2. 3. 2022 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jan Hradec
Publikováno 7. 3. 2022
Své první ryze sólové vystoupení má za sebou multiinstrumentalista a zpěvák HONZA HOLEČEK. Stalo se tak v Malostranské besedě, kde před slušně zaplněným sálem přehrál písně, které se táhnou celou jeho hudební kariérou, došlo i na tři autorské skladby z připravovaného alba Light Up Your Fire, které nahrál společně s kytaristou Pavlem Marcelem a řadou hostí.
Muzikant měl na pódiu připraveny dvě akustické kytary, sadu foukacích harmonik a klasické piano. Právě za něj Honza usedl, aby jako první spustil dylanovku Jokerman, která vyšla v roce 1983 na albu Infidels. Její text je v dnešní době až mrazivě aktuální.
Honza často do repertoáru zařazoval své autorské písně. Nejprve zazněla balada Emptiness, jejíž studiová podoba je zaznamenána na desce Voices From Beyond z roku 2019 jedné z Holečkových kapel – Livin Free, sólo do ní tehdy natočil nedávno zesnulý Luboš Andršt. Na něj si zpěvák v průběhu večera vzpomněl ještě několikrát a věnoval mu skladby Circles‘ a Nothing´s Gonna Bring Us Down, kterou zahrál v samém závěru koncertu. K tomu ale bylo naštěstí ještě daleko. Obě zmíněné skladby se mimochodem objeví na albu Light Up Your Fire, které by pod hlavičkou Holeček & Marcel Project mělo vyjít 8. dubna. V úvodu jsem psal, že z něj zazněly tři písničky: tou poslední byla titulní.
Honza Holeček je velkým příznivcem kanadského písničkáře Neila Younga, není tedy divu, že na playlist zařadil hned pět jeho písní: Harvest Moon, Mr. Soul Ohio, v Honzově premiéře zazněla Needles And Damage Done a Old Man, kterou pro změnu na koncertech hraje často, si ovšem šetřil až pro přídavek. Další Holečkův oblíbenec je Peter Hammill ze skupiny Van Der Graaf Generator: když svým charismatickým hlasem zazpíval její Refugees, jezdil přítomným mráz po zádech. Pro mě osobně šlo o jednoznačný vrchol večera.
Vystoupení bylo rozděleno na dvě přibližně čtyřicetiminutové části. Po celou dobu bylo v Malostranské besedě cítit silné emoce, které se přelévaly mezi pódiem, z kterého zněl Holečkův naléhavý hlas, a hledištěm, které muzikanta odměňovalo neutuchajícím aplausem. Ten přišel i po skvěle podané Afterwards.
Zpěvák si vůbec pro svůj první sólový koncert vybral písně, které zpracovávají těžké téma nejrůznějších podob smrti. Jeho vlastní Mirrors se věnuje případu z roku 1944, kdy byl bílou porotou za znásilnění k elektrickému křeslu nespravedlivě odsouzen černošský chlapec George Stinney Jr. Také ona v posluchačích vyvolala silný zážitek. Skvělý recitál zakončila již zmíněná Nothing´s Gonna Bring Us Down.
Přídavek obstaraly Yougova Old Man a tradicionál Gallows Pole, po kterém se Honza právem dočkal ovací ve stoje.
Co dodat na závěr? Honza Holeček odhalil fanouškům další ze svých hudebních tváří, která je stejně atraktivní jako všechny předchozí.
Omluvte prosím sníženou kvalitu fotografie.