Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 22. 7. 2021
Žhavou novinkou na pultech našich obchodů je kniha Co dělá tenhle knoflík?, kterou napsal frontman kapely Iron Maiden BRUCE DICKINSON. V edici Cosmopolis ji vydalo nakladatelství Grada.
Dickinson jako mnozí jiní před ním začíná své vzpomínání dětstvím, které až do svých pěti let prožil se svými prarodiči. Zdálo by se tedy, že půjde o běžnou autobiografii, jakých je na našem trhu spousta, jenže po přečtení několika úvodních stránkách zjistíte, že tomu tak není. Zpěvák v publikaci totiž zúročil svůj nesporný literární talent díky, němuž jeho kniha čtenáře okamžitě zaujme.
Své dětství popisuje velmi barvitým způsobem a neváhá použít zajímavá přirovnání jako „Měli jsme okno velikosti tabletu“, kterými dokáže tehdejší realitu přiblížit i mladé generaci. Dickinson při vzpomínkách na své dospívání odhaluje své první hudební vzory. Leckoho možná překvapí, že jimi byli také progresivně rockoví Van der Graaf Generator. K nepříliš známým skutečnostem patří také informace, že Bruce začínal jako bubeník.
První větší hudební zastavení je u kapely Samson, s níž zpěvák vydal tři alba, a poté přijal nabídku od rozjíždějících se Iron Maiden. Dickinson popisuje vznik takových desek jako jsou The Number Of The Beast, Powerslave či Seventh Son Of A Seventh Son. Vypráví o vztazích v kapele i o tom, jak si hned na začátku musel u svých spoluhráčů zjednat respekt. Velmi zajímavé je, když autor vysvětluje techniku svého zpěvu. Neopomíjí ani svou sólovou kariéru. Zde čtenáře zaujme především pasáž, kde Dickinson popisuje cestu na koncert do válkou zamítaného Sarajeva.
Bruce Dickinson je vpravdě renesanční osobnost, kromě hudby se věnuje ještě šermu a létání, také tyto aktivity jsou v jeho knize detailně rozebírány. Pokud jde o letectví, je mu dán téměř stejný prostor jako muzice. Dickinson zmiňuje i své moderátorské a spisovatelské zkušenosti a nevyhýbá se ani líčení svého boje s rakovinu hrtanu.
Překladatel Martin Vondrášek odvedl dobrou práci. Vyloženou faktickou chybu jsem našel pouze jednu: na začátku knihy Dickinson popisuje, jak od svého strýce dostal půlpenci, v textu je však uvedeno, že dostal půlkorunu.
Jediný, zato však velký nedostatek knihy spatřuji v chybějící fotopříloze. Je to škoda, neboť autor na několika místech na zajímavé snímky odkazuje. Určitě by nebylo od věci, kdyby si je čtenáři mohli také prohlédnout. Jinak, ale Dickinsonovo dílo potěší fanoušky muziky, příznivce letectví i sportovní nadšence.