20. 3. 2023 – Lucerna Music Bar, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto Tomáš Rozkovec
Video: Youtube
Publikováno: 27. 3. 2023
Skupina PROGRES 2 působí na naší rockové scéně už neuvěřitelných pětapadesát let. K tomuto výročí si nadělila šňůru, slovy frontmana Pavla Váněho tkaničku koncertů, během které na různých místech naší republiky mapuje svou dlouhou historii. Jednou ze zastávek se stal i pražský Lucerna Music Bar.
Kapelou prošlo mnoho muzikantů. Aktuální sestava se stabilizovala před více než patnácti lety a tvoří ji Miloš Morávek (kytara zpěv), Pavel Váně (kytara zpěv), Zdeněk Kluka (bicí zpěv), Roman Dragoun (klávesy zpěv) a Pavel Pelc (baskytara zpěv), který v roce 2021 bohužel zemřel, a proto na postu baskytaristy alternují Jakub Michálek a Dalibor Dunovský, který se představil i pražskému publiku. Ten s kapelou spolupracoval už na nepříliš zdařilé desce Otrava krve (1990). Tolik tedy okénko do historie, pojďme se podívat do místa dění.
Koncert měl naplánovaný začátek na devatenáctou hodinu, první tóny písně Nech je být se však začaly ozývat asi o deset minut později. Progres 2 má na svém kontě čtyři úspěšné tematické desky. Úvodní část večera byla věnována albu Mozek (1984). Kapela vybrala skladby Kdo je tam? a Čistý štít u firmy mít. Zatímco prvně jmenovaná v podání Zdeňka Kluky vyzněla dost přesvědčivě, tu druhou interpretoval Roman Dragoun, a ačkoliv ji mám poměrně dobře naposlouchanou, vadilo mi, že jsem moc nerozuměl textu. Určitě to bylo dáno částečně tím, že v místě, kde jsme stáli, bylo poněkud hůře rozumět zpěvům, ale samozřejmě svou roli sehrál i fakt, že Dragoun má jiný hlas a techniku zpěvu než Pavel Pelc, který ji původně nahrál na desku.
Poměrně brzy došlo na Třetí knihu džunglí (1982), Progres 2 tehdy hrál bez Pavla Váněho, jeho roli převzal Roman Dragoun. Zazpíval pecku To já se vracím a chybět nemohl ani velký hit Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce. Skupina nezapomněla ani na své nejstarší období: z něj v průběhu večera zazněly například Mauglí, Argonaut, Píseň o štěstí nebo Ptáčník. Některé kapela odehrála akusticky.
Nejvíce písniček pocházelo z poslední nahrávky Tulák po hvězdách (2018). Ty nebyly odehrány v jednom uceleném bloku jako skladby z ostatních koncepčních alb, ale byly rozprostřeny do více menších částí. Dočkali jsme se třeba prologu Výš, Paní Óm, Moře a několika dalších. Skvěle vyzněla pecka Bezpráví, v nichž se původních sólových partů Pavla Pelce osobitým způsobem zhostil Miloš Morávek.
Na pomalou Vracím se k tobě si kapela pozvala hosta – violoncellistku Dorotu Barovou. Ta následně jednu písničku Ikaros odzpívala sama pouze za doprovodu svého nástroje a několika efektových krabiček. Nicméně vystoupení hudebnice se mi nelíbilo a myslím, jsem nebyl sám, kdo její vystoupení přijal se značnými rozpaky.
Všechny progresácké písně se dočkaly bouřlivého potlesku, nejvřelejšího přijetí se podle očekávání dostalo skladbám z Dialogu s vesmírem (1980). Došlo na Píseň o jablku, Planetu Hieronyma Bosche I a samozřejmě i na její druhé pokračování s kultovním textem. Po ní se kapela s vyprodaným Lucerna Music Barem rozloučila.
Muzikanti ani neopustili pódium a hned přidali skladbu Selpa z Tuláka po hvězdách. Osobně jsem toho názoru, že do přídavku by se hodil více třeba Tvůj kód, který zazněl dříve. Potom kapela fanouškům zmizela z dohledu, aby se po malé chvilce zase vrátila a zahrála ještě jednu písničku. I když mi její slova byla povědomá, na její název jsem si nevzpomněl.
Progres 2 výborným vystoupením oslavil své půlkulaté výročí a dokázal, že i přes svůj úctyhodný věk má fanouškům stále co nabídnout. Turné k pětapadesáti letům pokračuje dalšími koncerty, jejich návštěvu rozhodně doporučuji. Nejbližší příležitosti se naskytnou 14. 4. v ostravském klubu Garage, 15. 4. bude kapelu hostit opavské kino Mír a 28. 4. si zajede do KC Labuť v Říčanech. Další terminy naleznete na www.progres2.org.
Celá fotogalerie: