7.6. 2022 – O2 Universum, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Marie Trávníčková
Publikováno: 14. 6. 2022
Americká bluesová zpěvačka BETH HART se k nám vrátila po covidové pauze, během níž natočila album „zeppelínovských“ coververzí, a kromě něj v pražském O2 Universu propagovala také předchozí nahrávku War In My Mind (2020).
Hala potemněla krátce po dvacáté hodině. Poté, co doznělo intro, začal se ozývat hlas bluesové královny, jenže světla na pódiu se nerozsvěcela. Přemýšlel jsem, kde se zpěvačka objeví, když jsem ji zahlédl mezi diváky, s nimiž se vřele zdravila a několika šťastlivcům věnovala i objetí. Nástup to byl efektní a Beth si okamžitě získala srdce obecenstva.
Vrchol koncertu jsem zažil brzy po jeho začátku, když kapela spustila Kashmir a hned po něm Dancing Days, která plynule přešla do When The Levee Breaks. Většinou však zpěvačka přehrávala vlastní písně, které převážně pocházely z desky War In My Mind. Při Bad Woman Blues a titulní War In My Mind zpěvačku ještě doprovodila celá kapela, potom Beth na pódiu osaměla a následující baladu I Need A Hero odzpívala od piana.
Zvuk v O2 Universu byl velice vydařený a bylo v něm rozumět každému tónu i slovu. Oproti minulým koncertům ve Foru Karlín nebylo úplně vyprodáno, ale na atmosféře se to vůbec neprojevilo.
Že se Beth Hart za své emoce nestydí, bylo patrné ve chvílích, kdy se rozbrečela nebo naopak smála tak, že se v mikrofonu ozvalo hlasité chrochtnutí, které všechny pobavilo. Jednou z dalších předělávek byl Chocolate Jesus od Toma Waitse. To už umělkyni na kontrabas doprovázel Tom Lily: dvojice spolu ještě zahrála dvacátými léty ovlivněnou Jazz Man a poté se přidal i kytarista Jimmy Khoury a bicmen Bill Ransom, kteří se chopili akustických nástrojů. Tím se naplno ukázalo, jak výborní muzikanti to jsou.
Po několika písních jsem očekával, že kapela opět vrátí k elektrickému hraní, leč nestalo se. Nechci tvrdit, že akustické verze písniček jako Without Words In The Way nebo Oh So Shaky byly špatné, to v žádném případě, ale celá „unplugged“ část už trvala více než hodinu a já se těšil spíše na rockovou jízdu než na jímavé balady.
Poslední písničkou se stala Baby Shot Me Down z desky Fire On The Floor (2016). Poté už se kapela odebrala z pódia. Po pár minutách bouřlivého aplausu se na něj vrátila, aby zahrála jediný přídavek: I’d Rather Go Blind od Etty Jones.