26. 8. 2020 – Beer Garden Žižkov, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Facebook Visacího zámku
Publikováno: 2. 9. 2020
Nestárnoucí legenda VISACÍ ZÁMEK brázdí naše pódia už téměř osmatřicet let. Její veselé písně baví už druhou punkovou generaci, která si je užívá stejně jako jejich předchůdci. Potvrdilo se to i na koncertě pod širým nebem na žižkovské Beer Garden, kde skupina pobavila početný zástup svých příznivců.
Těsně před půl devátou se Visáči začali trousit na scénu. Kytarista Michal Pixa alias Mike Pixies to vtipně okomentoval hláškou: „Někdo volal, že je na pódiu bomba, tak se nám sem moc nechce.“ Nástup tedy byl poněkud pozvolnější, ale o to energičtěji vyzněla první pecka Punkový království, které tak bylo vyhlášeno nad celým Žižkovem.
Nějakou chvíli trvalo, než se prostor pod pódiem zaplnil, ale zdálo se, že to kapele moc nevadilo a sázela do lidí jednu hitovku za druhou. Zazněly tak například: Domovnice, Strategický ústup či Padesát. Stranou nezůstala ani letošní deska Anarchie a total chaos, ze které zaznělo několik kousků rozesetých po celém koncertu.
O všeobecné veselí se kapela postarala, když zařadila starší Prezident a novinkovou Pičus. Taneční prostor se už dávno zaplnil fanoušky, kterých se podle mých odhadů sešlo více než pět set. Přesto kdo chtěl, mohl bez problémů dodržet bezpečné rozestupy. Na druhé straně se našli tací, kteří bezstarostně pogovali, jako za starých „předkoronavirových“ časů. Myslím, že je to tak v pořádku, volba, ale i zodpovědnost za své chování by měla být na každém z nás.
Vraťme se však k muzice. Z aktuálního alba zazněly ještě třeba předělávka od Sex Pistols Anarchie, nebo Nestojí mi či Hrubý Jeseník. I když z nových písní je cítit typická tvorba Visacího zámku na sto honů, takové kvality jako třeba Známka punku bohužel nedosahují. Což není míněno jako výčitka, ale pouhé konstatování.
Došlo i na Haubertovu recitaci. Tentokrát si pro svůj přednes vybral svou úpravu Erbenovy Svatební košile. Nechyběla ani skladba Pitomá doplněná o tradiční rozcvičku. Žádné vystoupení Visacího zámku se nemůže obejít bez již takřka zlidovělých pecek Stánek a Traktor. V té první kapela pokazila začátek, takže ho musela zopakovat, ale na náladě to nikomu neubralo.
Vydařil se i zvuk, kterému nebylo co vytknout. Všechny nástroje i zpěv byly dobře srozumitelné a také hlasitost byla nastavena na správnou úroveň. Dějiště koncertu je umístěno přímo v žižkovské zástavbě, proto bylo nutno dodržet policejní hodinu. Kapela tedy ohlásila poslední píseň, po které se publikum začalo dožadovat přídavku. Tím se stala Chtěl bych mít kapelu ze samých pankáčů, kterou Visáči přebrali (a včetně názvu přetextovali) z repertoáru Milana Chladila.
Měl tak výborný koncert nějakou chybu? Ano, měl napočítal jsem tři, byť ne tolik závažné. Tou první byla cena lístku: 390 kaček je už docela velká suma, která by mohla někoho odradit. Druhá výtka se týká uvádění písní. Na můj vkus kapela až příliš často oslovovala publikum svým „volové“; možná že kdyby muzikanti tímto oslovením šetřili, nebylo by to na škodu a bylo by to asi i vtipnější. Třetí výhradu mám ke konci koncertu. Když dozněla poslední píseň, hodinky ukazovaly 21:50, ještě chvilku se tedy hrát mohlo. Obzvláště když vstupné nebylo nejlevnější.