Text: Miloš Pelikán
Foto: Oficiální facebook Johna Lennona, obaly LP, archiv Rockového světa
Video: Youtube
Publikováno: 8. 12. 2020
Zpěvák, kytarista a skladatel JOHN LENNON má na podzim dvě kulatá výročí. Osmdesát let od jeho narození připadlo na 9. října. A právě dnes, 8. prosince, uplynulo čtyřicet let od jeho tragické smrti. Pojďme se ohlédnout za jeho plodným, byť nedlouhým životem.
Narodil se v průmyslovém Liverpoolu na severozápadě Anglie, v hodinách těžkého bombardování. Vyrůstal v neutěšených poměrech: otce poprvé viděl až v pěti letech, kdy už se rodiče rozešli, a až do puberty ho vychovávala teta Mimi. Svou nezkrotností Lennon vzbuzoval strach učitelů a obdiv kluků. Vedl dětský gang a kradl, ale taky si od sedmi let psal a ilustroval vlastní „časopis“. Zpíval v kostelním sboru, od strýce se učil hrát na foukací harmoniku, později to začal zkoušet s kytarou.
Ve svých šestnácti letech založil na střední škole skifflovou skupinu The Quarrymen, která hrávala zřídka a většinou zadarmo. Nakonec se přeměnila ve slavné The Beatles – kapelu, kterou mnozí hudební novináři dodnes považují za nejdůležitější ze všech. Od jejího prvého singlu Love Me Do (1962) zažil John Lennon popularitu coby skladatel, textař, zpěvák a kytarista. O tomto období byly již popsány stohy papíru a natočeno velké množství filmů.
Lennon byl ve skupině rebelem a provokatérem, který si leckdy samovolně přisvojoval právo veřejně vystupovat jejím jménem. Ventiloval tak svou vnitřní rozervanost, kterou ho obtížilo dětství, a naštvanost na establishment. Nesnášel lidi, kteří nechodili na koncerty kvůli muzice. Snobům se vysmíval a na ty, co seděli v lóžích, pokřikoval: „Snažte se aspoň, ať je slyšet chřestění vašich šperků.“
Neblaze proslulým se stal jeho výrok, že Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus, který pronesl v roce 1966 a který měl za následek nevraživost konzervativních posluchačů a nenávistné výhrůžky mnoha křesťanů, hlavně ve Spojených státech. Lennon se sice za svá slova veřejně omluvil, ale nedokázal je přesvědčivě zdůvodnit. V Anglii způsobil asi největší poprask, když v listopadu 1969 okázale vrátil královně Řád britského impéria. Protestoval tak hlavně proti podpoře amerického válčení ve Vietnamu.
Sólová dráha pod výrazným vlivem Yoko Ono
Když se Beatles v roce 1970 rozpadli, vydal se Lennon stejně jako všichni ostatní členové na sólovou dráhu. Jeho kariéra však byla zpočátku dost problematická. Své další hudební počiny spojil s avantgardní japonskou umělkyní Yoko Ono, kterou poznal v listopadu 1967 a která se v březnu 1969 stala jeho druhou manželkou. „Ty dva roky předtím, než jsem poznal Yoko, jsem byl ve strašné depresi… Ona mě znovu naučila přemýšlet, pochopit, co se se mnou děje a tedy i to, jak by bylo divné pokračovat,“ řekl Lennon o osudové ženě svého života.,
Usadili se v New Yorku. Jejich prvá tři společná alba, inspirovaná experimentální elektronickou antihudbou, jsou pokusem o útržkovitý deník. Převládají mimohudební zvuky, žádné skladby tu nejsou a účast dvou jazzmenů není podstatná. Poslouchatelná je až čtvrtá deska John Lennon/Plastic Ono Band (1970), která se setkala s vlídným přijetím jak u kritiky, tak u fanoušků. A často bývá považována za skutečný Lennonův debut.
Mnohem větší ohlas však zaznamenalo následující Imagine (1971) se stejnojmenným výrazným hitem. Našli se ovšem i škarohlídi, kteří tuhle skladbu kritizovali, protože v ní údajně zpěvák propagoval komunistické ideály. Ve skutečnosti v ní nabádá k životu v míru a bratrství, bez majetku, států a náboženství.
