací. A poslechl jsem si jich opravdu hodně. (úsměv) U většiny písní jsem zjistil, že mají nejen různé varianty hudebního pojetí, ale i několik textů. Samotné aranže zabraly zhruba měsíc a půl a natáčení, to už byla rychlá, zhruba dvoutýdenní záležitost. Ale ještě nás čekají zpěvy a mix.
Kdo album nazpíval?
Hlavním hlasem alba je Helena Kubelková, sólistka RockOpery Praha, zpěvačka kapely Rheia a profesorka zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha, ale především pořádná metalová dračice. Helena má úžasný hlasový fond a ten správný metalový drive, ale dokáže se výborně pohybovat i v jemnějších polohách, takže věřím, že je pro album ta pravá. Bude jí sekundovat několik mužských pěveckých protějšků, ale tam ještě není vše dojednáno, tak jména zatím neprozradím. (úsměv)
Kdy album vyjde a kde ho bude možné sehnat?
Termín nejsem v této chvíli schopen říct, protože to z velké části záleží na časových možnostech studia a zpěváků, kteří na tom nejsou s časem nejlépe. Ale rád bych měl natočeno a smícháno nejpozději během listopadu. Zatím se rozhoduji, jestli album vyjde i jako fyzický nosič, protože já osobně považuji cédéčka za překonanou záležitost, ale v každém případě bude album ke stažení na obvyklých serverech jako Bandcamp, Apple Music, Spotify nebo Tidal. Ke stažení bude i obal, takže pokud někdo zatouží po fyzickém disku, může ho mít komplet i s obalem.
Plánuješ, že bys ty písničky prezentoval také živě, nebo půjde o čistě studiový projekt?
Další otázka, na kterou zatím nemám odpověď. Postup bude zřejmě úplně opačný, než je zvykem, tedy na základě ohlasů a kritik na album se teprve rozhodnu, jestli je tenhle žánr komerčně životaschopný, a tudíž jestli má cenu zakládat nějaké hudební těleso a prezentovat tuto tvorbu na živo. Bylo by hezké zjistit, že ano, protože lidová píseň už tím, že přetrvala, se v podstatě stala hitem už pro několik generací před námi.
Myslíš, že by tvoje deska mohla v metalistech podnítit zájem o lidové písničky?
Já doufám, že nejenom v metalistech, i když pro ně jsem to samozřejmě dělal především. Na druhou stranu jde o poměrně líbivou záležitost, a i když je to hevík, není to příliš divočina, ale jedná se spíše o melodickou, jemnější odnož metalu, která by se mohla líbit i nemetalovým posluchačům. Navíc doufám, že pro všechny nebo alespoň pro většinu lidí budou tyhle písničky nebo některé z nich známé, a zlákají je třeba k tomu, že si s námi zazpívají a že se lidovkám v bigbítu obecně přiblíží víc, což by bylo hezké. Koneckonců, máme je nějakým způsobem všichni zakódované v genech.
Několik let jsi hrál v heavymetalové kapele D.N.A., z ní jsi ale asi před dvěma lety odešel. Kde tě nyní mohou fanoušci vidět?
Nebylo to před dvěma roky, ale oficiálně jsme odchod oznámili v říjnu 2018, tedy po dohrání letních festivalů, abychom splnili všechny závazky, a zároveň po vydání nového CD. Občas se objevuji na nějakých koncertech jako host, protože jsem kromě vítaného odpočinku měl dost práce s lidovkami a složil jsem i nahrál třeba oficiální znělku pro Nadějefest. Jde o charitativní akci, jejíž výtěžek je věnovaný postiženým dětem. Takže jsem se nenudil. Ale už je pomalu čas se porozhlédnout, jestli nějaká parta neshání kytaristu. (smích)
V loňském roce jsi působil na několika koncertech jako pódiový manažer, co konkrétně tahle práce obnáší?
Šlo vždy o festivaly nebo vystoupení většího množství kapel. Práce stage managera obnáší spoustu činností. Hlavní je zajistit hladký průběh festivalu po technické a časové stránce. Práce začíná již před začátkem celé akce, protože je třeba vypracovat line up, což je časový rozpis jednotlivých vystoupení, seznámit s ním účinkující, sdělit jim podrobnosti o časech příjezdů, navigaci k místu vykládky atd. A naopak od každého účinkujícího musím získat pro zvukaře stage plan a input list, pro pořadatele playlisty, SPZ aut, jména účinkujících a doprovodu a zajistit spoustu dalších organizačních záležitostí, aby samotná vystoupení proběhla hladce. V průběhu koncertů pak manažer zajišťuje především dodržení plánovaných časů jednotlivých vystoupení. Řídí tým, který má za úkol ve stanoveném čase vyklidit pódium po vystoupení jednoho a nastěhovat druhého účinkujícího, zajišťuje komunikaci mezi kapelou a zvukařem, dává pokyny konferenciérovi a v neposlední řadě řeší technické problémy, které průběžně vznikají.
Využil jsi v téhle roli nějak své muzikantské zkušenosti?
Pro pódiového manažera je samozřejmě velkou výhodou, když je sám muzikant, protože spoustu problémů už někdy řešil sám za sebe. Navíc jako u každé práce se i tady hodí, když ji zná z obou pozic: ze strany manažera i ze strany muzikanta.
Na facebooku jsem nedávno zaznamenal, že ve spolupráci s rockovým portálem pracuješ na nějakém projektu. O co jde?
To je takový miniseriál, který se jmenuje Sekernice Jiřího Špalka a je o kytarách a všem možném okolo nich. Jde spíše o jakýsi souhrn praktických zkušeností než o nějaký učební materiál. Jednotlivých témat se tedy dotýkáme jen okrajově základními informacemi a jednotlivé kapitoly slouží spíše k tomu, aby v případě zájmu měl čtenář souhrn témat, o která se může zajímat hlouběji dle svého zájmu. Naplánovaných je zatím sedm dílů. První obsahuje úvod pro úplné začátečníky: například jakou vybrat kytaru a jak se vůbec k celému učení se hry na kytaru postavit. Ty další už jsou trochu odbornější, určené pro muzikanty, kteří již mají něco odehráno. Je řeč nejen o kytarách jako takových, ale taky o aparaturách, zvukových efektech a dalších nezbytných drobnostech, jako jsou trsátka, metronomy nebo ladičky. Seriál není určen pro zkušené hráče, kteří již všechny tyhle věci znají, ale primárně spíše pro ty mírně nebo středně pokročilé, kteří už mají úplné začátky za sebou.
Děkuji za rozhovor, ať se ti daří.
Já děkuji za otázky.