Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 18. 1. 2021
STING je bezesporu jednou z nejvýraznějších postav světové rockové scény, zároveň se prosadil i jako respektovaný herec. Není tedy divu, že britský spisovatel Wensley Clarkson napsal jeho životopis, který se v češtině jmenuje prostě Sting. První vydání se na našem knižním trhu objevilo již v roce 1997, to druhé právě recenzované pochází z roku 2017 a vydalo jí málo známé nakladatelství Ando.
Dílo má strukturu klasické rockové biografie. Začíná tedy u umělcově rodném Newcastlu, popsáno je jeho nepříliš šťastné dětství, složitý vztah s otcem i hudební začátky se skupinou Last Exit. Nedá se říct, že by autor psal nezáživně, ale často zabíhá až do příliš velkých a leckdy i intimních detailů, které do knihy nepatří a příliš ji bulvarizují. Na druhou stranu se zde čtenář dozví například, jak se z Gordona Sumnera stal Sting.
Největší část Clarksonovy práce je pochopitelně věnována slavným The Police, jejich kariéra je popsána od úplných počátků až po dosažení světového věhlasu. Leckoho možná překvapí, že na pódiu distingovaný a příjemný Sting byl vlastně arogantní, nesnášenlivý a sobecký floutek, který z velké části zapříčinil rozpad skupiny. Ostatně dokládá to citát, jimž začíná jedna z kapitol: „Jakmile přestane být kapela užitečná, vykašlu se na ni. Jsem sám za sebe – a ti druzí dva to vědí.“
Opomenuto není ani Stingovo herectví. Zmínky o něm jsou rozesety po celé knize, ale ucelenější představu o této části jeho talentu čtenář bohužel nezíská. Více se bohužel dozvídáme o jeho sexuálním apetitu, který je často rozebírán příliš podrobně. Vrcholem je, když skoro na konci knihy je téměř doslova citován oplzlý hospodský rozhovor Stinga s Bobem Geldofem, který z biografie dělá téměř pornografii.
Dalším velkým tématem, kterým se autor zabývá, je umělcovo angažování se v záchraně deštných pralesů, kterému zpěvák svého času věnoval hodně energie. Tato část však na čtenáře působí chaoticky a není z ní zřejmé, proč tato Stingova aktivita neskončila příliš šťastně.
Protože originál této knihy vyšel již v roce 1995, končí její děj zhruba po vydání desky The Soul Cages (1991). Kvůli tomu je Clarksonovo dílo beznadějně zastaralé. Tolik k obsahové části, pojďme se podívat ještě na tu formální.
Překladu se ujal Don Sparling a nutno zmínit že odvedl kvalitní práci, chyby se zde téměř neobjevují. Odhalil jsem pouze dvě spočívající ve špatném skloňování. Například výraz „rytmový kytarista“ nezní našinci příliš libozvučně. Překládány jsou i názvy písniček, alb a filmů: to už se sice v dnešní době moc nedělá, ale nic proti tomu nelze namítat.
Horší je to s fotopřílohou, která je sice v knize umístěná na dvou místech, snímků je však pohříchu málo a ani nejsou řazeny chronologicky. S podivem zůstává, že ze Stingovy nejslavnější éry s The Police je publikována pouhá jedna promo fotografie.
V Clarksonově publikaci také chybí závěrečná diskografie a filmografie, jak je běžné u kvalitních prací tohoto typu.
Přečíst si Stingovu biografii jistě není bez zajímavosti, avšak této se raději vyhněte.