27. 10. 2021 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid
Publikováno: 1. 11. 2021
Většina úterků je v pražském klubu Vagon vyhrazena keltské muzice, nejinak tomu bylo poslední říjnové úterý. Koncertovala zde výborná kapela DICK O’BRASS, před ní vystoupila narychlo sestavená akustická partička, která si říkala POVEDOŠA.
Původně měla zahrát skupina Claymore, ta bohužel na poslední chvíli odpadla, proto vznikla PoVeDoŠa. Název je složen z příjmení jejích členů: Petr Polák z kapely Vintage Wine (zpěv, akustická kytara), Jan Veselý, který hraje v Dobrohošti a nově také v Dick O‘Brassu (housle), v Česku usazený Američan William „Chip“ Doehring (zpěv, akustická kytara, píšťaly, dudy) a Slávek Šámal (zpěv, elektrická kytara), oba působí ve skupině Chip&Co.
Repertoár byl složen z písniček všech skupin, v nichž muzikanti hrají. Protože nejsem jejich velký znalec, tak mi většina skladeb byla neznámá, potěšily mě však dvě coververze. Starší pecka od kapely České srdce Klíče od hospod, kterou česky zpíval Chip PoVeDoŠa do ní a vtipně vložila anglický refrén z celosvětového hitu Living Next Door To Alice, a Kořenová zelenina od Krausberry: v té se vokálu ujmul Petr Polák. Na keltském večírku jsem ji nečekal.
Fakt, že PoVeDoŠa vznikla těsně před začátkem koncertu (a zanikla pár minut po něm), se tu a tam odrazil v nedokonalé souhře, ale to, co by jinak zavánělo průšvihem, brali všichni na pódiu i v publiku s nadhledem a humorem. Od začátku bylo jasné, že tahle parta stanula na pódiu s úmyslem pobavit sebe, ale hlavně fanoušky. Soudě dle rozjařených tváří tenhle záměr vyšel naprosto perfektně. Myslím, že nejsem sám, kdo si přeje, aby PoVeDoŠa občas své veselé vystoupení zopakovala: Vždyť co může být lepšího, než když muzikanti hrají z čisté radosti? A na pánech to bylo znát v každém okamžiku.
Skupina Dick O‘Brass měla své první vystoupení již v roce 2003, za tu dobu odehrála více než tři sta koncertů a vydala dvě alba, křest toho třetího chystá na prosinec. Tolik krátký výlet do kapelní historie, pro úplnost ještě letmý pohled na sestavu: Tomáš Nedělka (zpěv, flétny, dudy), Josef Kůstka (elektrické housle), Jiří Hausser Matoušek (zpěv, basová kytara), Kryštof Hon (bicí), nováčky v Dick O’Brassu jsou Jan Veselý (housle) a Jan Hradec (akustická kytara).
Dick O’Brass si nemohl do začátku víc přát, neboť po předchozím kvartetu zdědil roztančené a rozjásané publikum. Navzdory tomu jako první zazněla klidnější Jednou za sto let s francouzsky zpívanými částmi. Píseň vyšla na albu Noční hlídka (2012). Ze stejné nahrávky ještě pocházejí Vlnolam, Tak se napij, Atlantik a Anděl strážnej.
První část své produkce skupina odehrála jen s elektrickými houslemi Pepy Kůstky, kterého si starší příznivci bigbítu mohu pamatovat jako baskytaristu Hladíkova Blue Effectu. Jeho původním nástrojem jsou housle, ve Vagonu Pepa nenechal nikoho na pochybách, že je ovládá opravdu mistrně.
Nejrůznější flétny a píšťaly Tomáše Nedělky dodávaly zvuku Dick O’Brassu pestrost, kytara Honzy Hradce hravost a melodiku a úderná rytmika Matoušek/Hon zase zaručovala rockovou tvrdost. Když se k tomu všemu přidaly druhé housle (tentokrát akustické) Honzy Veselého, byl na světě originální sound, který obecenstvo přiváděl do varu. Bylo to znát obzvláště při skočných písních, jako byla jediná předělávka Son Ar Christr, kterou původně nahrál na svou desku Reflets (1970) bretaňský hudebník Alan Stivell. Od té doby se skladba dočkala velkého počtu nejrůznějších verzí našich i světových umělců.
K tanci doslova vybízela také hitovka Skotská s dudáckým začátkem a chytlavým refrénem. Kapela dle svých slov v tomto složení vystoupila poprvé a neměla ještě nacvičený kompletní repertoár, proto byla ohlášena poslední písnička Zanes vítr do krajin. I přesto na v tvářích všech v klubu vládly úsměvy a spokojenost. Keltský večírek ve Vagonu se totiž náramně vydařil.
Celá fotogalerie: