Radek Diestler: Praha Beatová

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 25. 3. 2024

Nakladatelství Academia již několik let vydává průvodce po pražských pamětihodnostech. V loňském roce vyšla kniha Praha beatová, kterou napsal rockový historik a publicista Radek Diestler.

Jeho práce mapuje nejrůznější místa, která jsou nějak spojená s tuzemským rockovým, chcete-li bigbítovým děním. Je rozdělena na dvě části (pravý a levý břeh Vltavy) a dvacet kapitol, kterým autor výstižně říká trasy. Každá z nich je vtipně pojmenovaná, občas Diestler do názvu zakomponoval text nějaké rockové pecky: například: Potkal jsem ho na Letný. Na začátku každé trasy je uvedena mapka s vyznačením příslušných bodů.

Přečíst si můžete o rockových klubech, hospodách, zkušebnách, kulturních domech, sídlech firem a agentur, velkých halách, bydlištích muzikantů, zkrátka o všem, co nějak v minulosti souviselo či ještě souvisí s bigbítem. Přestože je vše popsáno zábavnou formou, dozvíme se mnoho zajímavých informací. Pro Diestlera je typické velmi košaté vyjadřování s bohatou slovní zásobou. Na druhou stranu se může stát, že čtenář některým výrazům nebude rozumět – sám jsem několik takových obratů našel.

Některá hesla jsou stručná, jiná úměrně svému významu zabírají několik stran. Celá kniha je doslova nabita obrazovým materiálem: jde o archivní fotografie z koncertů, dobové vstupenky či plakáty, novinové články a v mnoha případech nechybí ani záběry na současný stav popisovaných míst. Někdy jsou fotografie či plakáty přes celou dvoustranu, jinak jsou zařazeny přímo do textu, občas slouží jako jeho podklad.

Několik malých výhrad k jinak mimořádně kvalitní publikaci ale mám. Předně se mi zdá, že některá místa, byť jich není mnoho, do Diestlerova průvodce nepatří. Jako příklad uvedu prodejnu Tuzexu v ulici V Kotcích (Kotex): že si v něm tehdejší rockeři kupovali džínové bundy, není dle mého názoru důvod, aby byl do knihy zařazen. Na druhou stranu postrádám heslo o Dejvické nádražce, která je dnes důležitým místem všech pankáčů a „frýbologů“ z Prahy (podle bývalého televizního hlasatele Miloše Frýby). Je ale pravda, že nevím, odkdy podnik takto funguje.

Netuším, podle čeho autor vybíral bydliště různých muzikantů. V knize jich je uvedeno jen několik, přičemž spousta důležitých adres hudebníků chybí. Chápu však, že kdyby byly vyjmenovány všechny, titul by by neúnosně zvětšil počet stran (už takhle jich má přes 700). Osobně bych soukromé adresy neuváděl.

Nelogické mi připadá přeskakování z místa na místo. Diestler například popisuje heslo na Václavském náměstí, poté třeba v ulici Na Příkopech, aby se posléze opět vrátil na Václavák. Proč? Poslední moje výtka je na adresu nakladatelství Academia, která ediční řadu průvodců vydává. Vlastním tři publikace z této série a každá má jiný formát, což není příliš praktické.

Zmíněné nedostatky nijak nesnižují kvalitu ani přínosnost Diestlerovy práce, kterou i přes vyšší cenu vřele doporučuji každému zájemci o pražský bigbítový místopis.