2. 5. 2022 – Jazz Dock, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Lenky Nové (ilustrační foto)
Video: Youtube
Publikováno: 9. 5. 2022
Písničkářka LENKA NOVÁ se svou doprovodnou kapelou, které se neoficiálně říká The Band, vystoupila v rámci jarního turné v téměř vyprodaném klubu Jazz Dock na smíchovské náplavce.
Zpěvačka má za sebou pozoruhodnou kariéru: dvanáct let byla členkou legendární party Laura a její tygři, od roku 2012 je na sólové dráze. Úzce spolupracuje s textařem Michalem Horáčkem. Její doprovodnou skupinu tvoří: Josef Štěpánek (kytary, banjo), Matěj Benko (piano), Rasťo Uhrík (basa) a Miloš Dvořáček (bicí). Kromě toho vystupuje Lenka také ve dvojici s Petrem Maláskem.
Poprvé se její sametový hlas rozezněl několik minut po jedenadvacáté hodině. Osu repertoáru více než dvouhodinového koncert tvořily písně z aktuální desky Dopisy (2020), hojně byla zastoupena také předchozí Čtyřicítka (2016). skladby z ní zněly převážně v druhé půlce. Pojďme si však přiblížit vystoupení od jeho začátku.
Nebudu si hrát na znalce a rovnou přiznám, že doposud jsem měl o zpěvačce jen mlhavé povědomí. Proto jsem písně nerozeznával, takže mi trochu chybělo, že zpěvačka povětšinou neuváděla jejich názvy. Na druhou stranu zvuk byl v Jazz Docku velmi příjemný a bylo v něm rozumět každému slovu a posluchači se bez problémů mohli zaposlouchat do skvělých textů, kterými se písně Lenky Nové právem pyšní. Díky tomu si mohu při dodatečném poslechu alba Dopisy vzpomenout třeba na Mému mladšímu já, Adresa: Nebe či slovensky zpívané Listy.
Když si pustím Čtyřicítku, vybavím si zase Tenhle dopis prosím spal nebo titulní Čtyřicet, u níž jsem si poprvé uvědomil, jak moc mi Nová svým výrazem připomíná Hanu Hegerovou (pomohla tomu i samotná písnička). A není se čemu divit, její text stejně jako všechny na albu napsal Michal Horáček, který s první dámou našeho šansonu dlouho spolupracoval. Zkrátka a dobře: zavřel jsem oči, octl jsem se na koncertě Hany Hegerové a jezdil mi mráz po zádech, tak silný to byl zážitek.
Kapela byla výborně sehraná, občas jsem měl ale pocit, že by se do ní hodila trubka. Sice ji svou bravurní hrou do jisté míry suploval kytarista Štěpánek, přesto si myslím, že by kombinace dechového nástroje a kytary mohla zvuk skupiny ještě obohatit.
Poslední písní první poloviny se stala jazzová Kočka z druhé desky Psí hodina (2012). V jejím závěru dostali muzikanti prostor k instrumentální improvizaci a byla to neskutečná jízda, která uším všech přítomných doslova lahodila.
Po přestávce se Lenka Nová objevila na pódiu pouze v doprovodu kytaristy, aby spolu zahráli křehkou Z cest. Zařadit zpěvačku do nějaké žánrové škatulky není vůbec snadné. Označení šansoniérka se brání ona sama a říct, že je popovou zpěvačkou, se zdráhám zase já. Pravdou však je, že jsem šanson slyšel nejčastěji.
Spříznění s Hegerovou Nová stvrdila, když zazněla Vana plná fialek. Z autorské dílny Hapka/Horáček pochází výborná Táta měl rád Lídu Baarovou, v níž Josef Štěpánek poprvé vyměnil kytaru za banjo. Doslova uhranut jsem byl písněmi Postrádám a Už se kácí v našem lese, které mají sice smutné, ale skvělé texty, které nenapsal nikdo jiný než Michal Horáček.
Výborné vystoupení spělo ke svému závěru. Když se zpěvačka s kapelou odebraly z pódia, dočkaly se neutuchajícího potlesku, který po chvilce odměnily třemi přídavky, mezi nimiž nechyběla úchvatná Poslední noc.
Koncert Lenky Nové jsem zažil poprvé, byl jsem jejím výkonem okouzlen a okamžitě jsem věděl, že si ho při nejbližší příležitosti s potěšením zopakuji.