22. 9. 2021 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Vladimír Baudis
Publikováno 1. 10. 2021
PAVEL SEDLÁČEK patří k průkopníkům rock᾿n᾽rollu u nás. V anketní otázce dokumentárního seriálu Bigbít byl několikrát označen coby praotec českého bigbítu. Se svou kapelou CADILLAC vystoupil v klubu Vagon na pražské Národní třídě.
Sestavu téhle početné party tvoří: Václav Šimeček a Jaroslav Teska (kytary), Jiří Mach (basová kytara), Petr Hornych (piano), Vladimír „Boryš“ Secký a Tomáš Franěk (saxofony), Václav Kroupa (bicí) a samozřejmě lídr Pavel Sedláček (zpěv). Kapela Cadillac v tomto složení vystupuje už poměrně dlouho a na jejich souhře je to velmi dobře znát.
Zdejší koncerty dříve začínaly ve 21 hodin, tentokrát se první tóny nesmrtelné Berryho vypalovačky Johny B. Goode rozezněly již v 19:45. Prostor před pódiem v tu chvíli ještě zel prázdnotou, ale postupně se na něj dostavily první tančící páry a klub začal ožívat atmosférou klasického rock᾿n᾿rollu. Je ale škoda, že si do Vagonu nenašlo cestu více fanoušků, což Pavel Sedláček nesl dost nelibě a několikrát tenhle fakt okomentoval.
O výborný zvuk se tentokrát staral Libor Šťovíček, a tak pecky jako Blue Monday, Jailhouse Rock a mnohé další vyzněly velmi přesvědčivě. Byl jsem překvapen, když po několika málo písničkách a po necelé půlhodině ohlásil Pavel Sedláček přestávku. Že by koncert měl jenom dvě krátké poloviny? Naštěstí se později ukázalo, že tomu tak není. Vystoupení bylo totiž rozděleno hned na pětiny.
Neméně překvapen jsem byl, když se v další části k mikrofonu postavil Miroslav Hajšman. Ten si s Cadillacem zazpíval mimo jiné evergreen Paula Anky Diana. Ačkoliv má tahle skladba své nezpochybnitelné místo v rockové historii, mám ji spojenou především s neskutečně vlezlou popovou verzi dvojice Hložek-Kotvald, z toho důvodu nedokážu plně docenit její kvality. V Hajšmanově podání zazněly také dvě vypalovačky od Creedence Clearwater Revival, po kterých opět přišel čas uvolnit pódium pro Pavla Sedláčka.
Ten se věnoval klasičtějšímu repertoáru. V jeho podání zazněly hity, které patří do rokenrolové pokladnice. Jmenujme například Memphis Tennessee, Route 66. Kapela všechny zahrála velmi autenticky, při slavné Rock Around The Clock měl člověk pocit, že se ocitl v roce 1954, kdy tahle pecka vznikla. Ačkoliv Sedláčkův hlas není tak svěží jako kdysi, zpívá mu to v osmdesáti letech pořád báječně. Jedinou českou písničkou byla Život je pes autorské dvojice Suchý/Šlitr.
Zpěváci se na pódiu ještě dvakrát vystřídali, ale další průběh koncertu žádnou výraznější změnu už nepřinesl. Tím však neříkám, že byl špatný. Každopádně šlo o velmi příjemný večer, který mi připomenul dřevní začátky rockové muziky. Určitě stojí za to si ho občas zopakovat.