Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 2. 2. 2021
MICHAL PROKOP je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností naší rockové scény. Není tedy divu, že v roce, kdy zpěvák oslaví své pětasedmdesáté narozeniny, se na pulty knihkupectví dostává velký bilanční rozhovor s názvem Michal Prokop – Ztráty a návraty, který vedl hudební publicista Michal Bystrov. Vydalo ho nakladatelství Galén.
Předmluvu napsal svým jedinečným stylem Jiří Černý. Zasvěcení vědí, že právě on stál u počátků Prokopovy pěvecké kariéry v roce 1968, pro úvodní slovo byl tedy vybrán ten nejpovolanější. Rozhovor bilancuje celý život Michala Prokopa a je veden přísně chronologicky. Začíná příběhem jeho rodiny na Královských Vinohradech. Tady se čtenář dozvídá první málo známou informaci: tedy, že Prokopovi byli pražští Židé, kteří se původně jmenovali Popperovi. Jak přiznal, tohle dříve nevěděl ani sám Jiří Černý.
Přes rodinu se dostáváme k úplným počátkům kapely Framus Five, v níž Michal Prokop nejprve působil coby kytarista. I zde se dozvídáme různé zajímavosti, například, že ve skupině krátce zpíval Karel Zich. Podobně je probrána celá muzikantova kariéra. Když přijde řeč na Prokopovu možnou spolupráci se skupinou Flamengo, dopouští se zpěvák nejspíše neúmyslně jisté mystifikace, když na straně 83 tvrdí: „Začal jsem zkoušet s Flamengem, kam jak už jsem vyprávěl, mě zlanařil Ernouš Šedivý. V té době u nich končil Vláďa Mišík, a tak potřebovali zpěváka. Na oplátku jsem jim dohodil saxofonistu Honzu Kubíka…“ Znalci naší rockové historie vědí, že Jan Kubík ve Flamengu působil již mnohem dříve a s kapelou natočil slavné Kuře v hodinkách (1972). Zde by od autora možná byla namístě nějaká upřesňující otázka, která by uvedený výrok vysvětlila.
Bystrov se nevyhýbá ani sedmdesátým letům minulého století, kdy Michal působil po boku Hany Zagorové v popu. Sám na toto období není příliš hrdý. Ke cti mu však slouží, že nejeví žádnou tendenci tuto etapu z knihy vypustit.
Významnou kapitolou umělcova života byla politika, které je také dán v publikaci značný prostor. Z odpovědí je znát velké zanícení a také to, že tahle jeho zkušenost zpěváka hodně bavila. Tady se začíná projevovat jistá autorova záliba v citacích sama sebe a členů vlastní novinářské rodiny. Přes různé mimohudební aktivity se dostáváme až do roku 2006, kdy vyšlo comebackové album Poprvé a naposledy. I zde Bystrov cituje své vlastní rozhovory a recenze z Lidových novin: dělá to tak často, že to hraničí se samolibostí. Nevím jak na koho, ale na mě to působilo hodně rušivě.
Velkou předností knížky je její aktuálnost. Rozhovor končí v květnu 2020, poslední témata jsou tedy věnována koronaviru a přípravě nové desky. Tahle část je pro mnohé nejzajímavější, neboť se zde dozvídáme mnoho nových a leckdy překvapivých informací: například, že jeden z textů pro chystané album napsal Martin Němec ze skupiny Precedens.
Bystrovovu publikaci doplňují vybrané citáty Michala Prokopa z celé jeho více než padesátileté kariéry z nejrůznějších periodik. Protože článků a rozhovorů s ním vyšlo za celou dobu nepřeberné množství, je tahle část příliš rozsáhlá a nepřehledná. Poslední kapitolu tvoří osobní vzpomínky zpěvákových kolegů a spolupracovníků.
V knize nalezneme i obsáhlou fotopřílohu, snímky jsou umístěny vždy na začátku každé kapitoly. Mimo koncertních jde také o rodinné fotografie, plakáty a reklamní materiály na různá vystoupení. Celá příloha je černobílá, ale je tu a tam je nějaký obrázek převeden do hnědavých tónů, což možná souvisí s kvalitou originálu.
Samozřejmostí je přehledně zpracovaná diskografie včetně obalů jednotlivých alb. Nechybí ani závěrečný jmenný a názvový rejstřík, který v ní čtenáři-badateli usnadňuje orientaci v předkládaném textu.
Jde o kvalitní knihu, kterou by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o tuzemský bigbít. Pokud k ní mám nějaké výhrady, jde o drobnosti, které nijak nesnižují její hodnotu.