Text: Miloš Pelikán
Foto: Jiří Rogl, obaly CD
Publikováno: 25. 3. 2020
Kdo nakonec objevil zatoulaného medvěda, s nímž si v roce 1982 vyšel na procházku OZZY OSBOURNE? To se nejspíš nikdy nedozvíme. Svérázný rocker si tehdy odskočil na pivo a svého chlupatého druha zanechal na ulici. Za jeho navrácení pak sliboval odměnu 200 liber…
K živým tvorům má Ozzy vůbec zvláštní vztah. Svého času mu během koncertů fanoušci házeli na pódium žáby, kuřata nebo hady: dávali tak najevo, že sympatizují s náznaky černé magie v jeho skladbách a s hororovou stylizací na obalech desek.
Při jedné show v americké Iowě ho někdo „obdaroval“ netopýrem. Zpěvák si myslel, že jde o hračku – a kousnul do něj. Nebyla to hračka, ba nebyl ani mrtvý, a hryznul ho taky! V Los Angeles, na setkání vysokých zástupců firmy Columbia Records zase chlápek s výstižnou přezdívkou Madman (Šílenec) ukousl hlavu živé holubici. Jeho nejděsivějším kouskem však bylo v srpnu 1989 napadení vlastní manželky.
Zdrogovaný a zpitý Ozzy se ji pokusil uškrtit. Sharon, matka jeho dětí a taky schopná manažerka, která ho nejednou vysekala z hrozícího průšvihu kariérního i trestněprávního, ani nepodala návrh na rozvod. Vražedný útok zhodnotila slovy: „To nebyl Ozzy. Když se ke mně blížil, mluvil v množném čísle. ‚Učinili jsme rozhodnutí, musíš zemřít.‘ V jeho očích byly klapky. A pak ten kdosi zmizel. Sám Ozzy by mi nikdy neublížil.“
Slavný rodák z Birminghamu, který si výsadní postavení v rockové historii vydobyl už v letech 1969–1979 coby člen kapely Black Sabbath, se o magii a satanismus zajímá od mládí. Ale nakolik je opravdu posedlý démony a do jaké míry jde o působivou a zároveň ošemetnou stylizaci, to nikdo neví.
Na jedné straně Ozzy už v půlce 80. let přiznal, že u exorcisty byl nejméně tucetkrát, protože si někdy myslí, že je ovládán ďáblem. A když ho umělecký maskér připravoval pro bizarní obal alba Bark At The Moon (1983), musel na něm pracovat osm hodin, aby výsledný vlkodlak působil co nejvěrohodněji. Na druhé straně zpěvák posmutněle konstatoval: „Uvízl jsem v image, kterou jsem sám vytvořil – Osbourne, kterému kape z huby krev. Nikdo ode mě víc nečekal. Přitom jsem chtěl ventilovat spoustu nových nápadů, ale kdyby v Diary Of A Madman (1981) nebo Bark At The Moon nevystupovala ta příšera, kterou jsem ze sebe dělal, nikoho by to nezajímalo.“
Název nové sólové desky Ordinary Man (Obyčejný muž; 2020) je každopádně překvapivý. Že by sedmdesátník Ozzy, dnes muž s notně podlomeným zdravím, opravdu dospěl? Nebo si jen promyšleně nasadil jinou masku, pod níž chce coby stárnoucí služebník temnoty dál hypnotizovat davy fanoušků? Hranice mezi obyčejností a šílenstvím prostě bývá v tvrdé rockové muzice velmi tenká.