Malý bobr v Písecké bráně

9. 2. 2022 –  Písecká brána, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Petr Doubrava
Publikováno: 15. 2. 2022

OLIN NEJEZCHLEBA A MALÝ BOBR – POCTA PETRU SKOUMALOVI, tak zní celý název uskupení, které sice nevystupuje příliš často, ale hraje s o to větší radostí. Tentokrát si pro svůj koncert pánové vybrali Píseckou bránu nedaleko Pražského hradu.

Myslím, že ani členové souboru nebudou nic namítat, když pro účely tohoto článku jejich název zkrátím na prosté Malý bobr. A kdo že kromě Jaroslava „Olina“ Nejezchleby (zpěv, violoncello) je v sestavě téhle veselé party? Pavel Skála a Norbi Kovács (kytary, vokály), Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí, vokály), Vladimír Pavlíček (housle, harmonika, píšťaly, vokály), Pavel „Houba“ Novák (baskytara) a Milan Potoček (klarinet, klávesy). Obsazení tedy napovídá, že půjde o skvělý muzikantský a zvukově pestrý zážitek.

Večer plný písní Petra Skoumala začal krátce po čtvrt na osm, odpálila ho hitovka Chtěl bych být boháčem s pěkným sólem na klarinet Potočka, které Zelí okomentoval přímo při skladbě vtipným „Ty vole, hraješ úplně jako Mozart“. Jirka tím odstartoval dlouhý proud hlášek a fórků, který se táhl celým koncertem.

Skoumal byl několik let členem Mišíkových Etc…, pro které napsal mnoho nezapomenutelných songů, proto není divu, že se několik z nich dostalo do repertoáru Malého bobra. Jako první zazněl Kdo přijde po mně z desky Etc… 3 (1987). Ne všechny písničky hraje celá kapela, například v melancholické Svátky zapomnění stálo na pódiu pouze trio Nejezchleba-Pavlíček-Potoček.

Petr Skoumal nebyl jen rockový skladatel, ale umně se pohyboval i v jiných žánrech. Jednou třeba napsal „folklórní“ Chmúry, která jako by pocházela z oblasti moravského Horňácka. Jindy zase vykouzlil úsměv na tvářích nejen dospělých posluchačů hezkou hudební hříčkou Vrabčáci. Na vážnější notu zase zabrnkal ve Starým pánovi a především v chorálu Svatý Václave (Neopouštěj nás) – všechny tyhle písně si publikum náležitě vychutnalo. Asi dvacetiminutová přestávka rozdělila koncert na dvě poloviny.

Skoumal hodně svých písní věnoval dětem. Ale určit, která skladba je pro děti a která pro dospělé, není leckdy snadné. Což je třeba případ hitovky Autobus, která zazněla poté, co Malý bobr opět stanul na pódiu. Naproti tomu Kavárna Slávie se skvělým houslovým sólem Vládi Pavlíčka je jasně určena dospělým posluchačům.

Akustika v Písecké bráně nepatří k nejlepším a vytvořit zde solidní zvuk je náročný úkol, přesto se to tentokrát podařilo. A bylo poznat, že muzikanti hrají s velkou radostí. Obecenstvo si tedy mohlo užívat výborný zážitek. Na setlistu se nacházelo ještě mnoho písní: byly mezi nimi Trychtýře, Lev, Velbloud, Prokopův Odjezd nebo Kolik je na světě z repertoáru dua Vodňanský-Skoumal. Bylo znát, že každá z písniček potěšila všechny v publiku bez rozdílu věku.

Čas se neúprosně chýlil ke konci, a ačkoliv si kapela dle Olinových slov dohodla s pořadatelem delší produkci, zbývalo zahrát poslední kousek. Stal se jím Mišíkův velký hit Doteky. Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat: obstarala ho jediná pecka, která nepochází od Petra Skoumala, napsal ji Olin a jmenuje se Nečekaná návštěva. Autor v ní nechal ožít večerníčkové postavičky, které se přichází známému skladateli poklonit za to, že pro jejich příběhy zkomponoval hudbu.

Písničky Petra Skoumala si rozhodně zaslouží, aby nemizely z tuzemských pódií. Je moc dobře, že v podání Malého bobra stále žijí.