Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 25. 4. 2022
Nedávno se na pultech našich obchodů objevila kniha s názvem Doznání rockera. Už z jejího podtitulu Zpěvák Judas Priest vypráví je zřejmé, že jejím autorem je ROB HALFORD. Autobiografii vydalo v edici Evokace nakladatelství Volvox Globator.
Už v předmluvě je uvedeno množství zajímavých informací, které napovídají, že čtenář se u Halfordových memoárů rozhodně nudit nebude. V úvodních kapitolách nás Rob zavede do prostředí britského Walsallu, kde vyrůstal. Dozvíme se, že zpěvák je jeden z mála muzikantů, kteří nepochází z rozvrácené rodiny. I to, že v už na střední škole, tedy v poměrně raném věku, zjistil, že je homosexuál. Vynechány nejsou ani jeho herecké pokusy.
Největší část publikace pochopitelně tvoří umělcova hudební kariéra, zejména pak léta strávená v ikonických Judas Priest. Rob poutavě popisuje život na turné i nahrávání desek, ani zde není nouze o překvapivá fakta. Halford svým věrným například přibližuje svůj styl práce při psaní textů. Mnoho fanoušků nejspíše udiví skutečnost, že hodně písní heavymetalových bohů v sobě ukrývá homosexuální poselství. Zpěvák nabízí i konkrétní příklady: jednou z takových skladeb je Raw Deal z alba Sin After Sin (1977).
Halford ve svém vyprávění postupuje striktně chronologicky, takže období, které strávil mimo Judas Priest, popisuje několik kapitol téměř na konci knihy. Mohu říct, že tato pasáž patří k tomu nejzajímavějšímu, co je v knize uvedeno. Zpěvák zde například tvrdí, že z Judas Priest odešel omylem, aniž by to kdy měl v úmyslu. Tomu můžeme, ale také nemusíme věřit.
Ikonický rocker podrobně popisuje své soukromí a odhaluje méně známá fakta ze svého života. Příznivce tvrdé muziky možná zaskočí jeho přiznání, že sám je velkým fanouškem popu. Popsán je jeho boj s alkoholovou a drogovou závislostí: tato část je podána poutavě. Zato líčení jeho sexuálních zážitků často hraničí s pornografickou zvráceností. Nemám rád sex v hudebních biografií ani v případě heterosexuálů, natož pak v případě gaye Halforda. Stačilo by například, kdyby uvedl, že si našel přítele – detailní popis jejich intimního života znát nepotřebuji. Velkým plusem knihy je naopak skutečnost, že je velmi aktuální a závěrečný doslov končí s nástupem pandemie koronaviru v roce 2020.
Tolik tedy k obsahu, pojďme se podívat na zpracování knihy. Faktem bohužel zůstává, že při něm se nakladatelství Volvox Globator příliš nevyznamenalo. Překlad z pera Pavla Sojky není sám o sobě špatný, trpí však mnoha překlepy typu jsme/jsem a podivnými přívlastky: například: Judas Priest vždycky byli albumová kapela.
Faktografických chyb v knize sice není mnoho, ale o to jsou nepochopitelnější. Když se Rob zmiňuje o desce Sad Wings Of Destiny (1976), je v překladu kdoví proč uvedeno Sad Wings Of Desire; v dalším výskytu je sice omyl napraven, ale o několik stránek dále čteme opět o Sad Wings Of Desire. Pod rezignačním dopisem, který zpěvák napsal členům Judas Priest, je uvedeno jméno Bob místo Rob. Proboha proč? Na mysl se mi vkrádá neodbytná otázka, jestli u Volvox Globator vážně není zasvěcený redaktor, který by tyto do očí bijící diletantismy odstranil.
Foto příloha je tentokrát rozdělena do dvou částí: první z nich tvoří snímky z Halfordova archívu. Můžeme zde vidět jak obrázky z jeho soukromého alba, tak záběry z průřezu kariérou Judas Priest. Druhá část je složena z momentek pražského koncertu Judas Priest, který se uskutečnil 28. června 2011 a jejich autorem je Karel Šanda. Většina knih z edice Evokace obsahuje nejrůznější dodatky a přehledy: ty bohužel tentokrát zcela chybí, stejně jako jmenný rejstřík, který by usnadnil vyhledávání nejrůznějších informací.
Halfordova autobiografie je zajímavým a čtivým počinem na poli hudební literatury. Sráží ji však nechutné pasáže, které autor vetknul do popisu svého soukromí, a také zbytečné chyby, jichž se dopustilo české vydavatelství.