O levicovém, často naivně salónním smýšlení Lennona sice není pochyb, ale obviňovat ho ze šíření komunistických myšlenek je přehnané. Účastnil se demonstrací za dosažení celosvětového míru, byl horlivý pacifista a prosazoval ideje hnutí hippies: lásku, rovnost všech lidí, svobodu a spravedlnost pro všechny. Dostatečně průkazné jsou už názvy některých jeho přímočaře angažovaných písniček: Give Peace A Chance (1969; jeho prvý sólový singl), Power To The People (1971) či Working Class Hero (1970).
V roce 1973 přesídlil John s Yoko do Dakota House v newyorském Central Parku. Právě zmíněný politický aktivismus byl důvodem, proč se ho tamní soudy dlouho snažily ze Států deportovat. Urputný boj s Nixonovou administrativou vyhrál až v říjnu 1975.
Životní krize plná flámů
V období dočasného rozchodu s manželkou pobýval Lennon v Kalifornii. Jeho životní krizi ještě prohlubovaly divoké večírky plné drog, alkoholu a slavných muzikantů. Byl mezi nimi i zpěvák, skladatel a pianista Elton John, který Lennona v roce 1974 poprosil o svolení nahrát svou verzi jeho skladby Lucy In The Sky With Diamonds. Lennon souhlasil s tím, že pokud nahrávka bude jedničkou na americké hitparádě, objeví se jako host na jeho koncertě.
Ten se konal 28. listopadu 1974 v newyorské Madison Square Garden. Lennon se k Johnovi připojil v závěrečných třech písničkách, a jak se posléze ukázalo, šlo o jeho vůbec poslední koncertní vystoupení. Stojí ještě za zmínku, že během nekonečného flámování tihle dva složili a natočili duet Whatever Gets You Thru The Night (1974), který se také dostal na samotný vrchol americké singlové hitparády.
Ještě předtím však Lennon vydal kolekci nových písniček, které poprvé produkoval bez Yoko Ono a které nahrál převážně s americkými studiovými hudebníky. Výborné album Mind Games (1973) je svou koncepcí i kvalitou blízké předchozímu elpíčku.
Tragický konec ve chvíli, kdy začínal znovu
Po pětileté odmlce, během níž se Lennon stal otcem v domácnosti a naplno se věnoval synkovi Seanovi (nar. 1975), vyšlo album Double Fantasy (1980). Polovinu písniček zkomponoval on, druhou půlku Yoko Ono. Právě když pilotní sing (Just Like) Starting Over začal v žebříčku klesat, ho před bytovým komplexem Dakota, kde rodina bydlela, zastřelil muž vydávající se za fanouška…
Hudební publicisté sice svůj vlažný postoj k novému elpíčku nezměnili, ale svět byznysu využil jedné z největších tragédií v dějinách rocku dokonale. Prodeje jak Lennonových, tak beatlesáckých desek závratně stouply a tisk zaplavily smutné a vzpomínkové články. Posmrtně pak vyšla deska Milk And Honey (1984), částečně vzniknuvší za Lennonova života.
Jeho sólová tvorba byla nevyrovnaná, ale lidsky důvěryhodná. A silně emotivně zabarvená. Lennon často pojímal své texty jako krajně osobní zpověď, kterou umocňoval jeho naléhavý zpěv. Coby skladatel pak měl intuici pro silné a naprosto originální melodie. Stačí si právě teď, v době předvánoční, poslechnout jeho skvostnou Happy Xmas (War Is Over) z prosince 1971 či baladu Woman (1980). Sluší se dodat, že se (v menší míře) prosadil i jako literát, herec, malíř a filmař.
Od mladistvé výstřednosti, urážlivého odmítání předchozích hudebních stylů a naivních iluzí, ale taky od závislosti na drogách a alkoholu dospěl Lennon ke zralé lásce k ženě i lidstvu, činné solidaritě a osobní zodpovědnosti jako základům budoucí naděje. „Nečekejte, že přijde John Lennon, Yoko Ono, Bob Dylan nebo Ježíš Kristus a udělají něco za vás. Musíte to udělat sami,“ vyzval tenhle praktikující snílek své fanoušky. Dodnes je jich nespočet.